Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

In Dobrodružství v temných uličkách. Vydalo nakladatelství Olympia v Praze roku 1990 (1. vydání v tomto souboru). Ilustroval Marko Čermák. Počet stran: 571 (souborné vydání tří románů: Záhada hlavolamu; Stínadla se bouří; Tajemství Velkého Vonta).

OBSAH:

Na Druhou stanu přijde Rychlé šípy navštívit jejich kamarád z jejich dřívějších výprav do Stínadel Losna. Ten jim sdělí, že Vláďu Dratuše, Velkého Vonta, tíží nějaké tajemství a že od té doby, co se to tajemství dozvěděl, už nevede Stínadla tak, jak by si jiní přáli. O něco později se Rychlé šípy ze Sběrače (časopis kluků ze sousední čtvrti) dozvědí, že ve Stínadlech snad žije nějaký Brejlovec, který o tom tajemství mnoho ví. Proto se Rychlé šípy asi po čtvrt roce znovu vydávají do tajemných Stínadel. Cestou tam zjistí, že chlapec se nejmenuje Brejlovec, ale Uctívač ginga - Rejholec. Na této cestě za Rejholcem jsou však chyceni a uvězněni ve dvoře partou Vontů, která si říká Dabinelovci. Spolu s nimi jsou tam uvězněni i chlapci píšící Sběrač a Bratrstvo kočičí pracky z Druhé strany.
Rychlé šípy zde měly za trest zůstat přes noc a Bratrstvo kočičí pracky s chlapci ze Sběrače bylo vyhnáno s výpraskem na Druhou stranu. Rychlé šípy se ale dostaly ven ze dvora a ještě večer se vrátily na svou bezpečnou Druhou stranu. Hned druhý den vydaly nový TAM-TAM, jejich časopis.

Když Rychlé šípy podnikaly svou druhou cestu za Rejholcem, cestou narazily na Bratrstvo se Sběračem. Všichni měli namířeno do toho dvora, kde byli předtím uvězněni i s Rychlými šípy. A Rychlé šípy je pronásledovaly. Měly zde schůzku s Dabinelovci, s nimiž navázaly spolupráci. Rychlé šípy byly ale málem odhaleny ve svých skrýších, a tak musely utéct pryč. Cestou se ještě zastavily u Rejholce, jenž bydlel v uličce V Hlubinách. Od něj se dozvěděly toto: Když probíhala u Žlutého květu v klubovně schůzka, přišel do ní neznámý chlapec a žádal Vláďu, aby šel ven, že s ním chce jeden kluk mluvit a že mrtvý promluvil. On mu odpověděl, že nikam nepůjde, a tak přišel kluk sám. Dal mu přečíst jakýsi dopis a od té doby byl Vláďa jako vyměněný. Na oplátku teď musely Rychlé šípy Rejholcovi prozradit, že Bratrstvo se Sběračem se chystají přeříznout gingo, posvátný strom Uctívačů ginga. On jim ale nevěřil, a tak mu musely Rychlé šípy slíbit, že mu donesou plánek cesty do svatyně, který namaloval sám Dabinel.

Poté se Rychlé šípy již vydaly domů, protože bylo pozdě a pro dnešní den toho bylo již dost. Další den vydaly TAM-TAM se všemi informacemi, které včera zjistily. Rozhodly se také, že navštíví Vláďu a nabídnou mu pomoc.

Vydaly se za ním v následujících dnech. Čekalo je ale hrubé odmítnutí ze strany Vládi, když se ho zeptaly, jestli by jim neukázal ježka v kleci. Vláďa je vyhnal a už s nimi nechtěl nikdy mluvit. Když se chlapci vrátili ze Stínadel, byly zklamaní ztrátou přítele a vydali třetí číslo TAM-TAMu.

O víkendu se vydali předat již získaný plánek cesty do svatyně Rejholcovi. Po cestě potkali Losnu, který jim sdělil, že Vláďa opravdu ježka v kleci nemá. Rychlé šípy se ho také ptaly, jestli neví, kdo byl ten cizinec nebo alespoň jeho průvodce. Získaly cennou informaci. Průvodcem byl sám Rejholec. Hned se za ním vydaly. Plánek ale chtěly vyměnit za další pro ně cenné zprávy. Rejholec jim proto ukázal za okenní mříží ježka v kleci. Byl u Rejholce!!! Rychlé šípy se rozhodly Vláďovi pomoct, a tak se vrhly na Rejholce a ježka mu vzaly. Ježka ale nešťastnou náhodou Jindra upustil a sebraly ho Rejholcovy pomocnice. Mezitím ale Mirek s Jarkou dali plánek Rejholcovi, takže Rychlé šípy ztratily ježka, plánek i Rejholcovu přízeň. Náhodou také slyšely Rejholcovy pomocnice, jak si povídají o nějakém Kocouřím hrádku.

Kluci se vrátili na Druhou stranu. Dohodli se na tom, že musí Kocouří hrádek navštívit. Napsali tedy dopis Losnovi, jestli neví, kde tento Kocouří hrádek je, a jestliže ano, tak ať na ně čeká v sobotu ve tři hodiny u Prasklého džbánu.

Nastala sobota a Rychlé šípy se spolu s Losnou vydaly na Kocouří hrádek. Losna jim také stihl povyprávět, že sem už několikrát Rejholce sledoval a že vždy zmizel za jedním zákoutím, kde je jen tři metry vysoko okno a jinak nic. Rychlé šípy jej taky ten den sledovaly a bylo to přesně tak, jak Losna říkal. Zjistily, že z okna vede lano, a tak se po něm všichni vyšplhali. Kocouří hrádek byl starý dům, všude pobíhaly samé kočky. Rychlé šípy vyšly po schodech až do posledního patra, do podkroví. Zde spatřily nějaký závěs, za kterým byl Rejholec. Chvíli po nich přišel i další chlapec, ten chlapec, který dal Vláďovi přečíst tajemný dopis. Začali spolu cosi domlouvat. Že Rejholec půjčí chlapci na týden ježka a on mu na oplátku dá ten dopis, vzkaz nebo co. Povídali si také o tom, že si věci vymění ve středu. Když Rejholec odcházel, Cizinec, jak ho Rychlé šípy nazvaly, šel s ním, a tak všichni ukrytí chlapci proklouzli do nižšího patra a když se Cizinec vrátil, utekli oknem pryč.
Rychlé šípy se rozloučily s Losnou a vyrazily domů. Jak se vrátily, vydaly TAM-TAM a Dvorečáci vydali Sběrač. V něm se Vláďa dočetl, že Bratrstvo bylo v Kocouřím hrádku a něčeho se velice polekalo. Do Vládi jako by hrom uhodil. V následujících dnech je opět navštívil Losna a k jejich překvapení jim Vláďa vzkazoval, aby ho navštívili a pomohli mu. To se i vyplnilo a za pár dní se Rychlé šípy objevily u Žlutého květu v klubovně.
Vláďa začal pro Rychlé šípy rozuzlovat všechny záhady. Vyprávěl jim příběh:

"Když můj tatínek byl starý jako my, byl členem také jedné vontské party. Ta parta měla první vontskou kroniku a ještě nějaké písemnosti. Kamarád mého otce, Karel Dymorák - Dymour, je ale prozradil a všichni tu kroniku chtěli. Dymoura vyhostili z party a pokaždé, když ho potkali, začali ho honit a občas mu i uštědřili nějakou tu ránu. Jednou ho takhle honili až do Kocouřího hrádku. Tam jim zmizel. Všichni kromě mého otce již odešli. On šel do domu a zahnal ho až na půdu. Dál už nešel, protože tam byla tma. Utekl domů. S hrůzou druhý den zjistil, že se Dymour nevrátil domů. A nevracel se ještě hodně dlouho. Mezitím otce i ostatní členy té party vyslýchali, ale táta nic neřekl. Tento chlapec, Dymour, už se domů nikdy nevrátil. A můj otec je zoufalý a lituje toho, že nic neřekl."

Rychlým šípům bylo jasné, že Vláďu musí zachránit. Vydají se tedy ve středu do Kocouřího hrádku a pokusí se obrat Rejholce a Cizince o papír i hlavolam.
Když se vrátily domů, začaly se připravovat na tento nesnadný úkol. Vymyslely podrobný plán, takže chlapci šli do Stínadel velmi dobře připraveni. Nastala středa. Ten den, na kterém všechno záviselo. Ve Stínadlech se Šípy sešly s Losnou a šly rovnou ke Kocouřímu hrádku. Všichni vnikli do domu a ukryli se v úkrytech. Zanedlouho přišli oba chlapci. Začali si povídat o tom, že Cizinec musí být Rejholcovi vděčný a že by mu tedy měl říct úplně všechno. A tak Cizinec začal: "Když jsem se tady po té půdě rozhlížel a prohledával kdejaký kout, objevil jsem starý velký proutěný koš. Bylo na něm spoustu harampádí a mě zajímalo, na co se takový velký koš používal. Tak jsem oddělal ty různé věci, koš jsem otevřel a co jsem neviděl. Pak jsem našel ten papírek, a kdybych ho četl předtím, než jsem otevřel ten koš, tak už ho nikdy neotevřu."
A četl, co je v dopise napsané. Na papíru byla zaznamenaná poslední slova Dymoura, který v tomto koši zahynul, a taky usvědčení Vláďova otce z jeho vraždy. Za nějakou chvíli došlo tedy k předání dvou předmětů. A to byla chvíle pro Rychlé šípy a Losnu. Vystartovali na ně a obě věci jim vytrhli z rukou. Papír i hlavolam pak hned donesli Vláďovi Dratušovi. Ten byl moc šťastný, ale trochu zklamaný z toho, že Rychlé šípy s Losnou vědí, co je v dopise napsané.
Několik dní teď za Vláďou chodili náčelníci různých ulic a chtěli vidět ježka v kleci. Na jednom takovém veřejném ukazování Vláďa oznámil, že již nechce být Velkým Vontem.

V lednu se konaly volby Velkého Vonta. Žlutý květ mezitím získal ještě mnoho přívrženců. Byl na tom tedy při volbách stejně jako Uctívači ginga. Po dlouhém rozhodování se stal Losna Velkým Vontem.

Rychlé šípy poté napsaly takový TAM-TAM, který ještě nikdy nikdo nečetl. Tím tato kniha a všechny příběhy Rychlých šípů taky končí.

ÚRYVEK ZE STRANY 546:

"Já nejsem tady z toho domu - - já bydlím Nad Javorkou číslo 8 - jmenuju se Karel Dymorák - - a když mě dnes pronásledoval Jirka Dratuš, schoval jsem se před ním sem do toho koše - on mě neviděl - a když mě nemohl najít, tak odešel - ale za mnou zapadlo víko - a já teď nemůžu zvnitřku otevřít a nemůžu ven. Už je skoro tma - co mi asi řeknou naši - Ježíši Kriste - budu asi moc bit - ale jak se odtud dostanu - pořád volám o pomoc, nikdo sem ale nejde - nikdo tu není - snad Jirka Dratuš někde něco řekne, až mě naši budou hledat - - a přijdou snad pro mne - tolik se bojím - a je mi hrozná zima a taky mám hlad - - v kapse mám jen kousek housky, ale to je málo - už jsem celý zdřevěnělý - - dýchá se mi dobře - koš je z proutí - ale ta zima - - a jak dlouho to tady vydržím - já se snad zblázním - já to vím, že tady snad asi umřu - - proboha, lidi, pomozte mi - - pořád volám - a nikdo mě neslyší - Jirko, Dratuši, slyšíš mě? Ty budeš všeho vinen, jestli tady umřu hladem a zimou - - proč jsi mě sem hnal až dozadu na půdu, když všichni ostatní kluci už odešli - ty jeden mizero - co jsem ti udělal - vždyť já jsem ti nic zlého neudělal - nikomu jsem nic zlého neudělal - - jmenuju se Dymorák Karel - kluci mi říkají Dymour - lidi slyšíte mne - už nemůžu - já už nemůžu psát ani křičet - nezlobte se, že jsem si tak zkazil život - já už - já už - už ne - já už - už ne - já už ne..."

Tento úryvek jsem si vybrala, protože je mi líto ubohého Dymoura a jeho velice ustaraných rodičů. Tohle je jeho poslední zpověď, kterou i později nalezl Cizinec ve svém doupěti u proutěného koše. Tato zpověď také způsobila všechny Dratušovy potíže. Proto, když ji někdo četl, Vláďa si radši zacpal uši. Bál se, že by to mohlo jeho smrtelně nemocnému tatínkovi nějak ublížit. Proto byl ochoten vydat i ježka v kleci, aby byl klid. Úryvek působí zoufale, pochmurně a strašidelně.

MŮJ NÁZOR NA KNIHU:

Kniha mě nesmírně bavila, nedokázala jsem se od ní odtrhnout. Zamotaný děj byl tak nádherný a dobrodružný. Miluji tento soubor tří knih a určitě si je ještě několikrát přečtu. Všechny postavy v příběhu mě zaujaly a oslnily svou statečností a sílou. Tedy až na Bratrstvo kočičí pracky s kluky ze Sběrače. Ti se chovali zbaběle a škaredě k Rychlým šípům a šířili o nich lži. Obdivuji Jaroslava Foglara za jeho opravdu dobrodružné a napínavé dílo.