Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dobrý voják Švejk, česká národní figurka, kterou jedni obdivují, jiní zatracují. Podle někoho byl jeho autor Jaroslav Hašek génius, podle jiných zas stejný blb a neumětel jako jeho postava.
Ve Švejkovi nejde o příběh, o děj. Ten je velmi prostý a nijak rozsáhlý. Kupředu se však posunuje žvaněním Švejka a dalších postav, spíše by se chtělo říci figurek. Celá kniha jako by byla jednou velkou sepsanou hospodskou historkou, jejíž aktéři a vypravěči přesně zapadají do hospodského prostředí. Právě díky tomuto postupu je Haškovo jediné, zato však vrcholné dílo tolik diskutováno. Základní problém může čtenář řešit již tehdy, zamyslí-li se nad tím, nakolik je Josef Švejk "dobrý voják". Zřejmě nalezne rozpor mezi tím, jak na tento fakt nahlíží Švejkovo okolí a Švejk sám. Lidé kolem z něj občas šílí (nadporučík Lukáš), jsou rádi, že ho mají (feldkurát Otto Katz), jiní ho nemohou ani vystát (poručík Dub). Pokud něco svěříte Švejkovi, můžete si být jistí, že úkol splní, ovšem pozor při jeho zadávání! Zde se nejvíce projeví dobrý voják - splní rozkaz doslovně a neohlíží se na etická pravidla, zákony, ani na logiku svého počínání. Kdykoliv je zavřený, případně mu hrozí smrt, bere nastalou situaci s železným klidem, protože to tak má být.

"Přiznáváte se ke všemu?" Švejk upřel své dobré modré oči na neúprosného člověka a řekl měkce: "Jestli si přejou, vašnosti, abych se přiznal, tak se přiznám, mně to nemůže uškodit. Jestli ale řeknou: Švejku, nepřiznávejte se k ničemu, budu se vykrucovat do roztrhání těla."

Právě tento rys jeho povahy se nese celou knihou a právě on je tím, co činí Haškovo dílo tolik unikátním. Rozkládá věty na jednotlivá slova, tím pádem ruší význam věty a zůstane pouze význam slov, ze kterých se původní věta skládá. Tímto způsobem vzniká řada komických situací, toto je příčina skutečnosti, že Švejk je dobrý voják. Není zlý, je to pouze blb, není vědomě zákeřný, jen doslovně dělá, co se mu řekne.
Ačkoliv se v Osudech dobrého vojáka Švejka mluví stylisticky nízkým jazykem, řeší se velké věci. Tato kniha je kritikou války a válčení jako takového, absurdnosti poměrů, které panují v armádě. Upozorňuje na nesmyslnost hodnot, které jsou vojákům předkládány, hrdinské skutky a čest nahrazuje mrzkým chováním Švejka, jenž nectí morální zákony, zato však uvažuje prakticky.

"Tady bude po válce moc dobrá ouroda," řekl po chvilce Švejk. "Nebudou si muset kupovat kostní moučku, je to moc výhodný pro rolníky, když jim na poli zpráchniví celej regiment; je to zkrátka vobživa."

S roztříštěnými údy na poli pociťoval zraněný praporečník Hrt, jak na něho hledí maršál Radecký. Hodný zraněný praporečník ještě svíral v tuhnoucí pravici zlatou medaili v křečovitém nadšení. Při pohledu na vznešeného maršálka oživl se ještě jednou tepot jeho srdce a zchromlým tělem pronikl poslední zbytek síly a umírající pokoušel se s nadlidskou námahou plížit se vstříc svému maršálkovi. "Popřej si klidu, milý vojíne," zvolal k němu maršálek, sestoupil s koně a chtěl mu podati ruku.
"Nejde to, pane maršálku, mám obě ruce uraženy."

Hašek se liší od jiných autorů právě svým přístupem k válce. Nepředkládá návod, lepší řešení, nemá potřebu nad ní vítězit, neboť je sám zcela nad věcí, Hašek se skrz Švejka válce směje. Švejk je svým způsobem geniální postava, také stojí jaksi nad celým problémem absurdnosti války a válčení, neboť on sám vždycky vyhraje, jelikož není možné, že by někdy prohrál. Haškův dobrý voják je nezničitelná postavička, jak duševně, tak fyzicky, bezcharakterní jedinec, který je jen a pouze dobrým vojákem Josefem Švejkem, jenž byl obecní komisí prohlášen za blba.

VLASTNÍ NÁZOR:

Podle mého názoru je román Jaroslava Haška velice zdařilý. Zdá se být sympatický právě díky autorově přístupu k válečné problematice, kterým se liší od mnohých dalších světově proslulých autorů, jako byli Remarque nebo Hemingway. Líbí se mi práce s jazykem, rozkoš z vyprávění, kterou čtenář pocítí pokaždé, když Švejk nebo kdokoliv jiný začne žvanit. Obdivuji Haškovu práci s jazykem a dodnes se směji některým výrokům - "kameňákům", které vložil hrdinům do úst. Avšak při četbě se nedostavovaly pouze kladné pocity, někdy jsem měla pocit, že Švejkova logika, s jakou řeší nastalé situace, je úplně opačná než ta moje a tudíž že mi je jeho jednání dost proti srsti. Ať už je jakýkoliv, bylo by skoro hříchem toto dílo neznat a neudělat si na něj svůj názor.