Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

POSTAVY:

Emil - třináctiletý chlapec, kvůli otcově práci se často stěhoval, vychováván jako panský synek, zhýčkaný - často nemocný
doktor Hanzelín - podivín, paličatý a zásadový
Helena - ošklivá - vysoká, kostnatá, chlapská postava, hlučná, hubatá, nedbala o sebe
Lidmila (Lída) - ošklivá, málomluvná, nesmělá, nikdy se nesmála, nic ji nevyvedlo z klidu
Marie (Máry) - jemná, milá, nejvlídnější ze starších sester, soucitná; bledá, hluboké kruhy pod očima
Dorota (Dora) - hezká, často a ráda se smála, měla výbojnou povahu, dokázala se vztekat, jindy byla veselá, hravá a přítulná, neměla smysl pro soucit a shovívavost, nenáviděla poklidnou a stále stejnou práci v domácnosti
Ema - byla ještě dítě, hýčkána otcem i sestrami, městečko ji mělo rádo, protože nebyla součástí směsného turnusu

DĚJ:

Příběh se odehrává ve 20. letech minulého století. Vypráví ho hlavní hrdina Emil, který vzpomíná na své 2 roky dospívání v malé šumavské vesničce Staré Hrady.

Když třináctiletý Emil těžce onemocněl, jeho otec mu zavolal starého doktora Hanzelína, na kterého nedal dopustit, i přes protesty Emilovy matky, která nemohla vystát jeho hrubé venkovské chování a svérázné způsoby léčby. Když se Emil uzdravil, doktor Hanzelín navrhl, že by k němu mohl Emil docházet na pravidelné kontroly a poznal tak venkovský život, aby nebyl tak zhýčkaný a každou chvíli nemocný.
Doktor Hanzelín byl vdovec a měl pět dcer. Heleně bylo 34, Lídě 32, Marii 31, Doře 20 a Emě 14 let. Po ovdovění vytvořil ve své ordinaci turnus - kotouč rozdělený nejdřív na 3 části, až dospěla Dora rozdělil ho na 4 části. V každé části byla napsána první dvě písmena jmen starších sester, a jak se jím otáčelo, kryla se s písmeny O jako ordinace, K jako kuchyně, P jako pole a S jako stáj a připadla tak každý den na každou jiná služba. Ze složeniny těchto zkratek vzniklo HeLiMaDo a v městečku jim nikdo neřekl jinak než helmadony. Příslušnost k turnu byla ve městečku považována za největší směšnost a pokaždé, když byla některá z helmadon někde viděna, byla to příležitost k pomluvám. Ale když vychodila školu Ema, překvapivě nebyla do turnu zařazena. Lidé ve městě tvrdili, že Hanzelín neuměl rozdělit kruh na pět stejných dílů. Ema byla hýčkána jako malá slečinka a nikoho ani nenapadlo, že by měla někdy pracovat. Ani sestry se nikdy nezlobily, že ony musí pracovat a Ema ne.
Emil se brzy uzdravil, ale na návštěvy u Hanzelínů si už tak zvykl, že k nim chodil každý den. Jednak si oblíbil starého doktora tak, že ho měl radši než svého otce, a taky se zamiloval do Dory. Ona se mu však jenom vysmívala a nebrala o na vědomí. Když jí ale začal vyprávět o svém strýci námořníkovi, Dora se úplně proměnila a chtěla, aby ji Emil naučil francouzsky. A tak se k jeho velké radosti začali tajně scházet v sadě, kde ji učil, protože Hanzelín neuznával vzdělání žen.
Emil se scházel s Dorou a považoval to za velké štěstí, až jednou do Starých Hradů přijel kouzelník. Doru jeho vystoupení úplně uchvátilo, snila o dálkách a jeho volnosti. Když kouzelníkova žena onemocněla a krátce na to zemřela, začala se s ním Dora potají scházet a posílat si psaníčka, která Doře nic netušící Emil oddaně nosil. Kouzelník Doru tajně naučil všechna kouzla, aby mu mohla dělat pomocnici. A když byl Hanzelín s ostatními dcerami v biografu, utekla s ním pryč. Chtěla poznat dálky a něco jiného něž otcův jednotvárný přísný svět.
Emil z toho byl nešťastný a kladl si to za vinu, protože pro Doru nosil psaníčka. Bál se to Hanzelínovi říct, protože si ho oblíbil a bál se, že by mu neodpustil, že k němu nebyl upřímný a neřekl to. Nakonec ho otec přemluvil, že musí být čestný a přiznat se. Hanzelín mu sice odpustil, ale cítil, že k němu už nemá důvěru, a tak byl docela rád, když mu otec řekl, že dostal vytoužené místo v Jičíně, kde měl po prázdninách nastoupit na gymnázium. Bylo mu sice líto, že opouští tak krásné městečko a nechává v něm vzpomínky na své krásné dětství, ale bez Dory už to tam nebude stejné jako dřív.
Místo Dory musela nastoupit do turnu Ema, nezvyklá na práci a její drobná, křehká postava těžkou dřinu špatně snášela. A protože Dora utekla, potrestal Hanzelín Sebe - jeho miláček Ema byla zbavena volnosti, už s ním nebude moct jezdit za pacienty. A svalil tím i větší vinu na Doru, která myslela jen na sebe, zbavila se povinností, které za ní teď musela převzít Ema.
Emil se do Starých Hradů nikdy nevrátil, i když se mu po nich i po Hanzelínově rodině stýskalo. Věděl, že už by tam nebylo tak hezky jako v dobách, kdy byl ještě mladým chlapcem, a chtěl si ponechat krásné chlapecké vzpomínky takové, jaké si je pamatoval z oné šťastné doby, kdy tam ještě byla Dora.
Jako dospělý muž Emil jednou na Karlově náměstí v Praze zahlédl na pouti starou, vyhublou a strhanou ženu s kouzelníkem, ale nešel k ní. Možná ze strachu, že je to skutečně Dora ... Dora, která se ve světě zklamala a místo tajemných dálek jí život s kouzelníkem nabídl jenom toulání od vesnice k vesnici, chudobu a hlad.

ZÁVĚR:

Helimadoe je posledním Havlíčkovým románem.
Jedním z Havlíčkových velkých úspěchů v tomto románu je cílevědomý důraz na potřebu romantičnosti v realistické tvorbě. Havlíček si uvědomil Achillovu patu popisného realismu = nemožnost pronikavěji vyjádřit, komu a v čem svým hrdinů a společnosti straní, a koho odsuzuje. Proto do své tvorby uvádí vedle popisného realismu druhou linii "snové romantičnosti", která se stává prostředkem k vyjádření ostré společenské kritiky, prostředkem revolty proti měšťácké konvenci a nakolik mu to dovoluje umělecký obraz, i nástrojem k vyjádření společnosti budoucí.
Jedním z velkých kladů Helimadoe je to, jak je téma pubertálního dospívání zasazeno do souvislostí dobové sociální problematiky.