Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Academia v Praze roku 2008 (9. vydání, v Academii 1.). Počet stran: 279. ISBN: 978-80-200-1595-2.

HLAVNÍ POSTAVY:

Štěpánka Kiliánová (Štěpka) - původ z dobře finančně zajištěné městské rodiny; vymyká se společnosti - divadelní chování, výstřední, prořízlá pusa, neštítí se práce; nevzhledná, silná, tmavé vlasy; žena "od rány", vytrvalá, obětavá, starostlivá; romantická, citlivá; psychicky silný člověk
hejtman Pavel Malina - Štěpčin bratranec, později manžel; byl na vojně = špatné chování; lstivý, vychytralý, líný, libuje si v alkoholu, kartách, honitbě; na Štěpku je v době nemoci (syfilis) zlý, krutý a dělá jí naschvály
Anna Kiliánová - matka Štěpky; typická matka - věří dceři, nic jí nezakazuje
Antonín Kilián - otec Štěpky; povoláním stavitel = mnoho peněz pro rodinu; je striktně proti sňatku své dcery s hejtmanem Malinou, odrazuje ji, dokonce doufá v době nemoci Pavla, že on sám umře až po hejtmanovi, aby viděl Štěpku znovu šťastnou bez Pavlovy přítěže
Jan Malina - bratranec Štěpky, bratr Pavla Maliny, na konci nový nápadník Štěpky; nesnáší bratra za opuštění statku a jeho zadlužení, ve kterém musel žít spolu s otcem

ZNAKY:

• psychologický román
• původní název Vyprahlé touhy (1935), posmrtně vydáno s názvem Petrolejové lampy (1944)
• epický román = má děj, příběh, určení, časové a příčinné souvislosti, větší rozsah, řada událostí soustředěných kolem společného jádra, mnoho postav i dějových linií
• motto knihy: Kde jsou ti páni? Na hřbitově zakopáni.
• věnování: Památce mého otce.
• 3 části: Lampy svítí a prostírá se (33 kapitol); Sytý u stolu (22 kapitol); Lampy zhasínají (11 kapitol)
• kniha měla být původně trilogií o Štěpce Kiliánové a městě Jilemnici (za života ale stihl pouze přepracovat Petrolejové lampy a napsat torzo románu Vlčí kůže)
• hlavní téma: zachycení mezilidských vztahů v rodině v pozadí psychické choroby u jedné z hlavních postav (v tomto případě Pavla Maliny)

DĚJ:

Lampy svítí a prostírá se

Kniha začíná vypravováním o dvou rodinách. Kiliánovi, kteří jsou majetní měšťané a Malinovi, kteří bydlí na statku na Vejrychovsku. Je přiblížena situace obou rodin.
Antonín Kalina si vzal Annu Malinovou (nyní Kiliánová), on sám je vážený stavitel ve městě. Má velmi dobrou pověst a svým povolání zajistil finančně svoji rodinu.
Na Vejrychovsku bydlí bratr Anny Kiliánové Jan Malina se dvěma syny - Pavlem a Janem. Pavel je starší o 5 let než Štěpka, Jan o 7 roků. Statek získal poté, co se původní majitel pomátl a svoje peníze rozházel po lese.

První část vypravuje o životě mladé Štěpky, která se velmi vymyká konzervativnímu života maloměsta. Na Vejrychovsku proto pobývala často, utíkala sem od města. Hrávala si s bratranci a ti ji učili různé neplechy. Stříleli do slunečnic, prali se. Protože byla Štěpka odmalička velká a statná, podařilo se jí jednou dokonce Pavla přeprat. Pak ale přišel věk, kdy měl Pavel odejít do školy. Tu ovšem nedokončí a chce jít do války. Jan se cítí ukřivděně, protože se musí starat o statek s otcem, kdežto Pavel si jde z domu a ještě za něj musí platit otec nemalé peníze.

Štěpka byla také po ukončení školní docházky poslána pryč z domu, aby se "otrkala". Rodiče ji poslali - namísto do kláštera - do Jičína k paní Zemanové. Poté objeví svůj divadelní talent. Začíná s úspěchem hrát divadlo. To je Štěpce už okolo 18 let.

Sytý u stolu

Štěpka má smůlu na chlapce, a to proto, že je tak výstřední. Po promenádách ve městě chodí výstředně oblečená, vždy má nějaký nevkusně barevný klobouk, ale matka Anna její styl nekritizuje. Ostatní dívky z Jilemnice už mají nápadníky, ale Štěpka stále nic. Proto ve svých 20 letech jde ke kartářce. Ta jí řekla, že jí peníze nepřinesou štěstí, že vidí sňatek, ale o dětech v kartách nic není.

Pak se začne stýkat s mladými lidmi od divadla. Je šťastná, že ji někdo obdivuje a potřebuje.

Později navazuje vztah s Antonínem Gromanem. Od něj dostane první polibek, ale vztah není ideální kvůli častým rozporům, proto se nakonec i rozešli. Štěpka ale chtěla dítě, proto začala, až "vlezle", hledat budoucího partnera. Anna Kiliánová onemocněla, měla bolesti v nohou.

Když bylo Štěpánce 29 let, projel Jilemnicí první vlak, což byla obrovská událost (svátek) pro maloměsto. Pavel Malina dojel zpět na statek, kde ovšem není vítaný, protože díky svému studiu statek velmi zadlužil. Peníze ale otci ani bratrovi nesplácí. Pavel se začne častěji setkávat se Štěpkou (pro Štěpku je to milostné vzplanutí, pro Pavla vypočítavost).

Pavlův bratr Jan si chce vzít děvečku ze statku a vyhodit z Vejrychovska Pavla, protože Vejrychovsko zadlužil už dost, ať se konečně postaví na své nohy. Toho ale napadne, jak dostat alespoň sebe z dluhů - vzít si sestřenici Štěpku.

Ke Štěpce se začne chovat jako nikdy předtím, přesvědčuje ji o výhodě jejich budoucího manželství. Ta ovšem neví, jestli to Pavel myslí opravdu upřímně. Pavel se nevzdává a požádá o její ruku rodiče. Otec byl striktně proti, věděl, o co mu jde, jenže matka Anna (v tu dobu již nemocná) byla jakoby nalomená. Možná chtěla vidět dceru konečně šťastnou. Štěpka si postaví hlavu, tak Kilián nakonec svatbu povolí.

Za její věno otec postaví na Vejrychovsku panský dům, odkoupí polovinu pozemků a tím polovičně oddluží statek, ale pod podmínkou, že všechno je jen a jen Štěpky, Pavlovi nic nepatří. Mladý pár se vzal, konala se velkolepá svatba s hostinou v novém domě. Svatební noc ale neproběhla podle Štěpčiných plánů, měla nějakou představu, kterou Pavel bohužel nesplnil - usnul. Navenek vypadali jako ideální novomanželský pár, uvnitř to ovšem skřípalo. Nechtěl se s ní milovat, tak se Štěpka domnívala, že má nějakou nemoc. Když se ho na to zeptala, tak se urazil. Štěpka se omluvila a odprosila, snažila se s ním mluvit o dětech, které si strašně přála. Pavel však děti nechtěl, svěřil se jí, že má nemoc (dovezl si ji z vojny), díky které děti mít nemůže, ale která se dá léčit. Proto začne Pavel jezdit do Jičína na léčení, Štěpka poprvé pochopí, že sňatek byl nejhorší čin jejího života. Manželé k sobě už nemají žádný vztah, ale navenek nedávají nic znát. Hlavně Štěpka nechce, aby se to dozvěděli rodiče - matku by to ranilo, otec by vyváděl.

Pavel se v domě o nic nestará, Štěpka se proto rozhodne být místo něj hospodářem. Vše vezme do svých rukou. Po dlouhém přemlouvání bratrance Jana Maliny, aby jí pomohl se statkem i přes svou nenávist k bratrovi, se dává práce. Celý rok hospodaří a daří se jí. Otec však není nadšený, protože takhle se nemá chovat dcera městského stavitele, ale ta mu to rozmluví. Pracuje celé dny, jen aby se nemusela vidět s chátrajícím a nevrlým Pavlem. Ten si jen užíval, chodil po lese s puškou a psem, pil litry alkoholu a jezdil kočárek kdovíkam. Jeho zdravotní stav se ale rapidně zhoršoval, nesloužily mu nohy. Vysloužil si tím od dětí přezdívku "skákavý hejtman".

Lampy zhasínají

Otec Štěpky, Antonín Kilián, nedokáže pořád Štěpce odpustit sňatek s Pavlem, kterého nesnáší. Dívá se na něj se zalíbením, jak schází. Nemůže už pomalu chodit, už nejezdí ani na vyjížďky, jen pije alkohol. Dokonce doufá, že Pavel umře ještě před ním a on uvidí Štěpku konečně šťastnou. To se mu ale bohužel nepovede. Umírá v hostinci svého přítele Gromana. Pak je popisován jeho pohřeb. Za rakví jde zdrcená Štěpka, "umírající" Pavel, jenž se o ni opírá, aby nespadl a zbytek městečka. Anna měla doporučeno od lékaře být doma, dívala se na všechno z okna. Pavel je na tom psychicky hodně špatně. V průběhu pohřbu si myslí, že mluví s nebožtíkem, bojí se dokonce ticha a smrti.

Štěpka se začne po otcově smrti starat o nemocnou matku - vaří jí, předčítá jí knihy, jenže vynaložená péče je až přehnaná. Zatímco se poctivě věnuje matce, tak zanedbává Pavla. Ten se jednoho dne sbalí a odjede pryč i s koňmi. Nikdo neví kam. Jakmile se to Štěpka doví, okamžitě se sbalí a jede s čeledínem Hansem manžela hledat. Dojedou k hostinci, kde se doví, že Pavel šel do hor - na vrchol Kokrháč. Štěpka tedy šla také. Absolvovala dlouhou cestu do kopce, ve vrcholcích byl už sníh. Našla zde prokřehlého, zničeného a nemohoucího Pavla. Vynaložila obrovskou sílu, aby ho snesla dolů (kvůli nemoci už pomalu nemohl chodit). V půli cesty ho položila do trávy, aby si i ona trochu odpočinula. Manžel však už trochu pookřál a začal na ni být velmi hrubý, dokonce se jí jakoby vysmíval. Zjistila, že přemýšlel o své smrti. Sebrala poslední zbytky sil, aby ho dostala až dolů do hospody a ke kočáru. Musela se velmi obětovat, protože hejtman Malina byl hodně těžký. Jakmile se jí to povedlo, odvezla ho domů.

Na Vejrychovsku se pak starala o nemocného hejtmana, ve městě o nemohoucí matku. Pavel jí dělal samé naschvály, rozbíjel vše, co mu přišlo pod ruku. I proto žádná služka na statku moc dlouho nevydržela. Pavel jim dával samé těžké úkoly, bály se jej, byl nepředvídatelný.

Pak umřela i Anna Kiliánová, Štěpka si začala uvědomovat, že je na světě úplně sama. Čím více hejtman chátral, tím větší nad ním měla Štěpka fyzickou převahu. Když jednoho dne urazil svým pošklebováním její zesnulou matku, tak ho uhodila. Začala ho odvykat jeho nepěkným zvykům.

Pavlův bratr Jan Štěpku stále nabádal k tomu, aby manžela dala do blázince, ta to však striktně odmítala. Jednoho dne ale Jan odvezl bratra do Prahy, i bez souhlasu Štěpky. S tím se nesmířila, tak jela za ním, jenže doktor jí její rozhodnutí, vzít si ho zpět, rozmluvil. Mohla ho ale stále navštěvovat. Jak byla sama na statku, tak se smířila s jeho smrtí. Jeden večer měla dokonce sen o své a Pavlově dokonalosti, tato iluze byla na konci ale vyvrácena. Ve snu uspořádala velkou hostinu, kde na něj čekala a on stále nepřicházel. Ráno poté přišel telegram - Pavel umřel.

Hned jela do pražského blázince. Cestou vlakem zpět vzpomínala na Pavla, na svůj život a na rodiče. Na to, jaký Pavel byl, vzpomíná v dobrém i ve zlém. Zdálo se jí, jako by k ní otec mluvil a říkal jí, ať si hlavně nic nevyčítá.

Štěpka se poté pečlivě stará o hrob zesnulého manžela. Na hřbitov s ní chodí i Jan a jeho otec, starý Malina. Po pár dnech začne Štěpka znovu žít, odloží smutek a je zase plná elánu. Plánují s Pavlem společnou práci na statku.

ZÁVĚR:

Kniha je zakončená tak, že naznačuje budoucnost. Janovi v hlavě probíhá myšlenka, že by si ji mohl vzít protentokrát on, aby spojili obě poloviny statku. Právě neukončený děj měl být přichystán pro další knížku (Vlčí kůže) z trilogie o Štěpce Kiliánové.

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha byla velmi dobře napsaná. V dobré orientaci pomohlo i rozdělení na 3 velké celky a 66 kapitol.

Havlíčkův styl byl velmi dobře srozumitelný a hlavně čtivý, což je podle mě nejdůležitější. Bylo zajímavé sledovat vývoj mladé nezkušené Štěpky v dospělou, psychicky vyspělou a vytrvalou ženu, která je odhodlá přeměnit se z městské dívky na tvrdě pracující selku na statku.