Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• román původně vyšel za autorova života pod názvem Vyprahlé touhy (1935), až posmrtně byl vydán s názvem Petrolejové lampy (1944)
• Havlíček si původně sám vybral název Petrolejové svítilny, jenže ten mu nakladatelství změnilo s ohledem na lidovou edici, ve které knížka měla vyjít, neboť nebyl pro čtenáře dost poutavý
• titul románu je objektový, jelikož označuje konkrétní předmět důležitý z hlediska atmosféry nebo děje, v tomto případě dokonce nabývá povahu symbolu - plamen petrolejových lamp představuje symbol života a smrti, je paralelou k trvání lidského života

Kniha Petrolejové lampy je prozaické dílo, zařazené konkrétně do oblasti velké epiky, neboť se jedná o román. Z hlediska žánrových variant se jedná o román zejména psychologický, jenž je zaměřený na nitro člověka a jeho duševní pochody. Můžeme v něm rovněž najít i rysy románu sociálního, především rozdíly mezi jednotlivými vrstvami lidí ve městě a na vesnici, nebo také románu milostného. Z pojetí vztahu spisovatele a románového díla vyplývá, že Petrolejové lampy jsou románem autorským a v menší míře i románem postav.
Román je rozdělený do třech částí, přičemž názvy jednotlivých pasáží vystihují jejich obsah (Lampy svítí a prostírá se; Sytý u stolu; Lampy zhasínají).

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Fortuna Libri v Praze roku 2017 (1. vydání tamtéž). Počet stran: 400. ISBN: 978-80-7546-097-4.

OBSAH:

Ústřední postavou tohoto románu je dítě-dívka-žena Štěpka.

Její dětství je rozděleno mezi měšťácké prostředí rodného domu a strýčkův statek Ulrychovsko, kde prožívá pravé skotačivé mládí se dvěma bratranci Janem a Pavlem.

Když dospívá, vyrůstá v těžkopádnou, málo líbivou dívku, jež pro svou obhroublou neženskou upřímnost a žertovnou hovornost je sice hojně vyhledávána muži jako veselá společnice, avšak odpuzuje stejnými vlastnosti případné nápadníky, kteří by se dali zlákat jejím velikým věnem.

Štěpka je v jádru dobrá duše, ovšem její nešťastný a zdánlivě mužský temperament je její kletbou. Jak ráda by se vdala a vyplýtvala svou nestřádanou lásku na muže a dítě, ale vše to, co je jiným ženám tak snadno dostupné, je jí neúprosným osudem odpíráno.

Několik mužů sice vejde slibně do jejího života, ale jako všichni ostatní před nimi, dříve než se vysloví, opouští Štěpku a ponechají ji opět jejímu bláhovému čekání.

Když je Štěpce třicet dva let, objeví se konečně vytoužení rytíř. Je jím bratranec Pavel, jenž jako důstojník prohýřil v karbanu i se ženami velké jmění a zadlužil silně statek Ulrychovsko. Vrátí se do městečka jako zkrachovaná existence - vyžilý penzionovaný důstojník a ubohý, bratrem nenáviděný příživník na rodném statku. Jeho záchranou má být Štěpka, za jejíž peníze si hodlá zaopatřit klidné živobytí. Zaslepená Štěpka, jež si myslí, že jí Pavel nadbíhá z čisté lásky, se za něj nakonec provdá a dokonce vykoupí zadlužené Ulrychovsko. Těší se na lásku a dítě, jenže marně...

Pavel doplácí na hříchy svého zlotřilého života úplnou duševní i tělesnou vyčerpaností a Štěpka, když se dozví pravdu, začne jím opovrhovat a nenávidět ho. Se vší svou nevyplýtvanou energií se vrhne do vedení hospodářství a vloží se do selské práce s takovým zápalem, že jí její činnost zcela zaneprázdní a nahradí jí muže i toužené dítě.

U Pavla se začne objevoval paralýza a propadá pozvolna šílenství. Bratrem Jan jej odveze do Prahy do blázince, kde umírá.

Štěpka ovdoví, ale ztráta muže je pro ni vlastně úlevou. Je ještě poměrně mladá a nevzdává se nároku na šťastný život. S chutí se pouští do práce po boku svého švagra Jana, jenž jediný oceňuje její dobré vlastnosti. A snad se stane i jeho ženou...