Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

DĚJ:

Děj tohoto jediného ze čtyř Havlíčkových dokončených románů, k němuž se v době své zralosti vrátil a přepracoval ho, se odehrává na přelomu 19. a 20. století v autorově rodné Jilemnici.
Hlavní hrdinkou je pošetilá, ošklivá, nevkusná, svérázná, tvrdohlavá, ale také romantická, dobrosrdečná a stále toužící po lásce, Štěpka Kiliánová, dcera bohaté Anny a stavitele Kiliána. Vše začíná v době, kdy byla Štěpka ještě malá a hrála si na rodinném statku Vejrychovsku se svými staršími bratranci Janem a Pavlem. Postupem času se z nich stali dospělí mladí lidé, Štěpka začala hrát v divadelním souboru (měla obrovský talent), chystala si výbavu a toužila po lásce, dítěti a hodném muži. Čekala na pravou romantickou lásku, ale ta se ne a ne objevit. Když už ve svých třiceti letech skoro přestala doufat, že se ještě kdy vdá, přišel jí požádat o ruku právě její starší bratranec Pavel Malina, v té době již hejtman. Štěpka si sňatek s Pavlem obhájila i před rodiči, kteří jí to nechtěli dovolit, protože věděli, že se z Pavla na vojně stal opilec, hazardér a flamendr. Byla to všechno pravda, ale Štěpka si to kvůli touze po lásce a dítěti nechtěla přiznat. Po svatbě se oba novomanželé přestěhovali do nové vily na Vejrychovsku a po měsíci manželství, kdy se Pavel své ženy ani nedotknul, jí řekl, že si ji vzal pouze pro její bohaté věno, aby mohl splatit dluhy, kterými bylo Vejrychovsko po jeho vojenské kariéře zatíženo. Ze Štěpčinýho muže se po pár letech stal pomalu umírající mrzák, byl luetik – v mládí prodělal syfilis – a teď se dostavila druhá fáze této nemoci. Změnil se v opravdovou stvůru, byl zlý, pil a tyranizoval obětavou Štěpku, která se ještě s Janem starala o statek a polnosti. Když už byla situace neúnosná, odvezl Jan svého bratra do ústavu, aby své švagrové ulehčil. Pavel v ústavu docela ztratil paměť, zešílel a už ani svou ženu nepoznával. Po několika měsících zemřel a Štěpka měla po jeho smrti pocit, že je na světě zbytečná, zůstala přeci sama, dítěte se nedočkala, ... Vrátila se jí však chuť žít, pracovat a cítila se být mladou. Začala znovu doufat, že se jí jednou přeci jen dostane skutečné lásky a štěstí, po kterých tolik toužila.

VLASTNÍ NÁZOR:

Na tomto psychologickém románu se mi líbilo, jak skvěle dokázal Jaroslav Havlíček vystihnout myšlenky a pocity tak pošetilého a originálního stvoření, jakým byla Štěpka Kiliánová. Z celé knihy sálala její neúnavná chuť do života a touha po lásce. Zajímavé také bylo, jak Havlíček popisoval její talent a vztah k divadlu.

CITÁT Z KNIHY:

"Pavel začal ke Kiliánovým docházet jako ženich za vyvolenou nevěstou. Přesto se však ještě nemohlo říci, že by byla ruka v rukávě. Stavitel dával vojákovi pořád ještě najevo, že se s myšlenkou svatby zcela ještě nesmířil … Hejtman překypoval roztomilostí, tvářil se, jakoby strýcovo bručení nepozoroval, a k tetě byl dvorný, jak jen může být budoucí zeť …"