Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tento příběh se odehrává mezi zemí a nebem, v hotelu na Ještědu. Hlavním hrdinou je Fleischman, který dříve bydlel v liberecké hokejce, ale jednoho dne se stalo něco, co mu změnilo navždy život. Fleischman všem navyprávěl, že přišel o svoji rodinu při tragické nehodě a že se stal sirotkem. Všichni v blízkém okolí mu to věřili, i jeho psycholožka. Ale pravda byla jiná. Sice měli autonehodu, ovšem všichni ji přežili, ale pak se rodiče přestěhovali do Německa a jeho v Liberci nechali a slibovali mu, že se pro něj vrátí. Proto Fleischman nemohl odejít z Liberce. Bylo mu 25 let a on celý svůj dosavadní život strávil ve svém rodném městě. Nikde nikdy nebyl. Stále čekal na svoje rodiče, až se pro něj vrátí. Ale nevrátili. Toto bylo jeho tajemství, které nikomu nechtěl říct.
Do péče ho dostal Flégr, který ze začátku pracoval v samoobsluze, ale později získal Grandhotel. Flégr je fanoušek libereckého Slovanu a miluje ženy. Fleischman je celým opakem Félgra. Fleischman už od ranného dětství miloval mraky, věděl o nich vše, co mohl. Když sledoval počasí v televizi a moderátorka počasí se přeřekla anebo něco řekla špatně, hned jí psal dopis, ale nikdy mu nepřišla odpověď. Vždy mu v obálce přišla fotka té moderátorky. Těch fotografií už měl několik.
I když mu bylo tolik, Flégr si z něho dělal sluhu. Udělej tohle a tamto. Sice měli pokojskou, ale prostě to chtěl po něm. Jejich pokojská se jmenovala Ilja a taky tam pracovala Zuzana. Zuzana Fleischmana strašně moc chtěla, ale stále si vyplňovala nějaké testy a podle nich se řídila. Avšak jednou si naběhla, vzala si nějakého Němce, ale bohužel už nechtěla na něho čekat se studenou večeří, a tak se vrátila. Ilja, to byla dívka, která chodila s Patkou, s číšníkem v Grandhotelu. Ráda si barvila vlasy na zrzavou, ale v minulosti těch barev vystřídala až až. Stále se fotila, říkávala, že to má pro své děti, že po její matce jí nezůstala ani jedna fotografie. Tak to byli lidi, co pracovali v Grandhotelu.
Do hotelu přijížděli lidé a zase odjížděli, jen Franz byl jejich dlouhodobým návštěvníkem. Fleischman se s ním skamarádil. Franz byl starý Němec s nemocnou nohou a rád pil heřmánkový čaj. Přijel do Liberce proto, aby tu pohřbil jeho kamarády, kteří zemřeli tam, kde nechtěli a on je chtěl vrátit zpět do rodného města. Podle něho člověk musí skončit tam, kde se narodil. A tak ty urny ukradl a za pomoci Fleischmana je vrátil do jejich rodných domů. Jednalo se o dva jeho kamarády. Jeden z nich se vrátil do domu, který ještě doteď stál a ten druhý měl trošku smůlu, místo jeho domu vyrostlo nákupní centrum, ale asi mu to nevadilo, nic neříkal, když ho (jeho popel) Fleischman sypal mezi regály. Za tu celou práci dostal pár EUR. Pro Franze to byl cíl své cesty, spolu s Fleischmanem navštívili jeho dům a nebyl moc rád, co z něho udělali. A tak Fleischmanovi řekl, že tady nikdy nechce skončit. A když zemřel, tak ho Fleischman ukradl a odnesl ho do krematoria, kde pracoval jeho kamaráda a za úplatek toho Franze spálil. Pak si ten jeho popel Fleischman vzal s sebou do hotelu.
Po neúspěšném pokusu přejít hranice Liberce se Fleischman rozhodl, že jiná cesta ven z této klece nevede, nežli nebem, a tak si potají stavěl balón. Během toho se sblížil s Iljou a zamilovali se do sebe. Jediné jí řekl pravdu o rodičích a Ilja mu za oplátku prozradila pravdu ohledně Patky, jenž nikdy nebyl v Americe, ale že to ona tam byla. Nakonec jí Fleischman nabídl jedno místo v balonu, ale Ilja se nevyjádřila. Chtěl tedy odletět sám, ale pak se do koše vrhnul Flégr - a tak ti dva spolu stoupali výš a výš. Fleischman vytáhnul popel Franze a začal ho sypat do vzduchu...

Čtenářský deník	-	Alois Nebel - kreslená románová trilogie
	-	Grandhotel, Grandhotel (2)
	-	Nebe pod Berlínem, Nebe pod Berlínem (2)
	-	Potichu

Čítanka	-	Grandhotel
	-	Konec punku v Helsinkách