Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

STRUČNÝ OBSAH VYBRANÝCH BÁSNÍ:

Maminčina kytice
V albu je maminčin portrét. Je v závoji, má dlouhou vlečku a tatínkovi hledí do tváře. Maminka si tiskne k srdci kytici růží a pod závojem je krásná a mladá. Tatínek má knír a dívá se na růže. Na fotce se nic nemění, ale ve skutečnosti ano.

První dopis mamince
Básník píše dopis mamince, ale neví, jak má začít. Přeje jí k svátku a neví co napsat. Nakonec dopis roztrhá a přitulí se k ní.

Tatínkova dýmka
Tatínek kouřil z dýmky každý večer. Maminka se však zlobí, že drobí tabák na zem. Tatínek odpovídá, že se to stává každému. Když tatínek onemocněl, dýmka ležela na okně a maminka plakala. Když umřel, dýmka zůstala vzpomínkou.

Růže pro slečnu učitelku
Když autor chodil do páté třídy, chodil kolem radnice, kde má Havlíček sochu a kradl tam růže pro slečnu učitelku.

Okarína
Autor popisuje přírodu na vesnici, kočku, se kterou si hrál, brouky, jež sbíral. Chtěli ho vzít do Prahy na pouť a on se těšil na hady. Líbila se mu okarína, která byla moc drahá.

Dědečkův pohřeb
Autor popisuje dědečkův pohřeb v květnu, hudebníky a celou cestu. Popisuje i hřbitov a celou krajinu kolem sebe. Mezitím si vybavuje vzpomínky na dědečka, jak spolu trávili čas.

Maminčino zrcátko
Autor popisuje zrcátko, u něhož se maminka celý život česala. Visí u okna na hřebíku. Vzpomíná, jak byla veselá a usměvavá. Chodila ráda tančit s tatínkem.
Jak však běžel čas, objevily se na její tváři vrásky. Zrcadlo naprasklo, ale ona se u něho česala dál. Nevyhodila ho, jen zestárla.

Domov
Básník vzpomíná na domov a věci, které byly doma, a na okolí kolem domova.
Časem se vše ztratilo a domov se rozpadl.

JAZYK:

Spisovatel používá spisovný jazyk.
Spisovný jazyk: "Byl květen, kvetly kopretiny" (Dědečkův pohřeb)

VLASTNÍ NÁZOR:

Se sbírkou Maminka od Jaroslava Seiferta jsem se setkala poprvé. Jsem ale ráda, že jsem měla možnost tuto knihu si přečíst, protože zde autor popisuje své city ke své rodině a jde poznat, že je všechny měl moc rád.