Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vydal Československý spisovatel, Praha, 1976

NÁMĚT DÍLA:

Námětem této básnické sbírky je osobnost Boženy Němcové jako silné ženy a vlastenky, toto je představováno pomocí jejího vějíře. Setkáváme se tu také s tématem matky jako toho nejdůležitějšího v životě:

"...a když si matka s děckem hraje,
když pláče, když je samý smích,
nejsladší děcku obloha je
ta, kterou zří jí na očích."

A samozřejmě nechybí námět vlastenectví. Vlastenectví dýchá z celé knížky, protože i když se mluví o něčem jiném, vždy se alespoň v jednom verši připomene:

"Jde mrtvá k nám a všechny lásky její
Čas proměňuje znovu ve vzácnější kov
Co je nám láska v naší beznaději,
Co pro nás sladšího je dneska nad domov!"

KOMPOZIČNÍ A JAZYKOVÁ VRSTVA:

Sbírka je dělena do pěti básní, z nichž první a poslední mluví vysloveně o vějíři. Ostatní básně nesou témata matky, rodné země, ciziny a další. Básně jsou rýmované podle schémat ABAB, ABAB CDCD nebo ABAB BCBC. Sbírka je psána spisovnou češtinou, autor používá srozumitelný jazyk. Ve sbírce není udáno, kde se děj odehrává a ani čas zde nehraje žádnou roli.
Místa, jež jsou z díla patrná, jsou plesy, které jsou připomenuty vějířem a poté česká zem.

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

• básnické výrazy: tklivý, patinou věků, žal, sepjal ruce, poukrýt, umrlec, ...
• metafory: rty pláčem okoraly, kdo vinul stříbro těchto strun
• personifikace: čas, který (...) tančí na orloji
• synekdocha: čas (...) velí ranám, by se zavřely (= čas zacelí každou ránu)
• oxymóron: jak by se rozzpívaly hroby
• přirovnání: prach padá v čelo jako na paletu, vějíř byl jako by spadl z már
• anafora:
  "Tma, jak když zhasne plamen svěc,
  Tma jako ve dne při zatmění,
  Tma, kterou zná jen umrlec,
  Tma, jež mu leží na rameni..."

VLASTNÍ NÁZOR:

Básnická sbírka se mi celkem líbila. Byla napsána celkem srozumitelně, i když myslím, že některé pasáže si každý člověk může vyložit po svém, což je u básní téměř vždycky. Tuto knížku bych doporučila těm, kteří moc básničky nemají v lásce, neboť se svými asi 30 stránkami textu a celkem srozumitelným jazykem řadí k přístupné četbě.
Možná by se mi báseň líbila více, kdybych ji četla v nějaké vlastenecké náladě. Co se mi ale doopravdy líbilo, bylo, jak nenásilně to vlastenectví do knihy autor vpracoval a i zmínky o Boženě jsou zjemněné tím, že ji v podstatě zastupuje vějíř.

"Ten vějíř, který vznesl políbení,
Je pro mne něčím víc než pouhým vějířem,
Snem hovoříme s tím, co vlastně není -
A já se potkal dneska s jejím snem."
(závěr)