Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• 1924
• název francouzského originálu: Juliette au pays des hommes

Jedno z děl francouzského spisovatele a dramatika, jedné z nejvýznamnějších osobností francouzské meziválečné literatury.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydal nakladatel Bohuslav Hendrich v roce 1926. Přeložil Josef Hejduk. Počet stran: 142.

OBSAH:

Těžiště Giraudouxovy novely nespočívá v ději, ale ve způsobu vyprávění; dala by se nazvat básní (se surrealistickými prvky) v próze.

Epická osnova příběhu se však soustředí kolem dvacetileté dívky Julinky (Juliette), jež žije na venkovském sídle se svým strýcem a snoubencem Gérardem. Oba mladí lidé se znají od dětství a jejich sňatek byl dohodnut dlouho dopředu. I proto se Julinka rozhodne vzepřít tomuto předurčení a Gérarda dočasně opustí, aby se mimo rodné Limuzínko, povětšinou v Paříži, setkala s pěti konkrétními muži, kteří by se za jiných okolností mohli stát jejími manželi.

Nejprve pátrá po chovateli hadů, o němž slyšela jako dospívající děvče vyprávět dvě dámy v opeře. Ty zmíněného gentlemana označily za nejlepšího na světě, což upoutalo Julinčinu pozornost, a tak si zapsala do deníku indicie. Setkává se s několika členy spolku na ochranu zvířat, od nichž se dozví nejen jejich životní příběhy, ale také to, že dotyčný muž zemřel. Byl totiž uštknut, když se pokoušel pomoci sběrači orchidejí uvízlému na stromě.

Druhým mužem, u nějž Julinka vykoná návštěvu, je voják z první světové války, kterého v dětství viděla v nemocnici. Jeho velitel o něm tehdy poznamenal, že se u něj výjimečně rozvinul hřích, což dívku zaujalo. Při osobním setkání Julinka zjišťuje, že tímto hříchem je pýcha. Muž mimo jiné odstraňuje ze svého života všechny upomínky na osoby, jež vykonaly něco velkého, když byly mladší než on sám - takže se postupně ocitá v historickém vakuu.

Další Julinčiny kroky vedou za archeologem, odborníkem na syrský a chaldejský starověk, kterého potkal jako holčička na rodinné slavnosti. Archeolog ji omylem považuje za "Mrs. Bates", vdovu po konzulovi z Blízkého východu, která mu má přinést starožitnou mísu. Nedorozumění se vysvětlí a Julinka se s Mrs. Batesovou potká při odchodu.

Coby čtvrtého vypátrá spisovatele, jenž nikdy neřekne nepravdu (proto mluví jen o banalitách), rozumí pouze duši starších žen a pěstuje módní "Vnitřní monolog" - způsob tvorby, při němž údajně před publikem zbásní to, co mu zrovna přijde na mysl, čímž odkryje svoje nitro. Julinka ho však přiměje ke skutečné upřímnosti (spisovatel před ní promluví o své milence Fedoře). Setkání je oba vnitřně promění. V závěru schůzky se Julinka opět setkává i se ženou, o níž se mluvilo, tentokrát s Fedorou.

Posledním z potenciálních manželů je ruský exulant, tanečník a zpěvák, jenž uprchl do Francie před bolševickou revolucí. Ten se pokusí Julinku svést v místnosti s rekvizitami opery, v níž působí. Protože však v osudnou chvíli pomyslí na poštovní známky (jež vášnivě sbírá) i na Rusko a zmocní se ho nostalgie, dívka mezi rekvizitami nahmatá zbraň a poraní ho. Z pocitu provinilosti s ním později zajde na večeři.

Kromě této pětice se setkává také s autorem - v jeho bytě plném starožitností. Giraudoux jí dá přečíst "Modlitbu na Eiffelově věži", jež tvoří text vložený do novely. V ní vzpomíná na vycházku na vrcholek věže a na svého učitele z lycea, který jednou výstup podnikl s ním (a který mu zapověděl používat adjektiva, čímž autor vysvětluje svou zálibu v metaforách - jakožto náhradě za přídavná jména). Učitel padl v první světové válce.

Julinka se nakonec vrací k Gérardovi. Z pocitu, že svého snoubence dokonale zná, a je proto nezajímavý, ji vyruší pohled na jeho svlečené tělo - mladík se totiž přišel vykoupat, aniž by si všiml, že dívka stojí za stromem - a rozhovor, v němž Gérard projeví záblesk neočekávaných znalostí. Novela končí pasáží, z níž vyplývá, že jsou spolu oba mladí lidé šťastní.