Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Hlavní editor: Jacques Le Goff
Autoři: Mniši - G.Miccoli; Voják a rytíř - F.Cardini; Rolník a zemědělství - G.Cherubini; Měšťan a život ve městech - J.Rossiaud; Intelektuál - M.T.F.B.Brocchieri; Umělec - E.Castelnuovo; Obchodník - A.Ja.Gurevič; Ženy a rodina - Ch.Klapisch-Zuber; Světec - A.Vauchez; Člověk na okraji společnosti - B.Geremek
Nakladatelství: Vyšehrad
Rok vydání: 1999

OBSAH:

Kniha je souborem esejí deseti evropských historiků a sociologů, zabývající se fenoménem "středověkého člověka".
Eseje se zaměřují na charakteristické role v tehdejší společnosti a život s nimi spojený. Každý autor rozebral jednoho z charakteristických zástupců (mnich, voják/rytíř, rolník, měšťan, intelektuál, umělec, obchodník, žena, světec, člověk na okraji společnosti). Nejprve ze všeobecně známých pohledů, poté už v podrobnostech a hlavně souvislostech na konkrétní evropské dění a fakta.
Kniha se pohybuje na pomezí primární a sekundární literatury. Každá kapitola je sestavena z mnoha a mnoha zdrojů, ale ve výsledku je kniha zcela novým a jedinečným souborem, který staví na provázanosti vztahů a celistvosti, ukazující vztahy ve středověké Evropě.
Kapitola o vojákovi/rytířovi popisuje hlavně zrod kořenů evropského válečnictví, které vykrystalizovaly z antiky. Zde se zabývá hlavně postavou vojáka a jeho společenským významem, jeho velice pevnou provázaností s šlechtickým systémem. Dále se zabývá přerodem vojáka-družijníka ve vojáka-rytíře. Autor se zde nezabývá tolik logistikou a infrastrukturou vojsk, války středověké Evropy na logistice tolik nezávisely jako v pozdějších dobách.
Esej o mnichovi vypovídá o celkovém trendu vznikání prvních klášterů a řeholí. Popisuje vnitřní povinnosti mnicha vůči klášteru a Bohu. To vše v lehkém rozporu s mnišskou úlohou ve světském světě, kde mniši a kláštery sehrávali v některých místech úlohu takřka rovnající se šlechtě a panovníkovi. Velice zajímavé jsou odstavce o vzniku měst a vesnic v návaznosti na kolonizační kláštery.
Pan Geremek ve svém pojednání popisuje trpké životy nejčastějších zástupců okraje středověké společnosti - chudiny, bláznů, šašků, Židů a dalších jinověrců, heretiků, kacířů, ale také katů nebo zrádců. Líčí zde počátky budování ghett, povinnosti odlišení se od zbytku společnosti a také hrůzné pogromy.
Kniha se snaží vyvrátit všeobecné představy o středověku jako temném věku úpadku, špíny a válek. Snaží se naopak vylíčit jeho světlé, přínosné a slavné okamžiky, které bohužel zapadly pod nánosem renesančních a barokních učenců a v neposlední řadě také moderních interpretací (film, romány).

POROVNÁNÍ:

Kniha je z celosvětově oblíbené edice Člověk a jeho svět, všechny vycházejí v podobném uspořádání, každá je souborem cca 10 esejí na téma "sociálních archetypů" dané doby.
Zajímavé je, že na souborech o etapách, které ještě plně probíhaly i na středoevropském a jihoevropském území, se podílejí autoři z těchto míst (gotika, renesance), ale na souboru o baroku už pracují autoři pouze západoevropští.

SYNTÉZA:

Kniha předčila mé očekávání. Byla velice zábavná a poučná. Kniha nestavěla na detailech jako podobné soubory o historii. Dle mě je zde podán celkový a kompaktní obraz středověkého člověka, detaily se používají pouze jako ilustrace nebo příklad obecných faktů. Tento fakt knize jen velice prospívá.
Jediné, co mi schází ke spokojenosti, je jakákoliv obrázková příloha. Krom malého obrázku v úvodu každé kapitoly v knize není jediný obrázek či nákres navíc.