Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

NÁMĚT:

plavba lodi po rozbouřeném moři zmítaném vlnami (metafora - koráb je sám lyrický mluvčí)

ŽÁNR:

dekadentní poezie, symbolismus

POSTAVY:

Koráb/Rimbaud

MÍSTO:

Moře, oceán neznámo kde

TÉMA:

Báseň Opilý koráb nemá téma, líčí plavbu lodi po rozbouřeném moři zmítaném vlnami. Rimbaudova hluboká fantazie (halucinace) umožnila to, že báseň je velmi popisná, spojení barev a zvuků v jediný celek vytváří pocit rozbouřeného moře nebo naopak moře klidného s vlnkami a papírovou loďkou. Celá básnická skladba vyjadřuje symbolicky plavbu životem s nástrahami i se světlými chvílemi dětství.

KOMPOZICE:

Jedná se o lyrickou snovou báseň, exotické motivy (př. Koráb), paralela mezi básníkem a korábem.

V básni je důležitý pohyb: pohyb korábu v mořských vlnách, autonomní pohyb jednotlivých básnických obrazů po sobě jdoucích jeden za druhým. Také pohyb významový, symbolistický - pohyb jako vyjádření neklidnosti básníkova nitra i života. S pohybem narůstá báseň do šíře: koráb pluje klidně po proudu, ale po chvíli se dostává do divokého víru vln (potácí se jako "opilý"), tančí na jejich zpěněných hřbetech, proniká stále hlouběji do nekončícího oceánu, a tak narůstá vzdálenost mezi ním a domovem. Následně se objevuje stesk po domově, nostalgie, vzpomínka na dětství, malátnost, ale i touha po návratu.

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

Opilý koráb je napsán spisovným jazykem, text se skládá z 25 strof o čtyrech verších psaných alexandrínem (rýmovaný 12slabičný /mužský/ a 13slabičný /ženský/ verš s předělem po šesté slabice, typický pro románskou literaturu; název dostal podle starofrancouzské Alexandreidy; je tvořen jambickými stopami - jamb je stopa, v níž se střídá přízvučná a nepřízvučná slabika) zakončeným střídavým rýmem.

Z přímých pojmenování se tu objevuje epiteton (poseté žhavými půlměsíci; hvězdná souostroví; srdcervoucích jiter), dále se zde vyskytuje náznak paralelismu (Oh, kéž mi praskne kýl! Kéž sletím do moře!) a nalezneme tu i přirovnání (jež třpytí se jak velký paví chvost; jsem láskou rozladěn jak struny starých citer).

Z nepřímých pojmenování použil básník metonymii (můj trup je opilý přívaly slaných vod; už nechci závodit s kupčíky z Bostonu, už nechci projíždět flotilou pestrých vlajek - naznačuje, že má již dost polopravd a pouček společnosti, že už nechce mít nic společného s měšťany na "úrovni"), personifikaci (já, koráb z mlhovin, já fantastické zvíře), hojně se v básni rovněž objevují figury - anafora (už nechci závodit, už nechci projíždět), inverze (a nahé přibili je k pestrým kolíkům) a řečnická otázka (zdalipak v noci spí pod jejich mdlými krovy ohniví letouni, jimž patří budoucnost?).