Hrdinou románu je chlapec zajatý pubertou, životem přitahovaný a současně odrazovaný. Svět dospělých se mu jeví jako neproniknutelná, odvrácená tvář.
BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:
Vydalo nakladatelství Odeon v Praze roku 1968 (2. vydání). Z amerického originálu
The Catcher in the Rye přeložili Rudolf a Luba Pellarovi. Ilustroval Adolf Born. Počet stran: 173.
O AUTOROVI A DÍLE:
Románu
Kdo chytá v žitě se ihned po jeho vydání (1951) dostalo obrovské popularity. Jeho prvotní oblíbenost ovšem klesala. V 50. a 70. letech minulého století byl dokonce na některých školách zakázán. Důvodem bylo především množství vulgarismů, které se v románu vyskytují, ale přispěl k tomu i sexuální podtext či opovrhování světem dospělých. V dnešní době je román velice oblíbený, a to především u mladší generace. Zajímavé je, že i přes úspěch tohoto románu a zajímavé nabídky na filmové ztvárnění k tomu Salinger nikdy nepřistoupil. Ročně se ho prodá okolo 250000 výtisků, což dokazuje neupadající zájem o tento román a zároveň jeho nadčasovost.
Autorem románu je americký spisovatel Jerome David Salinger. Narodil se 1. ledna 1919 v New Yorku. Nejvíce se proslavil právě tímto svým prvním románem. Mezi další významná autorova díla patří:
Devět povídek (1953),
Franny a Zooey (1961),
Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! a
Seymour: Úvod (1963). Svoji spisovatelskou kariéru ukončil románem
Hapworth 16, 1924 (otištěn v magazínu
The New Yorker v roce 1965). Poté se od kariéry spisovatele odvrátil. Důvodem se pravděpodobně stala jeho popularita, kterou Salinger těžko nesl. Před vydáním románu
Kdo chytá v žitě byl Salinger povolán do armády, kde se mimo jiné setkal s
Ernestem Hemingwayem. Dlouhou dobu autor bydlel v New Hampshiru, kde také v roce 2010 zemřel.
OBSAH:
Román
Kdo chytá v žitě vypráví příběh sedmnáctiletého Holdena Caufielda, který je vyhozen ze školy Pencey. Důvodem jeho propuštění je prospěch (propadá z většiny předmětů). Několik dní nato začínají zimní prázdniny, Holden však tuto nepříjemnou záležitost odmítá vysvětlovat rodičům, a tak počká do středy, kdy prázdniny začnou a v té době už by měli být jeho rodiče obeznámení o jeho propuštění ze školy.
Po konfliktu se svým spolubydlícím na koleji se rozhodne, že těch několik dní stráví mimo kolej. Pronajme si byt a putuje po New Yorku (zde bydlí jeho rodiče). Propadá do beznadějné deprese, uvažuje o svém životě, hledá místo ve společnosti, což se mu nedaří. Jeho útěchou jsou vzpomínky na rodinu - na bratra Allieho, který umřel, na bratra D.B., jenž je úspěšným spisovatelem, na mladší sestru Phoebulku a na rodiče. Rád také vzpomíná na dívku, ke které chová cit (Hana Gallagherová). Skepsi se snaží uniknout u sklenky alkoholu, popřípadě ve společnosti žen, mnohdy i starších než on. Hledá cestu do světa dospělých, ale kritizuje jejich svět.
Hlavní hrdina poukazuje na rozdílnosti mezi světem dětí a světem dospělých. Ve světě dospělých nenachází lásku, cit, prostě jako by tam nepatřil.
Nakonec se tomu všemu snaží uniknout a rozhodne se, že odjede a víckrát se nevrátí. Postaví si chatu a bude žít sám, podle vlastních představ. Před uskutečněním tohoto kroku se chce setkat se svojí milovanou sestrou Phoebulkou, ta se ovšem rozhodne jet s ním, což on nedopustí. Slibuje jí, že se vrátí domů.
Závěrem se dovídáme, že byl Holden Caufield přijat na další školu a léčí se u psychoanalytika, kterému celý tento příběh vypráví.
STYL A JAZYK:
Román je psán
ich-formou (vyprávění hlavního hrdiny). Kompozice je chronologická, prolíná se s retrospektivní (vzpomínky autora na rodinu, dětství, kamarády...). Kompozici lze také celou považovat za retrospektivní, kdy hlavní hrdina vypráví tento svůj příběh psychoanalytikovi. Román má prvky vyprávění a je psán nespisovným, obyčejným, jednoduchým
jazykem, což přispívá k jeho autentičnosti. Čtenář si mnohem lépe představí hlavního hrdinu a jeho kamarády, vnoří se do děje. Občas se objeví vulgarismy a slang (studentská mluva). Obrazných prostředků je tady málo, lze nalézt prostředky, které jsou blízké mládeži - řadu přirovnání (
byl jsem svůdnej jak ďábel;
jakoby mi bylo maximálně dvanáct), častá je nadsázka (
žili spolu minimálně sto tisíc let;
nešel bych dovnitř ani za milion dolarů). Autor často vzbuzuje pozornost čtenářů, apeluje na nás (
panebože, já bych vám tak přál, abyste ji mohli vidět).
VLASTNÍ NÁZOR:
Kniha mě okouzlila už samotným námětem, který je mi blízký. Myslím si, že stavy a nálady podobné těm, co zažíval Holden Caufield, zažil každý z nás, či teprve zažije. Oceňuji tuto nadčasovost. Mimořádně si vážím reakce, kterou u mě tento román vyvolal.
Zajímavý pro mě byl také vztah Caufielda ke svým sourozencům. Patrně největší vliv na něj měla mladší sestra Phoebulka, se kterou měl opravdu krásný vztah. Smrt mladšího bratra Allieho těžce nesl. Sourozenecký vztah těchto tří byl založen na upřímnosti, na citu, na soucítění. Často na ně Caufield vzpomíná. Poněkud opačný vztah je možno pozorovat mezi Caufieldem a jeho starším bratrem, který v románu vystupoval pod iniciály D.B. Bratr D.B. byl již dospělý a hlavní hrdina k němu nechoval tak hluboké city. Už jen uvádět bratra iniciály se mi zdá poněkud chladné.
Ohromilo mě také zamyšlení, které u mě po přečtení románu proběhlo. Funguje to tak ve skutečnosti? Do jaké míry jsou sourozenecké vztahy ovlivněny věkem?
Posledním stránka, kterou chci na knize ohodnotit, je její mimořádná čtivost. Autor čtenáře téměř vtáhne do děje a ne a ne ho od něj pustit.
