Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

J.D.Salinger nám ve svém psychologickém románu Kdo chytá v žitě představuje sedmnáctiletého Holdena Caulfielda. Hrdina nás v tomto částečně biografickém díle provádí jedním úsekem ze svého života, kdy ho před vánočními prázdninami už zase vyhodili ze školy. Neměl náladu tam ještě zůstávat, ani ještě chodit domů, tak strávil několik dní potulujíc se po New Yorku.

Holden je typický rebelský puberťák, který má už po krk školy (ačkoli je velmi chytrý), skoro všechno nesnáší a chce uprchnout na západ. Kritizuje své vrstevníky, hlavně uniformní frajerské tajtrlíky, kterých byla plna jeho bývalá škola. Občas pohrdá i děvčaty, hlavně pro jejich schopnost zamilovat se do otravných chlapců a jejich společnou povrchní konverzaci. Rovněž nenachází porozumění ve světě dospělých, kterým přijde Holdenův způsob myšlení o světě příliš zbytečný, dětský a snivý, a kteří nechápou jeho opovrhování školou a společností. Z tohoto důvodu Holden vidí svou naději v dětech, v jejich neposkvrněnosti a v jejich schopnosti opravdu poslouchat, když člověk něco říká. Jeho nejdražším člověkem na světě je právě jeho mladší sestřička Phoebe, jíž se jako první se vším svěřuje, i když třeba ne vždy všemu rozumí. Stejně tak miluje svého staršího bratra - píše scénáře v Hollywoodu, což ovšem Holdena netěší, protože filmy (a v menší míře i divadly) opovrhuje, neboť je to podle něj povrchní záležitost a chození do kina ztráta času. Knihy má ale rád, stejně jako třeba cigarety. Když se to tak vezme, Holden toho ke štěstí mnoho nepotřebuje, horší je však tohoto štěstí při jeho neustálé deprimovanosti (zhnusením ze všeho co je na tomto světě špatného) dosáhnout, a tak stále pociťuje spíše chuť se zabít. Holden je vlastně ve společnosti outsider, i když má poměrně dost známých. Zkrátka mu nevyhovují hodnoty dnešní neupřímné doby, jeho přáním je odjet do přírody na ranč a jeho vysněným povoláním je hlídat děti, hrající si v žitném poli - a před pádem z útesu na jeho konci je případně zachytit. Jeho situace a postoj ke společnosti mi připomíná osud rytíře Dona Quijota, který se ve své době taktéž hnal za dávno zapomenutým ideálem. Holdenův boj je nakonec prohrán, neboť se všech svých plánů vzdal, aby donutil Phoebe (která chtěla odjet s ním), aby zůstala doma. Jeho sestra a její bezpečí jsou pro něj důležitější než jeho životní hodnoty. Třeba pochopil, že jeho kritický postoj ke světu (ať už je ten postoj "sebesprávnější") nikam nevede. Všeho se vzdal a možná se přizpůsobí, možná z něj bude taky frajerský tajtrlík.

VLASTNÍ NÁZOR:

U některých knih, co jsem četla, mě chvílemi více upoutávala grafická úprava obálky, a to mě rozptylovalo od čtení. Exemplář knihy Kdo chytá v žitě, jenž se ke mně dostal, má obálku pojatou značně graficky nevkusně, což mě nutilo mít knihu stále v otevřeném stavu a číst si ji. Samozřejmě že to ale není hlavní důvod, proč se mi příběh Holdena zalíbil. Hlavním hnacím motorem příběhu je slangová mluva vypravěče - Holdena. Nemluví sprostě nějak často, ale užívá běžné obecné mluvy a různých jiných, dnes už neobvyklých, výrazů. Jednoduchá stavba vět a interakce se čtenářem budí dojem mluveného projevu, taktéž jako přehánění při uvádění množství či velikosti něčeho. Střídají se situace Holdenova přemítání o smyslu života a popis událostí během té doby. Pro čtenáře je lehké Holdena poslouchat, jako by byl jeho trochu zvláštní kamarád, ale nevím, jestli je pro každého snadné se s ním ztotožnit. Často jsem ho chápala, ale mnohdy byl na mě až moc pesimistický, necílevědomý a životně neuspořádaný.

Tato kniha by mohla být dobrým podnětem k mládežnické revoltě ku společnosti. Pro mě byl Holden spíš jakýmsi odstrašujícím příkladem, zároveň jsem si však užívala jeho prazvláštního světa, který sama asi nezažiji. Ne že bych neměla odvahu všemu se postavit, možná že jsem jen spokojená s tím, jak to ve společnosti funguje. Kdyby totiž nebylo tajtrlíků, nevynikali by tolik ti, co tajtrlíky nejsou.