Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kniha byla napsána v roce 1920. Z ruského originálu přeložili Vlasta a Jaroslav Tafelovi, vydal Odeon v Praze, 1989

PROSTŘEDÍ:

Jednotný stát, několik set let v budoucnosti

POSTAVY:

D-503 - hlavní hrdina, hlavní konstruktér integrálu, jeden z matematiků Jednotného státu
I-330 - hlavní vůdce revoluce

DĚJ:

Odehrává se několik set let v budoucnosti. Naše doba je pro vypravěče středověk. V této době již nejsou na celé zeměkouli samostatné státy, ale jen jediný Jednotný stát. Hlavou Jednotného státu je Dobroditel, který je každý rok svátečně volen v Den Jednomyslnosti. Lidstvo je totálně jednotné. Každý jednotlivec žije bezvýhradně pro svůj úkol ve společenském systému, nezná vybočení ze své funkce. Člověk se stává pouhým objektem manipulace. Odosobňující uniformita zbavila lidi jmen a nahradila je čísly.
Hlavní hrdina je hlavní konstruktér INTEGRÁLU - lodi, která má putovat do vesmíru a ve svém prvním nákladu vést ódy a chvály na Jednotný stát. Všechna čísla, kterým nechybí vlohy, mají za povinnost k Jednotnému státu psát a sepisovat, a tak se i náš hlavní hrdina dá do psaní a výsledkem je tento román.
Každé číslo bydlí ve zvláštních skleněných domech, vše je průhledné, každý má jen jednu hodinu denně, kterou může využít soukromě - může mít stažené závěsy.
Hlavní hrdina se seznámí s I-330. Nejprve ji nesnáší, protože má starověké způsoby a chce ji nahlásit na úřad Strážců, ale neudělá to. Později zjišťuje, že se zamiloval. Už nemyslí na své matematické rovnice, ale na I. Chtěl by být jen s ní. Jenže být zamilován je proti pravidlům Jednotného státu. Vše, co dělají zamilovaní, je proti pravidlům Jednotného státu. Začíná mít sny, ve kterých se objevují věci, jež by ho dříve ani nenapadly, protože nejsou logické a nemají přesný řád. Myslí si tedy, že je nemocný. Zajde k lékaři, který je náhodou známým I. Řekne mu, že je vážně nemocný, má totiž nemoc, která se jmenuje "duše". Volný čas, když nemusí do práce, tráví s I ve Starověkém domě, který ho také svým způsobem děsí, protože uvnitř jsou věci barevné.
Kolem I je spousta neznámých a jelikož je D-503 matematik, stále se snaží tyto nezmámé vyřešit, ale u téhle I se mu to stále nedaří.
V jednotném státě se objevuje stále více "nemocných". Jejich nemocí je Fantazie, kterou lze naštěstí snadným zákrokem odoperovat. A tak je jednoho dne vydáno nařízení, že se všichni musí podrobit operaci.
D je stále zamilovaný do I a je schopen pro ni udělat cokoli. Jednou se účastní jejich schůze tam za stěnou, kde už nikdo nebyl od dvousetleté války (zřejmě po této události vznikl Jednotný stát a byly postaveny všechny stěny, které lidi odřízly od okolního světa). Na schůzi zjistí, že spolu s dalšími čísly organizuje spiknutí proti Dobroditeli - revoluci. Chtějí se zmocnit Integrálu při zkušebním letu a D-503 jim v tom má pomoci.
Jejich plán je skoro uskutečněn, ale někdo je udá. Nakonec, protože D-503 a další ještě neměli potvrzení o operaci, odvedou ho násilím a odoperují mu "fantazii". Dobroditel si ho poté zavolá, aby mu řekl vše o "nepřátelích štěstí". D neklade žádný odpor a vše řekne, dokonce se bez jakéhokoli pocitu dívá, jak je I mučena.

CITÁT Z KNIHY:

Nesnáším, když se mi někdo dívá na ruce. Mám je celé zarostlé, chlupaté - jakýsi ohavný atavismus. Natáhl jsem ruku a co nejlhostejněji jsem řekl: "Opičí." Podívala se mi na ruce, pak do tváře: "Ale to je nesmírně zajímavý akord," odhadovala mě očima jako na vážkách, obočí se jí na okamžik zase změnilo v růžky. "Je přihlášen na mě," radostně a růžově otevřela rty O. Kdyby radši mlčela - to sem vůbec nepatřilo. Celkem vzato tahle milá O - jak bych ti řekl - má nesprávně vypočítanou rychlost jazyka, vteřinová rychlost jazyka má být vždycky o trochu menší než vteřinová rychlost myšlení, a ne naopak. Na konci ulice na akumulátorové věži odbíjel zvon hlasitě sedmnáctou. Hodina soukromí končila. I-330 odcházela s ním, s tím mužským číslem zkrouceným do S. Je v něm cosi, co vzbuzuje úctu, a náhle se mi zdá, že jeho tvář odněkud znám. Někde jsem se s ním setkal - teď si nevzpomenu. Na rozloučenou se na mne I usmála, zase tak do x. "Přijďte se pozítří podívat do posluchárny 112." Pokrčil jsem rameny: "Budu-li mít příkaz zrovna do té posluchárny, jak říkáte..." Ona na to s jakousi podivnou jistotou: "Budete." Ta žena mi byla nepříjemná jako nerozložitelný iracionální člen, který se náhodou připletl do rovnice. A byl jsem rád, že zůstanu aspoň na chvilku sám s milou O. Prošli jsme ruku v ruce čtyřmi přímými ulicemi. Na nároží musela vpravo, já vlevo. "Tak ráda bych dneska šla k vám, spustit záclony. Zrovna dneska, teď hned..." zvedla ke mně O plaše velké, křišťálově modré oči. Je komická. Co jsem jí na to měl říci? Byla u mne teprve včera a ví stejně dobře jako já, že náš příští sexuální den je pozítří. Je to prostě zase ten její "předstih před myšlením" - jako někdy dochází k (škodlivému) předstihu zapalování u motoru.