Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• spoluautorství Il'ja Arnol'dovič Il'f (3.10.1897 - 13.4.1937)
• "Ilf a Petrov" byli sovětští spisovatelé, kteří se proslavili zejména svými satirickými romány

Podvodnická groteska v podmínkách Sovětského Ruska dvacátých let dvacátého století.
Ostap Bender je podvodník velkého stylu. Ale hledejte v leninském Rusku dvacátých let boháče, jemuž by mohl elegantně pustit žilou. A tak se protlouká drobnými podvůdky a sní o Riu de Janeiro, plném milionářů v bílých kalhotách. Pak se ale dozví o občanu Ramínkovi - nenápadném defraudantovi, jenž se denně užírá starostmi, jak co nejlépe ukrýt po troškách nakradené miliony rublů. Ostap má rázem svou kavku a se třemi neschopnými zlodějíčky po boku rozvíjí smělou kombinaci. Nemá ale proti sobě žádného "vyjukaného" amatéra a navíc Ramínko není jediný, kdo by mohl plány velkého kombinátora překazit.
Populární ruský humoristický román hýří situační komikou i překvapivě satirickými komentáři soudobé reality. Stal se předlohou stejnojmenné divadelní hry a u nás také filmového zpracování z roku 1969 pod názvem Přehlídce velím já! (režie Jaroslav Mach)

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Columbus v Praze roku 2012 (1. vydání). Z ruského originálu Zolotoj těljonok přeložila Naděžda Slabihoudová. Počet stran: 394. ISBN: 978-80-87588-01-7.

OBSAH:

Tato kniha vypráví o podivném výletu s podivnou partou, kde dějištěm je Sovětský svaz roku 1929.

1. ČÁST - POSÁDKA ANTILOPY
Na začátku knihy se seznamujeme s Ostapem Benderem. Ostap se vydává do úřadu předsedy výkonného výboru jako syn národního hrdiny poručíka Šmidta. Vypráví mu příběh, jak cestuje z Moskvy a jak nemá už ani rubl. Potřeboval by peníze, ale nechce si půjčovat u lichvářů. Předseda mu nezávazně dává 12 rublů a ještě potravinové lístky do jídelny. V přátelském rozhovoru pokračují, když v tu ránu někdo vletí do kanceláře předsedy a začne se prohlašovat za dalšího syna poručíka Šmidta. Ostap zachraňuje situaci, vymýšlí si příběh o bratru Vasilkovi. Kolega s ním hru hraje a vyprávějí příběh, jak dlouho se už neviděli, že mu psal několikrát, na což ukazuje předsedovi i potvrzení z pošty pro důvěryhodnost lži. Jak radostné shledání, že tu našli jeden druhého. Kolega se jmenuje Šura Pitvora a Ostap mu řádně vyčiní, ale přes nepřátelství se s kamarádí. Venku si Ostap všimne, jak jde do úřadu Plašmuška, který se také vydává za syna poručíka Šmidta. Netrvalo dlouho a vidí, jak Plašmušku vynášejí dva úředníci z úřadu a předseda hromuje. Ostap v tom viděl odplatu za porušení úmluvy.
Nato si šli oba někam sednout a Ostap vyprávěl Pitvorovi příběh o úmluvě. Poručík Šmidt měl 30 synů, a aby se nestalo to co před chvilkou, tak celé Rusko neboli Sovětský svaz si rozdělili na 30 územních částí a každý ze synů měl dostat jedno území. Bohužel některá místa byla bohatá na výdělek a některá méně. Všem se úmluva líbila, jen Plašmuškovi ne, aby rozdělování území bylo spravedlivé. Napsali na lístečky části území a každý si losem vytáhl jedno území. Bohužel Plašmuška si vytáhl chudé území Povolží. V úmluvě stojí i to, že jeden nesmí překročit území toho druhého, pokud mu to nepovolí.
Poté se jal slova Pitvora a vyprávěl mu, jaký má výborný plán k zbohatnutí. Chybí mu k tomu jen nějaký ilegální milionář. Ostap chtěl odjet do Rio de Janeira, k tomu ale potřebuje miliony. Naštěstí o jednom milionáři Pitvora ví a pomůže mu, protože chce vidět, jak mu přinese milióny na stříbrném tácu podložené modrou stuhou.
Poté se seznamujeme s ilegálním milionářem Ramínkem, jenž pracoval jako úředník ve finanční účtárně. Ten den byla zrovna prověrka a jeho kolega Brloha se na ni nedostavil, protože večer před prověrkou ho odnesli do blázince údajně pro duševní poruchu patního nervu. Jenže celý trik byl v tom, že Brloha byl úplně zdráv, ale dostal z prověrky strach; kvůli své minulosti by neprošel.
Posléze se v knize dozvídáme, jak Ramínko ke všem svým penězům přišel. Mladý Ramínko byl tzv. věčným studentem neboli povalečem. Nechtělo se mu pracovat, ale zato chtěl rychle zbohatnout. Po jedné nevydařené akci, kterou si byl na pět měsíců odsedět, zjistil ve vězení, že když chce být boháčem, musí to dělat ve skrytu a poznenáhlu všem před očima. Musí mít krytou kůži a zapojit svoji prozíravost.
Jednou byl majitelem chemického závodu pod cizím jménem. Od bank si vypůjčil peníze na provoz a od družstev dostával suroviny za úřední ceny. Pak ty suroviny prodával státním závodům za desetinásobnou cenu. Podruhé dělal valutové machinace na černém trhu. Jeho další podvod byla nedostavěná elektrárna (nedostavěno pro nedostatek peněz). A následovaly další a další podvody.
Vracíme se k našim dvěma kumpánům, kteří mezitím poznávají Adama Kozelského. To je také jeden takový, který chtěl rychle zbohatnout a poučil se až ve vězení jak na to. Když vyšel z vězení, rozhodl se věnovat automobilovému průmyslu. Sám si postavil automobil Lorraine-Dietrich. Odjel s ním do Arbatova s vidinou dělat taxikáře, ale zisky se moc nehrnuly. Ze začátku s ním jezdili samí úředníci, ale později se provalilo, že platili a kupovali suroviny za státní peníze. Proto všichni občané Arbatova se začali Kozelskému vyhýbat obloukem a od té doby už s ním nikdo nejezdil. Potřebovali se dostat co nejdříve do Černomorska. Vyprávějí mu jejich ideu a Kozelský je opět rád, že někoho může svézt, proto jim na to kývl. Sveze je tam zadarmo, když oni budou obstarávat benzín a ostatní záležitosti. Na to kývli a Ostap ještě dodává, že bude vše a zadarmo. Stali se kamarády a odjíždí z Arbatova. Než ale odjedou pryč, vidí, jak honí Plašmušku občané, protože jim ukradl husu, se kterou utíkal kolem nich. Kozelský se nad ním slituje, Plašmuška k nim za jízdy přiskakuje a všichni čtyři odjíždějí pryč do Černomorska. Tímto začíná jejich pouť, při které zažijí plno dobrodružství.
Zpočátku se vydávají za jedny ze závodníků, kteří mají jet stejnou cestou až do Moskvy a zpátky. Cestou z měst a vesnic dostávají benzín, náhradní díly do auta, pneumatiky, jídlo, to vše zadarmo, ale jen do určité chvíle, než se vše provalí. Poté se dostávají nepozorovaně k jednomu městu, kde má jeden monarchista, nepřítel komunismu, hned před městem malý domek s kůlničkou. V kůlně schovají automobil a Ostap se spřátelí s monarchistou. Ostatní antilopovci jdou do města shánět barvu na automobil. Konečně ji seženou a auto do večera přebarví na žlutou a vydávají se na cestu.
Cestou potkají dva Američany s průvodcem, který chce zpátky do Moskvy za rodinou. Vypráví jim, že s nimi jezdí po celém Rusku a shánějí recept na dobrou pálenku. Dobře by za ni zaplatili. Ostap se chytá hned příležitosti a za 250 rublů prodává recept na kukuřičnou pálenku. S tímto výtěžkem se dostávají už bez problémů do Černomorska.

2. ČÁST - DVA KOMBINÁTOŘI
Zde se konečně ubytují a začíná hon na ilegálního milionáře Ramínka. Ostap neboli kapitán uděluje všem úkoly. Plašmuška nejprve hraje starého bezdomovce a každých pár dní otravuje občana Ramínka, aby mu dal jeden milión rublů. Ramínko pociťuje neklid, jelikož ví, že se stal někomu zájmem. Nejprve to začalo starým tulákem, poté mu začaly v noci o půlnoci chodit nepochopitelné telegramy. Ostap se snaží zničit Ramínkovi jeho duševní rovnováhu, aby udělal někde chybu. Když si myslí, že je už Ramínko načatý, posílá Plašmušku a Pitvoru, aby ho přepadli, ale nezmlátili. Potřebují mu jen prohledat kapsy. Plašmuška předvádí slepce, aby ho tak mohl prošacovat. Čekají na něj před Herkulem, kde má Ramínko pracovat. Plašmuška si na to vzal černé slepecké brýle i bílou slepeckou hůl, jde mu to výborně. Konečně přichází Ramínko a Plašmuška se ho ihned chytá, jestli by nebyl tak laskavý a nepomohl mu přejít na druhou stranu. Když už je Plašmuška u jeho kapes, přijede na cestu autobus, který do nich málem vjede. Plašmuška se lekne a zapomíná hrát slepce a vše se provalí. Ramínko udělá velikou scénu na ulici, kde se seběhnou téměř všichni lidé z ulice a začnou Plašmusku mlátit vším, co se dá. Pitvora rychle utíká za kapitánem a vše vypráví, co se stalo. Kapitán si bere na hlavu čepici kyjevské policie a jde na ulici zachránit Plašmušku. Na ulici rozhání dav, a když chce nějaké svědectví, všichni rychle utíkají pryč od místa. Po této události kapitán vyčiní jak Plašmuškovi, tak Pitvorovi. Hrozí jim vyhazovem z jejich skupiny. Proto se rozhodují, že si na Ramínka počíhají v noci. Celou cestu v noci se hádali, jak to zas udělají, a když se naskytla dobrá situace, ani jeden se nedržel daného scénáře. Ramínko začal Plašmušku mlátit - ten okamžik využil Pitvora, roztrhl mu kapsu a vysypal z ní její obsah. Sebral stříbrnou krabičku Kavkaz, ve které bylo 10000 rublů. Ramínko se zajímal především o útržek z nádražní skříňky, kde měl schovaný kufr s deseti milióny rublů. Ten naštěstí nesebrali a nachází ho s ostatními věcmi. Druhý den úlovek předali kapitánovi v domnění, že si lup rozdělí. Kapitán bere stříbrnou krabičku s penězi, bere si na hlavu opět policejní čepici a jde za Ramínkem mu peníze vrátit, a to v domnění, že by si Ramínko peníze vzal a tak se mohl prozradit. Tím by ho odhalil a on by se musel vzdát určité částky, aspoň tak jednoho miliónu rublů.
Když k němu přijde jako veřejný činitel, Ramínko si zachovává kamennou tvář, ještě si z něj dělá legraci, kde by on chudý účetní z Herkula vzal 10000 rublů. Ostap zdrcen porážkou odchází od Ramínka do hotelu. Cestou koupil hnědý sešit, který nadepsal "Případ projednávání Alexandra Ivanoviče Ramínka". Začal chodit po Ramínkových stopách a hledal důkazy a všechno, co se o něm dozvěděl, zapisoval do sešitu. I s přidanými fotkami. Aby bylo všechno legální, zřizuje si soukromý obchod "Výkup kopyt a rohů" a do začátku dává právě těch 10000 rublů To všechno jen proto, aby dostal Ramínka na lopatky. Celé týdny Ostap neustále někam odjížděl, někdy i na několik dní a shromažďoval důkazy proti Ramínkovi. Po čase se provalilo, že výkup rohů a kopyt je jen zástěrka za něčím jiným. Ostap s tímto také počítal a najal si na tohle jednoho člověka, který by při nejhorším šel za něj sedět. Toho nešťastného večera nejenže přišli o podnik a s tím i o věci, ale shořelo i vraní hnízdo - dům, ve kterém všichni bydleli. Najednou byli opět zase na ulici a bez všech věcí. Naštěstí se ten večer vrátil ze své poslední cesty Ostap. Měl veškeré důkazy usvědčující Ramínka jako ilegálního milionáře.
Brzy poté přišel Ostap navštívit Ramínka i s důkazy a chtěl po něm 1 milion rublů. Jinak tento usvědčující sešit předá na policii. Ramínko proti své vůli souhlasil. Vzal ho s sebou na nádraží a cestou se mu Ramínko ztratil, protože na náměstí měli vojenské cvičení proti otravě jedovatým plynem a Ramínko měl u sebe plynovou masku, takže utekl. Bohužel Ostapa hasiči i vojsko sebrali jako přiotráveného občana.
Po čase zjišťuje, že Ramínko utekl až do pouště na otevírání východní magistrály, na které taky pracoval. Proto odjíždí na východní magistrálu spolu s ostatními. Cestu sami neznali, a tak se řídili podle starého kompasu, jenže antilopa byla přetížena. K tomu Ostap vybral polní cestu a antilopa nevydržela, vybouchl motor. Pokračují v cestě po svých a přespávají v polích. Měli veliký hlad, a když dorazili do nějaké vsi, měli vymyšlený plán, jak se zadarmo najíst. Bohužel Plašmuška jednal opět na vlastní pěst. Šel ukrást selce husu, ta ho přistihla a hnala jej přes celou ves, až ho dohonili i ostatní občané a pořádně ho zbili. Po výprasku se Plašmuška loudal ještě více než dřív, až najednou na kopci padl k zemi. Když k němu ostatní přiběhli, zjistili, že je mrtvý. Ostatní kamarádi mu udělali hrob i s náhrobním kamenem. Pokračovali dál, až došli na jedno opuštěné nádraží, kam právě přijížděl slavnostní vlak na východní magistrálu. Pitvora s Kozelským tomu už nevěřili a rozhodli se vrátit. Ostap jim dal ještě posledních 15 rublů a nastoupil do vlaku už sám.

3. ČÁST - SOUKROMÁ OSOBA
Konečně po třech hodinách stání venku na stupátku se dostal do vlaku. Vlezl si hned do prvního kupé, v němž bylo ještě volné místo. Bohužel musel ležet v horní části hned po zavazadlovém prostoru. K tomu měl u hlavy pečenou husičku, kterou se neostýchal sníst a potom ihned usnul. Druhý den po poledni, když spolucestující Kozelský zjistil, že mu zmizela husička, se Bender vzbudil s pocitem viny, proto se přiznává. Na oplátku mu Kozelský poděkoval, protože se bál, že se husička zkazí. Jakmile se toto rozšířilo do celého vlaku, neměl pak Ostap nouzi o jídlo. Všichni cestující chodili jíst do jídelního vagónu a jídlo, co měli s sebou na měsíc cesty (a které by se zkazilo), dali Ostapovi, jenže někdy všeho je moc a ani Ostap by to nezvládl sníst, takže ho musel lidem vracet.
Ostap, aby zapadl mezi ostatní spolucestující, vydává se za novináře z černomorských novin. Konečně po pár týdnech dorazili do Hučícího pramene, kde se střetli dělníci ze severu s jihem. Ostap to namířil rovnou k slavnostní tribuně s přesvědčením, že tu bude Ramínko. Nachází ho na tribuně a začne na něj zezdola volat, a tak na sebe upoutá svoji pozornost. Ostap čekal, až bude po celé té slavnosti dole u tribuny. Ramínko nechtěl zase slézt dolů, protože věděl, že mu bude muset dát svoje peníze. Šli společně na slavnostní oběd a po obědě se odebrali do kanceláře Ramínka, kde odpočítal jeden milión rublů a se smutkem mu odevzdal 99 balíčků po 10000 rublech. Poté spolu chtěli jet do Moskvy jako dva lékaři za kulturním uměním. Bohužel na zpáteční jízdu neměli jízdenku ani místenku, tak se rozhodli odletět letadlem. Museli vyrazit ještě téže noci na stanovisko letadla. Stálo jen pár kilometrů od Hučícího pramene v poušti. Když za úsvitu došli na místo, letadlo odletělo bez nich. Rozhodli se tedy cestovat na velbloudech a dva si pořídili. Po týdnu cestování na velbloudech dorazili do oázy Pěkná vesnička. Ostap tu párkrát byl a znal tu hezké hospůdky, jenže ty už byly zničeny a nahrazeny muzeem, vývařovnou, kancelářemi atd. Zjistil, že život milionáře není takový, jaký se zdál. Aby dostal vůbec nějaké ubytování v hotelu, musel se opět vydávat za někoho jiného a dokonce i za syna poručíka Šmidta. Hodně se změnil, po prvních 14 dnech cestování ve vlacích, kdy jezdil z města do města, dosti pohubl a opálil se.
Konečně se dostal na rjazanské nádraží, kde se před dvěma měsíci loučil s kamarády. Naštěstí se Pitvora stále nacházel na nádraží, nicméně v zuboženém stavu. Od Pitvotry se dozvídá, že opravdu opravil Antilopu a jezdí s ní v Černomorsku. Pitvorovi dá 50000 rublů, částku ze Zlatého telete. Rozhodli se jet za Kozelským do Černomorska tramvají. V tramvaji začala křičet nějaká žena o pomoc a k Pitvorovi se seběhli policajti a Pitvoru s 50000 rubly sebrali; na svobodu se dostane za hodně dlouho. Ostap opět zůstal sám a ještě více posmutněl. Chtěl se s penězi rozloučit, že štěstí mu nepřinesly, spíš naopak. Šel tedy na poštu a kufr s penězi poslal komisaři financí v Moskvě. Pak odešel bez jediného rubu. Chtěl si dojít na jídlo do hotelu, ale uvědomil si, že nemá peníze, proto ihned odchází zpátky na poštu a kufr chce zpět. Měl veliké štěstí, pač kufr ještě neodešel. Poté šel najít Zolju Viktorovnu, s níž se chtěl oženit. Bohužel přišel pozdě, protože je už nějakou dobu vdaná. Selhaly všechny jeho sny krom jednoho, a to bylo Rio de Janeiro. Proto také celou zimu utrácel peníze za valuty, brilianty, zlato, šperky, tlusté kožichy speciálně vyrobené pro něj, aby měly tajné kapsy. V zimě se rozhodl odejít ze SSSR do Ria. Když na Dněpru přecházel hranice do Rumunska, myslel si, že má vyhráno. Bohužel rumunští pohraničáři ho akorát okradli a zmlátili. Byl rád, že konflikt přežil. Byl opět chudý a vracel se do SSSR.
A tím končí celá kniha Zlaté tele.