Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Žili dva bratři - Martin a Hadam. Oběma otec přál, aby se dobře oženili, ale oni si raději vybrali nevěsty podle svého srdce. Martin Manku a Hadam Dodličku. Pantáta jim rozdělil statek napůl a postavil nové stavení, aby mohli žít odděleně.
Jenže Manka byla lakomá. Po prvním dítěti už další nechtěla, pořád se jí zdálo, že mají všeho málo a že "Hadamovi" toho mají víc. Až bratry začal štvát proti sobě, což se jí po nějaké době začalo dařit.
Co začalo jako sousedské spory, přerostlo ve pře napřed u místních a později i městských soudů. Peníze z obou rodin mizely. Nebyl snad jediný kus pozemku, o který by se nepřeli a advokáti dali za pravdu jednou tomu, podruhé onomu.
Po jednom sporu zavřeli Hadama na šest měsíců do vězení. Tam se mu to všechno rozleželo, a tak když se vrátil a potkal bratra v lese, chtěl se usmířit. Jenže Martin - napůl šílený z lakomé a hádavé Manky - místo toho proti němu zvedl motyku. Hadam se bránil a bratra zabil.
Soud sice Hadama osvobodil, ten ale potřeboval pro klid duše nějakou formu trestu, a proto se dal dobrovolně k františkánskému řádu. Dodlička a děti za ním občas jezdily.
Martinův syn (rovněž Martin) příbuzným nic nezazlíval, ale aby matce ulehčil, chtěl se stát sedlákem a nechat studia. Matka však jeho sny odmítla a přinutila ho, aby dostudoval, že chce být na stáří u něj - jako u kněze - zaopatřená.
Martin se podvolil, vystudoval, byl vysvěcen a přijal místo kaplana v jednom děkanství. Matce posílal peníze, aby se měla lépe, ale ona je stejně všechny škudlila v truhle.
Starého děkana otrávili a o jeho místo se ucházeli dva rodáci. Jenže proti sobě bojovali nečestně, a tak biskup rozhodl, že místo dostane Martin, ačkoliv ten by si spíše přál odejít na nějakou venkovskou faru.
Tak se Martin stal děkanem a vzal matku k sobě. Ona mu však začala ztrpčovat život, jako kdysi svému muži. Lakotila, na služky byla hrubá, odmítala se slušně oblékat, moc a těžce pracovala, ale zároveň si stěžovala, že dře. Martin se ji kolikrát snažil přemluvit, aby toho nechala a odpočívala, ale vždy se na něj jen utrhla.
Martinovi postupně svou zlou povahou a lakotným jednáním zničila pověst i nervy. Vydržel dlouho, ale po jednom z jejích mnoha výstupů se neovládl a začal ji škrtit. Přestal, ale zároveň si uvědomil, že takhle dál žít nedokáže (jeho měli všichni za padoucha a matku za světici) a odjel k biskupovi. Všechno mu vysvětlil, biskup pochopil a nechal ho rovněž vstoupit do františkánského řádu, kde už byl jeho strýc.
S matkou už se neviděl. Nechal jí úspory a za několik let přišla zpráva o její smrti.

CITÁTY Z KNIHY:

Ale Martin je jako sud prachu.
"S vodou se hyjbat nesmí, tám budem chodit kam sme dycky chodívali," bouří prudce.
"Nedovolím kopát ha trouby klást na svým dvoře, dvůr je můj, sturánka má, šecko mý," vybuchuje Hadam.

"Hale já huž sem takuvá nechčasná na tom sjetě. Každému dobře myslím, ha vodjakživa žádnyj to nehuzná, každyj na mě poštívá, íčko i mý vlastní dítě tyjrá mámu." (Manka)