Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• 1900
• dílo odráží bolestné prožitky hrdiny a poskytuje analýzu nitra zachváceného náboženskou psychózou

Hlavní hrdina zde bloudí ve své vlastní duši. Důraz je kladen na prostor, kde se děj odehrává - často jde o velmi zvláštní, až bizarní prostředí.
Román je do jisté míry zobrazením Karáskova skutečného života.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

In Gotická duše a jiné prózy. Vydalo nakladatelství Vyšehrad v Praze roku 1991. Doslov napsal Jaroslav Med. Celkový počet stran: 243 (zahrnuje novelu Gotická duše, povídky ze sbírek Posvátné ohně, Zlatý triptych, Barokní oltáře, Boží převozník a Pražské jazulátko). ISBN: 80-7021-037-0.

OBSAH:

Bezejmenný hrdina je posledním potomkem staré patricijské rodiny, ze které zůstalo naživu již jen několik pološílených žen, protože všichni muži zahynuli šílenstvím - a to čekalo taky na něj, člověka chorobně něžné citovosti, kterého vše zraňovalo, rozbolestňovalo a kterého prostý, obyčejný a všední život k šílenství zneklidňoval. Vyhledával jen samotu, vžíval se do středověkých nálad, citů a snů, jelikož byl opravdu člověkem se středověkou gotickou duší, jenž jenom omylem zabloudil do konce devatenáctého století.

O rodiče přišel záhy, vychován byl podivínskými tetami, u kterých žil v prostředí škapulířů, dotýkaných obrázků a růženců. Honěn byl po pražských kostelech i klášterech a mládí své trávil v neustálé modlitbě. A tak není divu, že v něm byl vypěstován smysl pro středověk, pro gotiku.

Vstoupil do semináře, jenže tam v něm ubili víru řemeslností vnějších obřadů. Vystoupil proto z něj a obklopil se knihami a oddal se studiu. Vydal se na cesty, aby si uklidnil své rozjitřené nervy.

Po svém návratu byl zlákán do společnosti několika literátů, se kterými prodělával literární revoluci. Získal si přátelství mladého literáta, jenž mu velice dobře porozuměl a se kterým nezřídka rozmlouval o nejrůznějších národních i náboženských otázkách.

Nicméně, nesmírně trpěl ztrátou víry v Boha. Vydává proto báseň, která byla více méně rozmluvou mezi ním a Bohem, který se nakonec rozplývá v nicotu. Starší generace báseň příkře odsoudila, autor přetrhl opět veškeré styky se společností a onemocněl.

V halucinaci se mu zjevil Kristus, jemuž hrdina vyčetl, že to on je vinen za jeho duševní bídu a že se mu přišel vysmívat. Kristus zvedne ruce, na kterých se ukázaly krvavé rány a hrdina se probouzí na kolenou před krucifixem.

Dlouho se vznáší mezi životem a smrtí, až se v něm konečně probudí šílená touha po životě. Chce začít nový, silný život, avšak nenalézá k tomu dost síly.

Šílenství přichází pozvolna, ale jistě.

Jednou se probudil z polosnu v kostele barnabitek. V lavici seděly černě zahalené barnabitky a u oltáře sloužil mši Kristus. O pozdvihování zazněl chrámem jásavý zpěv nejvyšší rozkoše a díků. Zazněl 3x zvonek a prostorou chrámovou se rozlehl vyděšené výkřik uštvané a vražděné duše hrdinovy: "Bože můj, proč jsi mne opustil!" Vypukl v pláč a bil hlavou o zem, volaje: "Eli, eli..."

A za několik let skonal v ústavu choromyslných...