Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství BB art v Praze roku 2003 (1. vydání). Vybral a uspořádal Marek Fikar. Počet stran: 139. ISBN: 80-7257-973-8.

OBSAH:

Knihy Dny v roce a Roky v dnech spolu úzce souvisejí. První je sbírkou básní, druhá deníkových záznamů, obě vznikly v období od 18. února 1946 do 15. února 1947. Kolář si předsevzal, že během jednoho roku bude pravidelně psát jednu báseň a prózu denně. I když je celkový počet textů menší (ani zdaleka nezachycují každý den), podařilo se mu zmapovat celé období. Jeho básně z této doby připomínají spíše záznamy nestranného pozorovatele, spíše popisujícího než vyjadřujícího své dojmy a pocity. Aby zdůraznil jejich dokumentárnost, opatřil je přesným datem vzniku (v Rocích v dnech i kalendářním dnem). V Dnech v roce komentuje momentální dění okolo sebe, popisuje své zážitky (pobyt v Paříži, cestování, procházky Prahou apod.), v Rocích v dnech komentuje i širší dění (první poválečné volby, První máj, smrt Václava Špály) a vyjadřuje své názory (zejména na umění). Celkově lze obě díla shrnout tím, že v nich Kolář upřímně obnažuje své nitro, své myšlenky a nálady, ze dne na den se měnící jako počasí. Několikrát se zmiňuje i o svých snech (někdy velmi drastických) nebo se nad nimi zamýšlí (viz dále).

Dny v roce
9. KVĚTEN
Město tančí a zpívá.
Před rokem, co bylo před rokem;
přišel, zhltl polévku,
pušku položil před sebe na stůl,
jako by ji čekal -
cigarety, do kapsy kus buchty
a večer jej přinesli.
Stojí před domem, kde prý padl.
Kdosi položil věnec
vedle její kytice, obrázek sešel -
Vynutili si hudbu.
Ulice tančí, a jak tak stála,
mladík ji popadl v pase
a roztočil, ani necítila dlažbu,
jen díraté místečko
mezi portály lahůdkáře a konfekce -
Líbal ji, smál se, zpíval,
celé město se dnes líbá, směje a tančí.

9. květen 1946 byl prvním výročím vstupu sovětské armády do Prahy. Sovětská armáda po ústupu Wehrmachtu předchozího dne byla rozhodující silou, která dokázala Prahu vyčistit od zbytků nepřátelských sil (ostřelovačů apod.) a obnovit v ní mír - 9. května 1945 tedy v Praze ještě padaly ojedinělé výstřely. Hrdinka básně se zúčastňuje oslav, ale přitom vzpomíná na vojáka, který k ní přišel na polévku a ještě tentýž den padl. Kolář ve své básni staví do kontrastu všeobecnou euforii a radost ze vzpomínek na konec války, osvobození a obnovení míru na jedné straně se vzpomínkou na smrt konkrétního, i když neznámého člověka na straně druhé. Vzniklé napětí mezi radostí a prožitkem blízkosti smrti má za následek zosobnění, zlidštění událostí (na rozdíl od pozdějších monumentálních děl).

Vybraná báseň je ve sbírce poněkud netypická svojí epičností a zdánlivou chudobou básnických prostředků. Je psaná volným veršem. Z básnických prostředků používá autor personifikaci (město tančí a zpívá, líbá se atd.). K vyjádření emocionálního náboje jinak používá prakticky jen epické výrazové prostředky (zmíněný kontrast dvou událostí s odlišným vnímáním), jejichž záměrná úspornost až téměř strohost však vtahuje čtenáře do děje a podsouvá mu prožívání událostí mnohem sugestivněji a ostřeji, než by tomu bylo v případě bohatého využití metafor a dalších básnických figur jako v ostatních básních sbírky.

Roky v dnech
4. DUBEN - ČTVRTEK
Veliké sny přicházejí tak zřídka jako veliké události. Nepleťme si však střetnutí vnitřních událostí s podvědomím se sny. Pravé sny jsou tam, kam málokdy vstupuje paměť. Jsou nepředvídatelné. Nepřicházejí v pořádku měřitelném podle prožitých, očekávaných, tušených nebo prožívaných událostí, mají vlastní život, vlastní zákonitost, řekl bych, jsou v opaku k člověku. Proročnost, předvídavost a vše, co si přidáváme k vlastnostem snů, nemá s nimi co společného bez opaku toho všeho. Sny nejsou proto, aby věštily, předvídaly nebo byly k čemukoliv. K prorokaření atd. není třeba snů, to všechno lze vyčíst z nejprostšího našeho živobytí. Zkuste jednou nalézti pořádek prožitého dne, není to lehké a zvláště to není nic pochopitelného. Sny jsou proto, aby byly sněny, jako je život proto, aby byl žit. Proto ta vzájemná spjatost a neodlučitelnost.

Vybraný text je krátkou úvahou, ve které se autor pouští do konfrontace s Freudem. Zatímco podstata Freudovy psychoanalýzy tkví v tom, že naše podvědomé problémy se projevují mj. ve snech, Kolář zde tvrdí, že mezi sny a naším životem není žádná souvislost. Skutečné sny nesouvisejí s událostmi ani prožitými, ani očekávanými - nic nepředpovídají, na nic neukazují, jsou prostě jen "proto, aby byly sněny". Tato úvaha je sice velmi zajímavá, sama za sebe však s některými autorovými názory nemohu souhlasit. Na rozdíl od něj mám za to, že sny mohou souviset a často souvisejí s tím, co prožíváme. Právě v době vzniku této úvahy se Kolář teoreticky mohl setkat s lidmi, kteří prošli hrůzou německých koncentračních a vyhlazovacích táborů. Je známo, že značná část těchto lidí se ještě dlouho poté budila hrůzou, protože se jim jejich prožitky vynořovaly z podvědomí a vracely se v jejich snech. (Také próza z 9. února, popisující sen, v němž se stala nehoda tanku v ulicích Prahy, při které přišly dvě holčičky o nohy, má zcela jistě v pozadí hluboko uloženou vzpomínku, i když možná odlišnou.) A ačkoliv nelze psychoanalýzu přeceňovat, některé potlačované osobní problémy se mohou projevit nejen psychosomaticky, ale i přímo ve snech. Ostatně, co jsou to pravé sny? Jsou to ty sny, které si pamatujeme? Nebo ty, po nichž nám zůstane jen nejasný pocit, ať už nejasné hrůzy nebo bezdůvodného blaha? A k prorokaření určitě nejsou sny přímo nutné - zde s autorem souhlasím -, ale neobvyklé, překvapivé sny nás mohou zarazit a vyprovokovat k přemýšlení o nich, o nás samých a o situaci, kterou prožíváme. Mohou být jakousi "kontrolkou", která, v závislosti na vnímavosti jedince, může ledacos ukázat nebo naznačit. Jistě, je zbytečné se ve snech často "šťourat", ale tak, jako rozsvícená kontrolka na přístroji obvykle vyžaduje naši reakci, měli bychom někdy i v případě snu zpozornět...

Text je v souladu s obsahem psán stylem úvahy, z dalších stylistických prostředků zde autor používá personifikaci (sny nepřicházejí, nejsou proto, aby věštily...), jiné figury nepoužívá, stejně jako nepoužívá hovorové ani knižní výrazy. Z dnešního hlediska lze slovo pořádek (ve smyslu "pořadí") považovat za archaismus.

Kolářovy texty v obou sbírkách prozrazují mnoho z autorových myšlenek, někdy nezávazných, ale někdy podstatných. Autor svým mistrovským zpracováním každodenních témat vstupuje do dialogu s čtenářem, který s ním někdy jen sedí v kavárně, pozoruje okolí a uvolněně povídá o ničem a jindy diskutuje a přemýšlí o zásadních otázkách života, o lásce, životě a smrti. Ať čtenář chce, či nechce, při četbě je nucen do této diskuze vstoupit a k tématům se, alespoň pro sebe, vyjadřovat a zaujímat k nim postoje nebo se společně s ním i bavit. Stává se tak Kolářovým důvěrným přítelem.

POUŽITÁ LITERATURA:

SÁRKÖZI, Radek. Elektronická učebnice literatury [online]. 2011 [cit. 2011-03-09]. Jiří Kolář. Dostupné z WWW: <http://www.eucebnice.cz/literatura/kolar.html>.
1945. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 4. 7. 2004, last modified on 22. 2. 2011 [cit. 2011-03-09]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/1945>.
1946. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 5. 8. 2004, last modified on 3. 3. 2011 [cit. 2011-03-09]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/1946>.