Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nesmrtelný příběh je vysoce ceněná próza, která vyšla poprvé roku 1997. Hrdinka knihy vypráví o neuskutečněném setkání s někým, kdo k ní po celý následující život hledá cestu ve zvířecích podobách. Nesmrtelný příběh je vlastně originální variantou pohádkové legendy o krásce a zvířeti.

Nesmrtelný příběh je postmoderní román s prvky magického realismu, v podtitulu výstižně charakterizovaný jako Román karneval.

Hlavní hrdinkou a zároveň vypravěčkou je Soňa Trocká-Sammlerová, která líčí na pozadí historických událostí 20. století svůj život a vztah k věčnému milenci Brunovi. Ten se jí zjevuje v různých zvířecích podobách, jeho identita je dešifrována vždy Soninýma očima a zůstává tak v rovině subjektivního faktu. Ze čtenářského hlediska nelze stanovit, zda je Brunova věčná metamorfóza skutečnou součástí fiktivního světa nebo jen Soninou představou. V rámci svého aktuálního živočišného druhu je Bruno vždy jedincem fyzicky i "intelektuálně" výjimečným. Klíčovou postavou je "osudová holčička Alžběta", jejíž pravnučka se má v budoucnu převtělit do nové Soni. Ostatní postavy příběhem pouze procházejí, řada z nich jsou skutečné historické osobnosti nebo alespoň jimi inspirované. Rusko-německý původ a česká národnost Soni odkazují k internacionální identitě a mají symbolickou platnost.

Román je vyprávěn v ich-formě a žánrově stylizován jako vzpomínky hlavní hrdinky Soni. Jako pětiletá byla v posledních dnech 19. století unesena na tajemnou vzducholoď, kde jí nejmoudřejší představitelé věku "víry v lidského ducha" pomocí hypnózy předali poselství pro lidstvo vzdáleného třetího tisíciletí. Pět Brunových zvířecích podob (šimpanz, jelen, vlk, slon, pardál) dělí knihu do pěti kompozičních i sémantických celků. Soňa vypráví svůj příběh jako stařena v 90. letech 20. století, kdy už jen čeká na příchod milénia a možnost předat poselství dalším generacím. Text se nese v mírně absurdním duchu, fiktivní svět se řídí jinými pravidly než svět aktuální (nás čtenářů), lidská říše se propojuje se zvířecí. Nalezneme zde i prvky zvířecího eposu či pohádky. Dějiny 20. století jsou se Soňou neodmyslitelně spjaty, často její fantazie historické události předjímá. Neustálá potřeba po vyprávění příběhů vede autora k digresím (tj. k odbočkám od základní dějové linie) a vsuvkám. Text skrývá nepřeberné množství skrytých i zjevných aluzí, mj. na díla světové literatury či její typické tvůrčí principy. Historické a kulturní události nejen zobrazuje a popisuje, ale také paroduje v groteskně laděných scénách - například když zvířata na statku sehrají "divadlo světa" na způsob pašijových her a v mnohém předjímají budoucí děje. Kniha je formálně postavena na principu cykličnosti, věčná reinkarnace a návraty Bruna korespondují s periodickým opakováním dějinných událostí - vše, co žijeme, je totéž, ale v jiných podobách. Závěr implikuje i další Sonin život a naznačuje jeho formální podobnost se všemi předchozími.