Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tovaryšstvo Ježíšovo je historický román z období pobělohorské rekatolizace pojednávající o mocenském tlaku instituce a jeho tragických důsledcích na lidský život.
Hlavní dvojici protagonistů tvoří mladý jezuita Vojtěch Had a hraběnka Marie Maxmiliána Slavatovna. Jejich charaktery i osudy vytvářejí svéráznou paralelu. Významnou postavou je prostý a upřímný páter Křižulka, který oproti rozumově založenému Hadovi dospívá ke stejnému poznání citem. Jeho protikladem je bezohledný a fanatický Šimon Hampl. Kompromis mezi vírou a podezřením tvoří život a smrt Matěje Tannera. Na straně odpůrců jezuitů stojí zanícený luterán Ondřej Zich. Důležitou roli hrají sedlák Ondřej Abrahám a jeho syn Jan Křtitel Abrahám, který v symbolické rovině přebírá štafetu po mrtvém Hadovi.

Děj je zasazen do východních Čech poslední třetiny 17. století. Na košumberské panství přichází mladý jezuita Vojtěch Had jako zpovědník hraběnky, poznamenané dvojnásobným vdovstvím a smrtí prvních dvou dětí. Pod jejím vlivem začíná procitat z řádové zaslepenosti a vnímat životní perspektivu obyčejných lidí. Jeho touha pomáhat se dostává do rozporu s řádovým principem slepé poslušnosti a on pomalu pochopí, že neslouží zájmům duchovním, nýbrž kořistnickým. Tovaryšstvo Ježíšovo skrze něj mámí hraběnčiny dary a závazky, nakonec ji připraví o celé panství. S rostoucím majetkem a vlivem řádu slábnou Hadovy iluze i hraběnčiny životní naděje. Oba mladé lidi spojuje osamělost, nejistota a bezbrannost vůči nekompromisnímu a záludnému tlaku moci, oba umírají zlomeni. Hadův konec je o to pohnutější, že odchází ze světa s poznáním, že on sám měl lví podíl na hraběnčině tragickém konci. V momentě, kdy se končí životní pouť Hadova, vydává se na tutéž cestu bolestného prozření mladý Jan Křtitel Abrahám. Analogie mezi postavami a motivy je základním principem Šotolovy kompozice. Pomocí opakování konkrétních faktů a situací motivy nejen provazuje, ale také posouvá jejich význam. Libuje si v symetrii a v práci s dvojicemi, staví text na dialogických konfrontačních pasážích. Ačkoli je román založen na historických faktech a reáliích, míří svým významem k soudobé společnosti a jejím nešvarům.
V plastickém Šotolově jazyku se odráží cenná básnická zkušenost. Lyrické momenty podpírá originální slovní zásoba, skloubí se zde funkčně archaické výrazy s hovorovými, někdy až vulgárními. Ironický vypravěč si od svých hrdinů udržuje odstup, neváhá pojmenovat jejich omyly a slabosti, neustále mění úhel pohledu a hodnotící stanovisko.