Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• 1934
• spoluautorství Jan Werich

Drama Kat a blázen autoři poprvé představili 19. října 1934 v Osvobozeném divadle a dali mu podtitul Satirická fantasie o deseti obrazech. Režie se ujal Jindřich Honzl a hudbu k představení vytvořil Jaroslav Ježek.
Hra je rozčleněna do dvou dílů a začíná prologem nazvaným Národní svátek. Celkově je text dělen do jednotlivých obrazů. První obraz nazvaný Národní katastrofa je rozčleněn do dvou scén. Druhý obraz se odehrává před scénou a autoři jej nazvali podle písně, jež v této předscéně zazní, a to Co na světě vadí. Třetí obraz s názvem Rodina je základ státu má scén pět. Čtvrtý obraz je předscéna s názvem Serenáda. Obraz pátý, jenž autoři nazvali Vděk národa, má scén šest. Druhý díl dramatu začíná 6. obrazem s názvem Velkolepé hlavy a obsahuje dvacet jedna scén. Obraz sedmý se odehrává před scénou a nese název Mravoučná přísloví. 8. obraz Kat a blázen má devět scén. Předscéna 9. obrazu je nazvaná Z pohádky do pohádky. Poslední, desátý obraz hry nazvaný Stíny minulosti obsahuje scény dvě. Voskovec s Werichem toto drama zakončili svou slavnou písní Hej rup.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Dilia v Praze roku 1961. Rozsah: 109 listů.

CHARAKTERISTIKA DÍLA:

satirická fantazie o deseti obrazech

ČAS:

není určen

MÍSTO:

Mexiko

OBSAH:

Děj se odehrává v imaginárním Mexiku. První scéna probíhá 20 let poté, co kat Gaspar Radůzo a vězeň Melichar Mahuleno zemřeli. V ten den jsou uctíváni jako národní hrdinové.

Radikální revolucionáři v čele s donem Blasco Ibaneem a vlastenečtí plantážníci v čele s donem Vasco Ibayem se spojili, aby vládli ve jménu národních hrdinů. Když odpluli na ostrov Svatého Pankráce, kde hrdinové údajně zemřeli, zjišťují, že jsou oba živí a společně na ostrově žijí již dvacet let.

Donové zděšeně odplouvají zpět a začínají plánovat, jak své dvě rodiny spojit. Ibane má dítě s donou Concepcion. Je to dívka jménem Dolores. Vydávají ji za dceru Mahulena a Ibane si hraje na hodného muže, který se jí ujal. Dolores ale o všem ví a odmítá si vzít mnohem staršího Ibaya, proto odejde do kláštera.

Radůzo a Mahuleno se dostali z ostrova. Ibane a Ibayo toho využívají a dají jim svou moc. Prohlásí je za diktátory a jen jim nosí papíry k podepisování s tím, že jim rádi pomůžou. Ve skutečnosti se ale snaží, aby si je lid neoblíbil. Nakonec na kata a blázna spáchají atentát. Má ho vykonat Carriera, jenž před dvaceti lety křivě svědčil proti Mahulenovi. Převlékne se za poustevníka, který hrdiny doučuje dějepis za posledních dvacet let. Zabít je nedokáže a na sebevraždu nemá odvahu. Radůzo a Mahuleno mu slíbí, že oni spáchají atentát (jen na oko) a on může být kat a blázen.

Carriera si stále víc uvědomuje svoji moc. Vyvraždí Ibaya, jeho syna Rodríga, Ibane také není ušetřen. Nakonec se zastřelí sám jako blázen, jelikož si to nechá poradit od svého vlastního stínu.
Na závěr zbudou na scéně jen Dolores a Mahuleno, Juanilla (neteř podlého a bezohledného putykáře Almary, který také padl rukou Carriery) a Radůzo. Dívky se zdráhají si je vzít, že to nejsou obyčejní lidé, že jsou to národní hrdinové.

POSTAVY:

Gaspar Radůzo - kat; národní hrdina
Melichar Mahuleno - vězeň; neprávem odsouzený; národní hrdina; poněkud hloupý
don Blasco Ibane - revolucionář toužící po moci
don Vasco Ibayo - vlastenecký plantážník; rovněž touží po moci
Rodrigo Ibayo - syn Vasca Ibaya
doňa Concepcion Ibane - manželka Blasca; matka národa
Dolores - dcera národa; dcera Blasca Ibana, je však vydávaná za dceru Mahulena
don Cristobal Almara - putykář
Juanilla - neteř Almary
don Baltazar Carriera - oficiál; touží po moci

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

Dílo je psáno chronologicky, spisovným jazykem, ale vyskytují se zde i nespisovné výrazy (pořádnej; bejt) a vulgarismy (kreténi). Najdeme zde i jednu německou větu, kterou v díle nazvali jako švýcarské přísloví.

MOTIV DÍLA:

Protest proti fašismu, nesouhlas s vývojem meziválečné situace a poukázání na to, co se může stát, když bude vládnout jeden člověk.

POUČENÍ:

Všichni jsou naprosto obyčejní, a o to ve světě jde. Uvědomit si, že všichni obyčejní lidé by se měli spojit a přiložit ruku k dílu.

ZAJÍMAVOST:

Proti této hře protestovalo mexické velvyslanectví a udělilo Voskovci a Werichovi podmínku, že nechtějí být nijak spojováni s jejich hrou. Proto museli přepsat původní znění mexické hymny a provést další opatření.