Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Ilustrace a grafická úprava: Milena Šoltézová
Odpovědný redaktor: Oldřich Vyhlídal
Nakladatelství: Československý spisovatel, Praha, 1970
Tisk: Stráž, n.p. závod ve Vimperku

Text tohoto vydání Wolkerových balad je pořízen podle edic, které připravil A.M.Píša.

KRÁTCE O AUTOROVI:

Jiří Wolker bývá ve své době a generaci srovnáván s osudem Karla Hynka Máchy. Wolker pocházel z Prostějova z finančně dobře zaopatřené rodiny. Studoval na gymnáziu, pak práva v Praze. Již v dětství byl často nemocný a zdraví se snažil utužovat na Svatém Kopečku u Olomouce. Zasáhla jej těžká plicní choroba, z níž se marně léčil. Zemřel nakonec ve věku nedožitých čtyřiadvaceti let.

U Wolkera se projevovalo nejenom literární, ale i výtvarné a hudební nadání. Jako spisovatel patřil k hlavním zástupcům proletářské poezie. Svými jemnými verši se vepsal do duše čtenářů u nás i v zahraničí.

Z jeho tvorby:
Jinošské verše; Lyrika zrání; Klytia; Host do domu; Svatý Kopeček; Těžká hodina (do této sbírky patří balady: Balada o očích topičových; Balada o nenarozeném dítěti; Balada o snu; Balada o námořníku atd.).
Wolker je také autorem moderních pohádek (O milionáři, který ukradl slunce; O kominíkovi), menších povídek (O Františku muzikantovi), studií (Proletářské umění; Ochránci umělecké svobody) a divadelních her (Nemocnice; Hrob; Nejvyšší oběť).

OBSAH:

Kniha sestává z následujících balad:

1. Balada o nenarozeném dítěti
2. Balada o ženě, bohu a muži
3. Balada o snu
4. Balada z nemocnice
5. Balada o očích topičových
6. Balada o námořníku

Wolker navazuje v tradici balad na Erbena, ale spíše na Nerudu a Bezruče a jejich sociální balady. Námětem Wolkerových balad je bída a utrpení proletariátu. Člověk není schopen se z tohoto sevření vymanit jinak než cestou revoluce. Hlavní tematikou je svět dělníků toužících po spravedlnosti a odpor k buržoazii. Autor oslavuje věčně žijící hodnotu dělníkovy práce (Balada o očích topičových) a věří v jeho sen (Balada o snu). Také musím říct, že Wolker srovnává činy dělníků s činy hrdinskými. Častým motivem jeho básní se stávají oči, ruce a srdce (Balada o očích topičových nebo Balada o snu: "Musí se zabít, musí se žít, ruce jsou zbraně, srdce je štít").
Věřím, že jej musely ovlivnit myšlenky šířící se na počátku století (Marx, Engels; Manifest komunismu apod.) snažící se řešit sociální problémy a neutěšená situace dělnictva.
Vůbec se nedivím, že si jej oblíbili komunisté, protože témata, která Wolker propaguje, k tomu jen vybízí. A mimo to, komunisté prostě potřebovali umělce, který je podpoří. Avšak možná jen dobře, že se toho sám Wolker nedožil.

Tři ze šesti balad (1., 3. a 5.) v této sbírce pochází z díla Těžká hodina.

1) Balada o nenarozeném dítěti
Sociální balada s lehce erotickým podtextem. Ač se může tato báseň zdát někomu nemorální, mně spíše připadá, že autor dokonale, ba až naturalisticky vystihl podstatu tabuizovaného problému dvou mladých zamilovaných lidí. Myslím, že v této básni je zachycena běžná životní situace, kterou je těžké řešit v dnešní době, ne tak v době před sto lety.

Báseň působí ponuře, tajemně a smutně a také vzdorovitě. Báseň končí otázkou "Nenarodí se?", tedy, jestli vše dopadne, jak musí - v tom vidím tragiku této balady.

Děj:
Na nábřeží se do sebe zamilovali dva mladí lidé. Poprvé se políbili a velká láska je táhla za město do mezí. Tam si vzájemně odhalily své "poklady" a pomilovali se. Neuvědomili si však, jaké bude mít tento počin následky. Té noci se v lůně dívky zrodilo dítě. Když to následují den oznámila svému milému, jejich budoucnost se zhroutila. Oba byli velmi smutní, ale povinnost jim velela navštívit lékaře. Vědomí neschopnosti uživit vlastní dítě jim svazovalo ruce. A chlapec si vyčítal velkou bolest, kterou svými činy způsobil ženě a vytvořil z ní "hrob" nenarozeného dítěte. Smutek a výčitky svědomí zahalily celý jejich svět. Dívka svého rozhodnutí lituje, nicméně jej vidí jako nutné zlo.

Ukázka (str. 13):
Já nejsem žena,
já jsem hrob.
Dvě oči na mně stojí jako dvě svíčky,
co na podzim hoří za dušičky,
a nikdo se nade mnou nemodlí.
I žena chce svět lepší a jinačí
a žena jen pláče, když ruce na to jí nestačí.

Básnické prostředky a jazyk:
Jazyk je jasný a stručný, jsou využity jednoduché věty. Často pro zdůraznění se slova opakují (těžko, těžko bude dát hladovým ústům krajíc ukrojený nebo kde voda běží, běží). Báseň je srozumitelná. Děj je rychlý, má spád.
Balada má celkem 25 slok různých délek. Nejkratší sloka má pouze 3 verše, nejdelší jedenáct. Rým sdružený se střídá s rýmem střídavým, vyskytuje se přesah i jiná členění veršů, které připomínají spíše prózu - tedy Wolker využívá volného verše.

• epiteton konstans: zelené meze
• personifikace (neživá věc pláče) nebo synekdocha (dívce může připadat, že s ní pláče celý svět): té noci plakaly čtyři holé stěny
• epizeuxis: dlouho a dlouho se čeká
• epifora: i mladí se smějí milovat, i chudí se smějí milovat
• inverze: cestička bílá a měkká
• anafora: láska je žena a muž, láska je chleba a nůž
• přirovnání: jako ptáci ohniváci
• přesah: Rozřízl jsem tě má milá, krev teče mýma rukama z pecnu bílého
• řečnická otázka: Nenarodí se?

Hlavní myšlenka:
Myslím, že se jedná o nezodpovědnost mladého páru, který i přes vědomí neschopnosti uživit třetí hladový krk, se před jeho početím nechrání. Doplatí na své činy, ale "ti dva" jsou dokonale bezmocní. Chudoba je velmi omezuje.

2) Balada o ženě, bohu a muži
Taktéž eroticky laděná báseň, jež popisuje konání asertivní ženy, kterou ovšem osud neodvděčil za léta modlení a zpočátku nedovolil splnit si vlastní přání - zažít opravdovou lásku (i fyzickou).

Děj:
Obraz kláštera a v něm sestra Klára toužící po lásce. Nejprve pokorně požádá Ježíše Krista, aby jí splnil její přání, ale ten se ani nepohne. Klára své požadavky zdůvodňuje léty strávenými modlitbami a vlastní láskou vzdávanou k nebesům bez oplátky. Když se Klára smíří s nezájmem Krista, vydá se hledat štěstí do ulic. Ani tam se jí však nedaří a "zkoušením" řady mužů se z ní stane prostitutka. Nakonec se ale přece jen najde muž - modrooký kovář, který se do Kláry zamiluje a vykoupí ji z žalostného života na dlažbě.

Ukázka (str. 16):
Tenkráte stal se
smutný zázrak.
Neboť milenec s věncem ran
dál zůstal ukřižován
a nesestoupil.
Proto sestoupila
Klára, sestra řeholnice,
do ulice.

3) Balada o snu
Sociální balada věnovaná J.Seifertovi vypráví příběh dvou mladých lidí z dělnické třídy, kteří by si chtěli splnit sen lepšího světa a vymanit se z třídní společnosti, kde rozhodují peníze a postavení.

Jedna z Wolkerových balad, kde je hlavním hrdinou obyčejný "dělňas" řešící své problémy revolucí za lepší zítřky.

Děj:
Mladík Jan s dobrým srdcem je vnímavý chlapec, který vidí obrovské rozdíly mezi chudinou a bohatými ("tady jsou paláce - tady podkroví, tady jsou sytí - tady hladoví"). Když se tak procházel, jeho oči byly mučeny pohledem na tyto rozdíly a když potom večer ulehl, zdál se mu sen o ideální, vyrovnané společnosti bez bídy a chamtivosti. Jan se chtěl této krásy dotknout, probudil se však a spatřil svou nuznou jizbu, čtyři holé stěny. Vstal a vyrazil do práce stejně jako každé monotónní ráno. Musel myslet na svůj sen a ihned, jakmile potkal svoji milou Marii, noční zážitek jí vypověděl. Ta Janovi poradila, jak se snu zbavit - musí si jej splnit. A protože všichni dělníci měli sen a víru v lepší společnost, spojili síly a v čele s Janem a Marií vyrazili do boje za dělnickou třídu.

Tato Wolkrova balada byla jistě pro propagaci síly dělníků (revoluce a síla proletariátu) protěžována za minulého režimu.

Ukázka (str. 28):
Z fabrik a podkroví dělníci jdou,
mezi nimi Jan a Marie,
svatí drží v rukou lilie,
muži kladiva a meče,
když velké sny se zabíjejí,
mnoho krve teče.

Musí se zabít,
musí se žít,
ruce jsou zbraně,
srdce štít!

Básnické prostředky a jazyk:
Zcela jasné výrazy, bez symbolů. Přirovnání jsou snadno pochopitelná. V básni je 20 slok, střídavý a sdružený rým.

• epizeuxis: tady jsou paláce, tady podkroví, neviděl paláců, neviděl podkroví
• přesah: svět je jak srdce kulatý, a je-li do půle rozťatý, umírá
• přirovnání: jak svět na vážkách spravedlivých vyvážit
• anafora: tiše se zavíraly, tiše se zajizvovaly
• epiteton: bludný Jan
• inverze: v světnici nízké
• metafory: sotva se víčka zavřela nad dvěma modrými ranami
• epanastrofa: skrze něj vidím tisíce neřestí, neřestí, které tím strašněj své boláky odkryly
• epifora: poslouchal mládenec jménem Jan, pochopil muž to jménem Jan

Hlavní myšlenka:
Wolker věří, že síla lidstva se nachází v širokých vrstvách dělnictva. Pouze jejich snažení může změnit podobu světa.

4) Balada z nemocnice
Sociální balada o lidské chamtivosti.

Děj:
V nemocnici leží dvacet nemocných a pouze na jedno lůžko nedopadají sluneční paprsky. Pacient na tomto lůžku číslo 13 tvrdí, že kdyby na něj svítilo slunce, rychleji by se uzdravil. On se totiž musí uzdravit. Je montér a musí žít. Chce postavit velký vynález - aeroplán. Proto se snaží přesvědčit doktora, aby jej vyměnil za jiného pacienta. Doktor oponuje, protože slunce si přejí i všichni ostatní nemocní. Montér se však nenechá odradit a a čeká až na lůžku číslo 3 umře těžce nemocný člověk. Toho se však nedočká a vlastnoručně jej uškrtí. Pak je opravdu montér přemístěn ne lůžko plné slunce, avšak jako by se ho Bůh snažil potrestat, první 2 dny sluníčko nesvítí a třetí den, když vysvitne, montér už jej nespatří.

Ukázka (str. 34):
První den bez slunce přešel,
marně čekal chorý naň,
druhý den bez slunce přešel,
chorý smutně sklonil skráň,

třetího dne slunce vstalo,
v okna střáslo zlatý pel,
devatenáct loží hřálo,
mrtvý je už neviděl.

5) Balada o očích topičových
Nejznámější Wolkerova balada, především pro její "oblíbenost" za minulého režimu. Opět se silně dotýká ekonomického rozvrstvení společnosti - dělník musí těžce pracovat i za cenu ohrožení vlastního zdraví, zatímco bohatý se může bavit.

Děj:
Antonín, topič elektrárenský, musí každý večer již po dvacet pět let do kotle přikládat, aby rozsvítil světla všech domů, kaváren i divadel. Holýma rukama drží kovovou lopatu, otvírá pec a přihazuje uhlí a vždy mu spadne smítko do oka. I jeho žena si všímá, že jiné oči má a je zničený po každodenní směně. Antonín postupně oslepne, snaží se své utrpení vykřičet do světa a hledá pochopení u své ženy, ale ta mu místo toho vynadá, že tráví více času v práci s lopatou než doma s rodinou. Antonín zanedlouho umírá. Jeho práce, která mu dávala pocit, že i on - obyčejný dělník je pro lidi důležitý, žije dál. Má však poslední přání, aby mu žena odpustila.

Ukázka (str. 36, 38):
Antonín rukama, jež nad oheň ztuhly,
přikládá plnou lopatu uhlí,
a že jenom z člověka světlo se rodí,
tak za uhlím vždycky kus očí svých hodí
a oči ty jasné a modré jak květiny
v praméncích drátů nad městem plují,
v kavárnách, v divadlech, nejraděj nad stole rodiny
v radostná světla se rozsvěcují.

***

Dělník je smrtelný,
práce je živá,
Antonín umírá,
žárovka zpívá:
Ženo má, - ženo má,
neplač!

Básnické prostředky a jazyk:
Wolker opět píše srozumitelně a jasně. Snaží se vyvolat lítost, báseň je silně emotivní. Báseň má 14 slok. Převládá rým sdružený, ale vyskytuje se i rým střídavý.

• epiteton konstans: uhelné kusy
• personifikace: žárovka zpívá
• přirovnání: oči jasné a modré jak květiny
• metafora: s hvězdami elektrickými
• inverze: dům jediný
• epizeuxis: utichly továrny, utichly ulice, tma jej objímá a tma jej opřádá
• anafora + epizeuxis: to není veselá lampa, - to jsou oči čísi, to oči jsou tvoje...

Hlavní myšlenka:
I přesto, že se proti Antonínovi obrátí celý svět - nejen, že jej postihne slepota, ale i manželka se na něj zlobí, on je šťastný, že mohl lidem dopřát světlo a je hrdý na odvedenou práci a také na to, že on padl za obět, ale práce je živá.

6) Balada o námořníku

Ukázka:
Bez konce širé moře je,
jde vlna za vlnou,
hrob jedné vlny druhé je
zelenou kolébkou.
Nad mořem maják - věrný pes
vln střeží bludný kruh,
je v jeho věži Mikuláš
a s Mikulášem bůh.

VLASTNÍ CELKOVÉ HODNOCENÍ:

I přestože nemám ráda poezii, Wolkera jsem přelouskala snadno, protože - když už básně - tak se mi líbí ty, co se opravdu rýmují. Nejsou vymyšlené a složené "na sílu", ale samy jsou velmi silné a chytají za srdíčko. Wolker je velmi emotivní a myslím, že slabším povahám dokáže svou dokonalou stavbou básně vnutit vlastní myšlenky.
Ač se o tom v souvislosti s Wolkerem běžně nemluví, jeden z jeho přínosů je, že ve svých básních zakonzervoval postavení dělníků, jejich sny a strasti a společenské problémy a rozvrstvení začátku 20. století. To mně osobně přijde důležité.
Důležitým faktem je, že Wolker umřel mladý. Můžeme toho litovat a hořekovat nad tím, že neměl možnost napsat další básně, já si však myslím, že kdyby se dožil společnosti, která tak "milovala" jeho básně, styděl by se.