Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Soubor všech významnějších veršů představitele naší proletářské poezie.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo: nakladatelství Československý spisovatel, Praha, 1974
Tisk: Stráž, tiskařské závody, n.p., Plzeň, závod ve Vimperku (vydáno jako 3641. publikace)
Počet stran: 209
Medailón o autorovi, uspořádání a textová úprava: A.M.Píša
Cena: 18 Kčs
Náklad: 15000 výtisků

PÁR SLOV ÚVODEM:

Jiří Wolker pocházel z Prostějova. Studoval na gymnáziu, poté práva v Praze. Již od dětství byl často nemocný. Zasáhla ho těžká plicní choroba, z níž se marně léčil. Zemřel nakonec ve věku nedožitých čtyřiadvaceti let.

Zde leží Jiří Wolker, básník jenž miloval svět
a pro spravedlnost jeho šel se bít.
Dřív než moh srdce k boji vytasit,
Zemřel, mlád dvacet čtyři let.

Knížkou, kterou jsem si vybrala, se stala sbírka Básně. Můžeme zde nalézt okolo 115 Wolkerových básní, jež napsal během svého poměrně krátkého života. Wolkerův život se významně odráží v jeho tvorbě. Ve sbírce se objevují prosté a každodenní věci a děje (Noc, Moře, Hřbitov), láska (Loučení), roční období a měsíce (Jaro, Březen), vztah k domovu a rodné zemi (U nás) a mnoho dalších témat. Nejčastějším tématem je však samota a úzkost. Ale ať už byl Wolkerův život jakýkoliv, jeho básně jsou velmi emotivní. Myslím, že zapůsobí na každého člověka.
Vybrala jsem si několik básní z cyklu Těžká hodina.

OBSAH VYBRANÝCH BÁSNÍ:

Těžká hodina
Báseň o pomyslné hranici mezi mládím a dospělostí, báseň o srdci. Mládí - to je část života plná nadějí, přesto skutečnost bývá často jiná. Přechod z dětství do dospělosti je velmi těžký, neboť člověk musí změnit svůj dosavadní styl života. Wolker věří, že jeho nové (dospělé) srdce bude statečné.

Balada o nenarozeném dítěti
Tato balada je svědectvím toho, že mladí lidé, přestože se mají rádi, si nemohou dovolit mít své dítě. Brání jim v tom bída. Proto když dívka čeká dítě, musí vyhledat lékaře, aby ještě nenarozený život zabil.

Tvář za sklem
Hrdinou je chudý muž, který se dívá přes okenní tabuli do kavárny "Bellevue", v níž se scházejí vážení obyvatelé města. Uvědomuje si, že okna kavárny jsou pomyslnou hranicí mezi chudými a bohatými. Bohatí jsou zde vlastně odsouzeni k zániku, kdežto chudí ne. Říká, že bohatí nechtějí vědět nic, co by se jim nelíbilo.

Oči
Básník zde říká, že oči jsou nejširší a nejhlubší moře. Viděl prý věci šťastné, které nikdy neztroskotaly, ale viděl i věci těžké, které marně vypluly na cestu k ráji. Zároveň říká, že to, co v očích ztroskotá, k srdci se propadne a tam všechny životní poznatky zarostou a srdce ovládnou.

Slepí muzikanti
Dva slepí muzikanti chodili po zemi, jeden hrajíc na harmoniku, druhý na housle. Chodili po městech i vesničkách, hráli veselé písničky. Hráli velmi krásně a vesele a nosili lidem "štěstí". Měli mnoho diváků a dostali zaplaceno pouhý krejcar.

ZÁVĚREM:

Většina básní ve sbírce je snadno pochopitelných. Užívaný jazyk je převážně spisovný, občas je zde využito hovorové mluvy. Často zde můžeme najít jednoduchá epiteta. Nejvíce se mi líbila neobvyklá básnická spojení, jako například "nalili krev jsme a vypili rum". Wolker využívá jakéhosi rozdílu dvou typů - například rozdíl mezi bohatými a chudými, zdravými a nemocnými, šťastnými a zklamanými. I na největší "kus dřeva" by tyto emotivní básně měly zapůsobit.