Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jiří Wolker byl básník, teoretik proletářského umění, zakladatel Devětsilu a jeden z hlavních představitelů české poválečné poezie. Velký vliv na jeho tvorbu měla díla Nerudy, Hlaváčka, Tomana, Hory, ovlivnili ho také socialisticky orientovaní učitelé na prostějovském gymnáziu i přátelé kolem Devětsilu a Literární skupiny. Sbírka vznikala od jara 1920 do léta 1921, je to jeho první sbírka a původně se jmenovala Ráj srdce. Tento název si však Wolker s přítelem Zdeňkem Kalistou vyměnil za plánovaný titul Kalistovy sbírky Host do domu. Knížka vyšla v nákladu tisíc výtisků a vzbudila velký ohlas, nebyl však jednoznačně kladný. Například Arne Novák sbírce vytýkal primitivismus, Marie Pujmanová improvizovanost, Jaroslav Seifert nedostatek tendenčnosti a komunistické disciplíny.
Sbírka vzbudila velký ohlas, popularitu Wolkerova díla navíc vyvolala básníkova předčasná smrt. V roce 1925, rok po básníkově smrti, byl v avantgardním časopise Pásmo uveřejněn anonymní článek Dosti Wolkera! (autory byli členové Devětsilu A.Černík, F.Halas, B.Václavek), odmítající Wolkerův kult. Brněnská Literární skupina na článek zareagovala opačným heslem Více Wolkera! Spory mezi oběma skupinami pokračovaly až do 30. let. Novou polemiku vyvolala stať Jiří Wolker po deseti letech, publikována v roce desátého výročí autorova úmrtí, pod šifrou F.Hlz (B.Fučík, F.Halas, P.Levit, V.Závada). Autoři článku kritizují Wolkerovu poslední sbírku, výše hodnotí jeho prvotinu, vytýkají mu závislost na cizích vzorech apod. Na obranu Wolkera vystoupili např. Stanislav Kostka Neumann, Vítězslav Nezval, Karel Teige, Karel Čapek ad.

Hlavně v první části sbírky se autor ještě jakoby dětsky dívá na svět, oslavuje přírodu i prosté, obyčejné věci, vyznává se k lásce ke všem lidem a celému světu, má soucit s chudými a trpícími. "Bolesti světa" chce léčit dobrotou srdce. V prostých okolnostech života nachází nový smysl, řád.
Sbírka vyšla po první světové válce, která byla pro Wolkera symbolem krutosti a sobectví. Svět je třeba uzdravit - láskou, pokorou, skromností. A sám básník je velmi skromný: "Stanu se menším a ještě menším, až budu nejmenším na celém světě." (báseň Pokora)
Některé básně jsou velmi autobiografické (odchod do Prahy na studia, stesk po domově, jako např. v básni Svatodušní svátky). Chlapec se seznamuje se světem, "s kamením" (báseň Svatodušní svátky), hledá "cestu" (báseň Vzdálená milá), místo mezi lidmi (báseň Žně).
Obdivuje prosté věci, které si polidšťuje, zdůvěrňuje (básně Poštovní schránka, Kamna). V básních jsou časté náboženské motivy, např. v básni Žebráci Pánaboha zdůvěrňuje, polidšťuje (Pán Bůh chodí na návštěvu k lidem jako žebrák). Ve sbírce najdeme také milostnou lyriku (báseň K svátku mé milé).
V druhém oddílu Ukřižované srdce se už objevují výrazné sociální motivy, obrazy bídy, utrpení. Milostná lyrika má hořký tón (báseň Návrat, Zamilovaný).
Třetí oddíl Host do domu začíná stejnojmennou básní. V ní básník otevírá dokořán svůj dům i srdce podle lidové moudrosti "Host do domu - Bůh do domu". V básni se objevují biblické motivy (básník se vydal s přítelem na cestu, vede je tisíce hvězd apod.).
Básník opouští dětské vidění světa. Objevuje se motiv smrti, kterou básník pojímá jako běžnou součást života (báseň Smrt: "smrt jsou jenom bílá boží muka na rozcestí, v poli"). Vyznává se k lásce ke všem lidem i k celému světu (báseň Věci: "miluji věci a také miluji celý svět"). Závěrečná báseň Dnešek je jakýmsi obrazem uzrání básníka, který nalezl životní jistotu.
Budoucnost v básních líčí optimisticky a budoucí svět jako dokonalý (básně Poutníci, Smrt, Ze soboty na neděli: "Ještě dnes ráno bude neděle"). Revolučnost, motiv vzpoury najdeme v básni Dláždění: "dláždění, kamenná organizace / dalo se na pochod ulicí / ohromilo střechy prapory tisíci / s ušlapanými lidskými tvářemi"). Básník také realisticky vidí svět se všemi jeho stinnými stránkami (básně Ze soboty na neděli, Host do domu: "na konci dědiny / rostou tiché květiny / ale tu v předměstí / roste jen bída a neštěstí").
Dodatečně byla ke sbírce jako čtvrtá část připojena báseň Svatý kopeček (vyšla v časopise Červen roku 1921). Má volný verš a je to první báseň pásmo (polytematická báseň) v naší literatuře. Vrací se v ní do rodného kraje, kdy přijel z Prahy k nemocné babičce - potěšit ji a rozveselit. Prochází se po lese, potkává přátele a spolužáky, vypráví si s nimi o Leninovi. Všímá si, jak se vše kolem změnilo. Změnil se i on - už není malý chlapec, ale "student a socialista, věřící v sebe, železné vynálezy a dobrého Ježíše Krista". Přitom je odhodlaný spolu s ostatními "uzdravit svět" a vyzývá k odporu: "ať to, v co věříme dnes, též zítra provedem."

Sbírka je rozdělena do tří částí. V první části (Chlapec) se na svět dívá ještě hoch, ve druhé části (Ukřižované srdce) je hrdina formovaný často krutým životem a třetí část (Host do domu) je jakousi syntézou - prolnutím chlapce s ukřižovaným.
Verše jeho prvotiny se vyznačují prostotou, jednoduchostí výrazu, citovou bezprostředností, "měkce rozevlátou melodií, improvizací. Usiluje o vlastní uvolněnou stavbu. Jeho metodou bylo srdce a z něho zářící pokorná prostota a náboženství lidskosti." (J.Kunc)
Častá je metafora (personifikace) a používání zdrobnělin.