Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Úvodní báseň se jmenuje Těžká hodina, avšak základ tvoří tři sociální balady: Balada o nenarozeném dítěti, Balada o snu, Balada o očích topičových.

Těžká hodina
Báseň popisuje přeměnu chlapce v muže. Zatímco chlapec sní, má své ideály, muž musí pracovat, za muže mluví čin. Autor je přesně na hraně.

Balada o nenarozeném dítěti
Milenci si vyšli za město na louku a milovali se. Žena však nečekaně otěhotněla. Jelikož jsou oba chudí a nemohli by dítě uživit, musí jít žena na potrat.
Básník zde lituje, že děti, které byly počaty z velké lásky, se nemohou narodit, protože jejich rodiče jsou příliš chudí.

Slepí muzikanti
Jeden s harmonikou, druhý s houslemi, báseň o tom, jak lze skrz hudbu vidět lépe svět.

Zatím co slepí hráli
písničku veselou,
tak lidem narůstaly
nové a nové oči.

Čepobití
Mladý voják se musí rozloučit se svojí milenkou. Válka oba změní.

Tvář za sklem
V kavárně Bellevue sedí bohatí lidé a veselí se. Za okny se objeví tvář chudého muže, jehož pohledem se stoly změní v mramorové náhrobky, úsměvy strnou v mrtvolné tváře. Takto odsuzuje vyšší třídu.

Kázání na hoře
Řečník káže, že když budou lidé za svého života dobří, po smrti se jim dobře povede. Zároveň ale také říká, že vrazi, vojáci a nevěstky (vyvrhelové společnosti) nemusí být smutní, protože je lepší být živý a špatný než mrtvý a dobrý.

"Ten, kdo je živý,
ví, že svět musí být spravedlivý.
Každý má někdy srdce,
i když s sebou je nenosí."

Oči (malíři O. Lasákovi)
Oči jsou oknem do duše, a tak jsou schopné vstřebat to nejkrásnější, ale také to nejhorší. Vše, co za celý život uvidí, putuje do srdíčka.

"Nejhlubší moře lidské oči jsou,
dnem svým až k srdci dosáhnou.
Co v očích ztroskotá, k srdci se propadne,
do srdce zaroste a srdce ovládne, ..."

Jaro
Na básníka leze jaro, všímá si děvčat...

Báseň milostná
Vyznání, v očích se obrazí celý krásný svět, ale jak je možné, že se v tomto krásném světě stávají i špatné věci.

"... proč jsi dopustila, že dělník dnes ráno z lešení spadl a před mýma očima se zabil?"

Balada o snu (Seifertovi)
Mládenec jménem Jan bloudí po světě a vidí krutost a nerovnoprávnost světa a chce žíti lépe. Zdá se mu krásný sen o spravedlivém světě. Ale ráno bylo vše pryč. Jana sen trápil a nemohl se ho zbavit. A tak se zeptal své dívky, jak by svůj sen měl zabít. Jedinou možností, jak se se snem vypořádat, je uskutečnit jej.

Sloky
"...a přemoz svou bolest a nepřežvykuj ji, bys stále v boji byl a nikdy po boji." "Neb bolest přemoci je víc než trpěti."

Pohřeb
Vnuk jde po pohřbu své babičky na vojnu. Nechce zemřít doma, ale v boji za slávu světa.

Muž
Věnoval svému zesnulému dědečkovi, který zemřel na mrtvici. Dědeček umírá potichu v noci, aby nevzbudil svá vnoučata. Jedno z jeho vnoučat - jmenovec Jiří - se ptá, jestli bude také tak mužný, jako byl on.

Fotografie
U topiče ve výkladní skříni visí fotografie zobrazující hlad v Rusku. Básník nazývá bohaté a přesycené lidi lidojedy.

Dům v noci
Uprostřed ulice stojí dům se šedesáti okny. Každé okno má svůj příběh. V každém okně bydlí někdo z dělnické třídy a žije svůj těžký život. Jen nahoře v podkroví bydlí dva milenci, které láska udržuje při životě.

Setkání
O nevěstce podobné hvězdě, její zevnějšek působí krásně, přitažlivě, ale mluví sprostě.

Mirogoj
Autor přemýšlí nad smyslem války a lituje ty, kteří v boji padli. Chce je všechny oživit a nějak jim pomoci (Mirogoj = záhřebský hřbitov).

Nevěrná
Krásná žena slíbí muži věrnost, ale když odjede, oddá se námořníkovi.

Odjezd
Krajina okolo nádraží je smutná jako cizinec, který ji opouští. Vzpomínky si sice schová v hlavě nebo kufříku, ale milenku z Bakarského pobřeží musí opustit.

Milenci
Láska, fabrika a pracující ruce. Vyznání narušuje řev sirény z fabriky. Milenec se ptá své milé, jestli počká, až se špatný, tvrdý svět změní k lepšímu a on ji pak bude moci "obejmout".

Balada o očích topičových
Antonín již pětadvacet let přikládá do kotle a to i v noci, kdy jiní spí. Jeho žena si všimne, že má něco s očima a Antonín za svou tvrdou práci u pece oslepne a poté umře. Zanechá po sobě ženu s dítětem.

Moře
Z pobytu na ostrově Krk. Vypravěč hledá šest dnů moře a nemůže ho najít. Až večer v hospodě u mola skutečně spatří moře. Naproti němu seděli u dubového stolu námořníci, barkaři, rybáři.