Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Kniha Zlín roku 2013 (1. vydání). Z norského originálu Kakerlakkene přeložila Kateřina Krištůfková. Počet stran: 392. ISBN: 978-80-7473-084-9.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Šestapadesátiletý Nor Jo Nesbø chtěl být odmala profesionálním fotbalistou. Sen se mu splnil a v sedmnácti letech hrál nejvyšší norskou soutěž. Bohužel ale musel kvůli problémům s kolenem přestat. Vystudoval ekonomickou školu v Bergenu a začal se více zajímat o umění. V roce 1992 pak založil rockovou skupinu Di Derre, se kterou sklidil nemalý úspěch a dodnes koncertuje nejen na území Norska. Letošní rok se dokonce kapela zúčastnila Bernard Festu v Humpolci. [1] Roku 1997 se pak zařadil mezi nejváženější autory detektivní literatury uvedením knihy Netopýr (či Netopýří muž), která započala sérii o svérázném policistovi Harrym Holeovi. Hned o rok později mu pak vydali druhý díl s názvem Švábi. [2]

OBSAH:

Harry Hole dostal za úkol vypátrat, kdo zabil norského velvyslance Atleho Molnese, jenž byl nalezen s nožem v zádech v bangkockém motelu, kde čekal na prostitutku. K tomu všemu byla ještě v diplomatově autě nalezena dětská pornografie. Vše je přísně utajováno, aby nedošlo ke skandálu. Nic ale není tak, jak by se mohlo zpočátku zdát. Diplomat se sice v Thajsku skrýval, aby nebudil pozornost svou sexuální úchylkou, ale nebyla to pedofilie, šlo o homosexualitu. Přesto měl dceru jménem Runa a manželku Hilde, jež s ním kvůli jeho orientaci nevycházela dobře a už dlouhý čas měla poměr s norským makléřem Jensem Brekkem.

Harry pracoval společně s Liz, detektivkou amerického původu, žijící tu od mládí. Spolu zjistili, že zdobný obřadní nůž, který trčel Molnesovi ze zad, patřil Ovemu Kliprovi, dalšímu Norovi, vlivnému podnikateli a hlavnímu dodavateli projektu BERTS (nové supermoderní dálnice). Nůž byl potřený zvláštní hmotou, jež se nakonec ukázala být sobím tukem, kterým chrání svoje nože severoskandinávští Sámové (Laponci). Proto a také kvůli zkušeně zasazené ráně padlo podezření na vietnamského veterána Ivara L?kena, zaměstnaného na norské ambasádě, jehož koníčkem bylo focení a často odjížděl neznámo kam. Tím pádem mohl být autorem oněch pedofilních fotografií, což byla pravdivá domněnka.
Harry to zjistil, když se vloupal do jeho bytu. Naneštěstí ho L?ken objevil a on se tak dozvěděl, že L?ken je agent sbírající důkazy proti Kliprovi. Bylo tedy možné, že si Molnes domluvil schůzku s Kliprou, aby ho mohl fotkami vydírat a zaplatit tak své sázkařské dluhy. Spolu s L?kenem se proto vydali do Kliprova domu, aby získali nějaké důkazy. Zjistili, že nůž mu opravdu patřil a sám Klipra se ve svém sídle už dlouho neukázal.
Zároveň se také ztratila Runa Molnesová a Harry zjistil, že mu někdo "napíchnul" telefon, takže vrah pravděpodobně ví vše o vyšetřování.

S podezřením, že Runu unesl Klipra na svou chatu, se tam vydali. Našli tam oba... Mrtvé, jako kdyby Klipra zastřelil ji a hned potom i sám sebe, ale několik drobností nesedělo. V ten moment Harrymu začalo docházet, že vše byl pečlivě promyšlený plán Jense Brekkeho. Ten totiž využil lásky velvyslancovy manželky trpící vážnou a nevyléčitelnou nemocí. Přesto se s ní chtěl oženit, a to kvůli dědictví otce jejího manžela. Jenže byla až třetí v pořadí za svojí dcerou a manželem - proto se jich Brekke zbavil, udělal si alibi a vše nastražil tak, aby Klipra vypadal jako vrah. Toho ovšem musel zabít taky. Tím se zbavil majitele firmy, která zřizovala stavbu BERTSu a mohl ji tak koupit za pomoci peněz z dědictví paní Molnesové, jež by jako její manžel zdědil, až by podlehla své nemoci.

Harry, Liz a L?ken se tedy domluvili na schůzce, aby promysleli, jak Brekkeho zatknou, ale ten je předběhl, unesl L?kena, usekl mu ruku, nechal ho na pospas jeho osudu a rozhodl se skoncovat i s Harrym a Liz. To měl zařídit Wu - obrovský Číňan a nájemný bodyguard. Strhla se bitka, z níž nakonec vyvázli Liz a Harry s těžkými zraněními. Wu zůstal ležet mrtvý s prostřelenou hlavou. Brekke, jenž všemu přihlížel, se dal na útěk, ale Harry jej dostihl a po další krvavé roztržce v návalu hněvu zabil...

VLASTNÍ NÁZOR:

Jo Nesbø dokáže velmi dobře navodit atmosféru prostředí, v němž se příběh odehrává. Z velké části je to způsobeno vypisováním drobných detailů, které dělají knihu tak dobrou. Ve vygradovaných pasážích pak dokáže vytvořit takové napětí, že čtenáře zcela vtáhne do děje.

Přestože je příběh psán v er-formě, není jen suše popisován z pohledu třetí osoby, ale tak, jak ho vnímá popisovaná postava, takže se čtenář dokáže mnohem lépe vžít do jejích pocitů.

Hlavní postavou je po většinu času Harry, ale někdy si autor pomůže i jinými postavami a popisuje jejich počínání. A to převážně tam, kde Harry není. Například knihu uvozuje kapitola prostitutky, jež v motelu čeká, až jí její zákazník zavolá, aby za ním mohla do pokoje. Nakonec čekání nevydrží a v pokoji najde mrtvého velvyslance. Na její postavě je demonstrován osud spousty mladých dívek v Thajsku, které vlastní rodina prodá do nevěstinců, a ony pak žijí těžký život v džungli velkoměsta.

Autor si dal velkou práci s charakterem Harryho Holea. Přestože Harry představuje hlavního hrdinu, jako náladový a svérázný alkoholik rozhodně není jeho klasickým prototypem. Však si také uvědomuje, že byl do Thajska poslán právě proto, že jako alkoholik s ne moc dobrou pověstí podlehne neřestem Bangkoku (prodejným ženám a levnému alkoholu) stejně jako jiní turisté, kteří tam jezdí, a nedokáže nic vypátrat. Vražda se totiž odehrála před norskými volbami a politici nechtěli, aby vyšlo najevo velvyslancovo homosexuální zaměření a další možné skandály. Byl navíc blízkým přítelem předsedy Křesťanské demokratické strany, a kdyby se jeho křesťanští voliči dozvěděli, že jeho blízkým přítelem je gay, zřejmě by se neměl šanci stát předsedou vlády.

Harry se však ukázal být velmi chytrým a vnímavým detektivem, a přestože kvůli svému egu dokázal dělat hloupé chyby, které stály dva lidi život, vrah nakonec dostal, co si zasloužil. Zde se ukazuje, že charakterní hodnoty člověka nemusí vůbec souviset s tím, jak úspěšným bude. A to i pokud hájí zákon. Vždyť sám Harry ho několikrát porušil, aby dopadl vraha. Jemu totiž nejde o dodržování zákonů, ale je mu proti srsti, aby vrah zůstal na svobodě. Harry často odlehčuje atmosféru svým sarkasmem a drsným humorem, což se může spoustě lidí příčit, ale já to uvítal. Je to také samotář a na ostatní dokáže být dost hrubý, jak ukázal ve vztahu k Runě Molnesové a k Tonje - zaměstnankyni norského velvyslanectví. Přestože se u něj obě snažily najít útočiště, zachoval se k nim velmi chladně a nepřístupně. U Tonji si dokonce ukojil své mužské touhy a pak ji nemilosrdně odkopl.

Celý případ se odehrává hlavně v norské komunitě, která není moc početná, ale jak se ukazuje, tak o to více je provázaná a udržuje si odstup od domorodých Thajců. Obě ženy proto Harryho přijaly jako nového člověka, s nímž si budou rozumět, jelikož pochází ze stejné země.

Jo Nesbø je perfekcionista a aby jeho knihy vypadaly autenticky, cestuje po světě a sbírá informace. Proto tak věrně popisuje Bangkok jako kolébku neřesti se svými překupníky drog, vyhlášenou prostitucí a rájem pedofilů do nejmenších detailů, až z toho mrazí. Zajímavé je, že i projekt BERTS doopravdy v devadesátých letech minulého století probíhal, ale kvůli korupci a finanční krizi nebyl dokončen. Zbyly po něm jen tisíce betonových pilířů, kterým se dnes lidově začalo říkat "Thajský Stonehenge". [3]

Čtenář jako by s Harrym procházel nočními ulicemi osvětlenými neony a žlutavou září velkoměsta odrážející se od smogu visícího ve vzduchu, kde se prostitutky, pasáci, dealeři a dokonce i malí chlapci pokouší vydělat si pár bahtů (= thajská měna) pro svou rodinu. Nejděsivější na tom ale je, že prakticky jediné, co si autor vymyslel, je příběh a vše okolo vlastně odpovídá skutečnosti, neboť Bangkok a hlavně jeho část Pattaya, v níž se velká část příběhu odehrává, je světově proslulá sexuálním turismem a schází se zde ta nejhorší sorta cizinců i Thajců, a vraždy jsou zde na denním pořádku. Kniha tak nepředkládá jen napínavý příběh, ale má za úkol podat "západnímu" čtenáři poněkud skeptičtější pohled na dnešní moderní věk a zároveň šokovat, protože ten si podobné prostředí dokáže jen těžko představit. Bohužel to jsou ale západní turisté, kdo sexuální průmysl v Thajsku živí.

Z toho důvodu se také celá kniha jmenuje podle onoho nechutného hmyzu - Švábi, ale nejen kvůli tomu. Prý se říká, že na každého švába, kterého člověk vidí, připadne schovaných dalších deset, což je paralela k výskytu pedofilů, kteří se do Bangkoku sjíždějí právě kvůli dětské prostituci. Vlastně celá kniha je protkaná takovými náznaky a spoustu důležitých myšlenek i skutečností si musí čtenář domýšlet. Proto je určena pro náročnější čtenáře, které kniha uchvátí, a čtyři sta stránek napínavého příběhu, jenž vyvrcholí v dechberoucí konec, v nich zanechá hlubokou stopu. Toto poněkud narušila závěrečná scéna, která jako z oka vypadla nějakému hollywoodskému akčnímu trháku - spousta krve, skoro nesmrtelný hlavní hrdina a zuřivá bitka, z níž může jen jeden vyjít živý.

Knihu uzavírá složitý epilog, který vzkazuje čtenáři, aby se po napjatém závěru uvolnil stejně tak, jako to potřeboval Harry, když navštívil opiový dům. Nejdřív se mu sice vybavili všichni, kteří při vyšetřování zemřeli, ale pak přišlo blažené nevědomí.

ZDROJE:

[1] Program festivalu. Bernard fest.cz [online]. ČR: StaMPi, 2016 [cit. 2016-09-30]. Dostupné z: bernardfest.cz/program.php
[2] Jo Nesbo.com [online]. Norway: Penguin Random House, 2016 [cit. 2016-09-30]. Dostupné z: jonesbo.com
[3] Bangkok Elevated Road and Train System: BERTS. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2016 [cit. 2016-10-02]. Dostupné z: en.wikipedia.org/wiki/Bangkok_Elevated_Road_and_Train_System