Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• pro starší děti
• díl v sérii: 5 (předchozí: Doktor Proktor a velká loupež zlata; následuje: Senzační sbírka zvířat doktora Proktora)

Vánoční příběh téměř šíleného profesora a jeho přátel Lízy a Bulíka.
Víte, co potřebujete ke zničení Vánoc? Stačí k tomu jeden chamtivý obchodník, jenž k nim skoupí veškerá práva. A teď je nikdo nesmí slavit. Tedy pokud nejdřív neutratí slušnou sumičku v jeho obchodech. Líza, Bulík a doktor Proktor to tak nenechají. Před tím, než ale Vánoce zachrání, se musí vypořádat i s vánočním skřítkem, který nadělování dárků dávno pověsil na hřebík. Do Štědrého dne přitom zbývá jen pár dní a čas letí jako splašený...

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Kniha Zlín v Praze roku 2017 (1. vydání). Z norského originálu Kan Doktor Proktor redde jula? přeložila Kateřina Krištůfková. Ilustroval Per Dybvig. Počet stran: 237. ISBN: 978-80-7473-613-1.

O KNIZE:

Zachrání doktor Proktor Vánoce? je pátý příběh série Příběhy doktora Proktora. V tomto díle se dozvíme, co by se stalo, kdyby se práva na Vánoce dostaly do rukou chamtivého obchodníka, kterému záleží jen na moci a zisku. A kdyby zároveň vánoční skřítek odmítal být vánočním skřítkem.

HLAVNÍ POSTAVY:

Bulík - hodně maličký, chytrý a odvážný kluk, který se ničeho nebojí a má pořád dobrou náladu
Líza - Bulíkova sousedka a nejlepší kamarádka; chytrá a rozumná dívka, zároveň nejhodnější dítě v Norsku
doktor Proktor - dobromyslný, velice inteligentní a zatím neuznaný vědátor
pan Tráne - bezohledný chamtivý obchodník
Stanislaw Hansen - vánoční skřítek, který už nechce být vánočním skřítkem; zatrpklý a zklamaný

DALŠÍ POSTAVY:

Julieta Margarínová - žena doktora Proktora; Truls a Trim - děti pana Trána; norský král; tatínek Lízy - velitel pevnosti Akershus; policisté Rolf a Gunnar; vánoční tryskosobi

MÍSTO A ČAS:

Oslo, Dělová ulice. Příběh začíná pět dnů před Štědrým dnem.

DĚJ:

Děj je opravdu hodně zamotaný, rozdělený do několika linií, které se vzájemně proplétají. Stručně převyprávět celý příběh je skutečně těžké.

Je poslední adventní neděle a do Štědrého dne zbývá pět dnů. Líza s Bulíkem jsou na návštěvě u doktora Proktora a jeho ženy Juliety, užívají si předvánoční pohodu, když tu najednou slyší z rádia:

"MIMOŘÁDNÁ ZPRAVODAJSKÁ RELACE! KRÁL DNES PRODAL VÁNOCE PANU TRÁNOVI!"
"A PAN TRÁNE SDĚLUJE VEŘEJNOSTI, ŽE OD TOHOTO OKAMŽIKU JE PŘÍSNĚ ZAKÁZÁNO SLAVIT VÁNOCE VŠEM, KTEŘÍ NENAKOUPILI V NĚKTERÉM JEHO OBCHODNÍM DOMĚ DÁRKY ZA NEJMÉNĚ DESET TISÍC KORUN."

Pan Tráne je bezohledný chamtivý obchodník a hlavně podvodník, který se neštítí ničeho, co by mohlo rozmnožit jeho majetek. Tentokrát ho napadlo, že by mohl ovládnout Vánoce. Navštívil norského krále. Jako pan Enárt "inspektort přes plýsně" (ano, přesně tak to měl napsáno na montérkách) ho přesvědčil, že má ve sklepě neviditelnou, ale hodně nebezpečnou plíseň, kterou mu za pouhých sto padesát milionů korun odstraní svým zaručeným prostředkem. Protože pan král takovou částku neměl a protože to byl dost ochotný inspektor, doporučil králi jistého pana Trána, který od něj za přesně tuto částku odkoupí Vánoce. Pan král sice vůbec netušil, jestli vlastní Vánoce, ale protože Norsko je země nejbližší severnímu pólu, připadalo mu to přirozené. A tak Vánoce prodal společnosti pana Trána - TRÁNE INC. A protože byl pan Tráne opravdu vychytralý a vypočítavý, hned navštívil soudní budovu, aby si nechal potvrdit, že je nyní majitelem Vánoc. Úřednice sice našla dokument z roku 1822, který dokládal, že vlastníkem Vánoc byl Stanislaw Hansen, ale pan Tráne odvedl její pozornost s poukazem na plíseň na stěně za ní a dokument ukradl. Popletená úřednice mu vydala potvrzení, že majitelem Vánoc je společnost TRÁNE INC.

Od toho dne nikdo, kdo neutratil deset tisíc korun a tím nezískal KARTIČKU ČLENA VÁNOC, nesměl dělat nic, co bylo spojeno s Vánoci. Nesměl péct vánoční cukroví, mít vánoční stromeček, kupovat vánoční dárky za méně než deset tisíc korun, pít vánoční punč, zpívat vánoční koledy ani pořádat vánoční besídky či večírky.

Bulík a doktor Proktor by se s tím možná i smířili, ale Líza si takovou nespravedlnost vůbec nedokázala představit. Naštěstí doktor Proktor znal vánočního skřítka, protože jeho tatínek i dědeček pomáhali s výrobou a rozvážením dárků.

Jenže tento vánoční skřítek jménem Stanislaw Hansen přestal dárky roznášet před dvaceti pěti lety. Doktor Proktor však věděl, kde ho najít - v hostinci U Osamělého náhrobku. Seděl sám úplně vzadu v rohu a popíjel pivo. Neochotně vyslechl doktora Proktora, Bulíka i Lízu, kteří mu vysvětlili, jak se věci mají. Řekl, že on jim rozhodně nepomůže, protože jako vánoční skřítek skončil z určitého důvodu. Líza ani Bulík nechápali, proto ho doktor Proktor požádal, aby dětem svůj příběh vyložil.

Stanislaw se narodil v polském městě Adaňsk (s různými dobyvateli město měnilo svoje jméno na Bdaňsk, Cdaňsk až k dnešnímu Gdaňsk). Doručovat vánoční dárky začal před více než dvěma sty lety. Doručoval je se svým otcem. Po smrti rodičů se usadil v Norsku. Byl sice docela osamělý, ale svou práci velice miloval. V létě a na podzim balil dárky. V předvečer Štědrého dne povolal z Austrálie své věrné soby a hned po půlnoci se pustili do rozvážení nadílky.

"...Měl jsem dárků plné sklady. Šířili jsme radost po celé zeměkouli. A přitom k tomu stačilo málo. Káča, dřevěná stolička, rukavice. Pokud byl někdo výjimečně hodný, dostal třeba brusle. Víc ne."

Vánoce se postupně začaly slavit po celém světě a lidé vyžadovali dražší a větší dárky a chtěli jich čím dál víc. Proto Stanislaw vyhledal proslulého vynálezce doktora Tora Proktora, který mu postavil rychlejší sáně. Jeho syn doktor Hektor Proktor tyhle sáně vylepšil a zároveň ve skřítčí noře dohlížel na to, aby všechno běželo, jak má - od produkce (mimo jiné vymyslel 3D tiskárnu) až pro rozvoz dárků.

Náš doktor Viktor Proktor zase "postavil bleskurychlé saně opatřené nějakými těmi aerodynamickými vymoženostmi, díky nimž mohli sobi létat maximální možnou rychlostí, aniž se saně v mracích rozžhavily nebo se v zatáčkách zlomily."

Jenže v té době začaly potíže, nejdřív někdo v Austrálii v Severním Terortorturiu zastřelil vůdčího soba Rolfa, který znal všechny adresy a cvičil ostatní soby. Naštěstí doktor Proktor vynalezl GPS (geoprůvodce pro Stanislawa). A potom všechno završily mikrovlnky, které se staly, před pětadvaceti lety, hitem Vánoc. Jenže mikrovlnky nebyly ani trošku mikro, byly naopak makro a bylo velice těžké je rozvézt po celém světě a cpát je do komínů. Vánoční skřítek byl po těchto Vánocích úplně vyčerpaný a už neměl sílu ani vstát - trpěl syndromem vyhoření. A úplně nejhorší pro něj bylo, že lidé si ani nevšimli jeho zmizení. Už dřív si totiž začali postupně nadělovat dárky sami, protože jim dárky od skřítka nestačily.

"A tehdy mi to došlo. Že jsem vyšel z módy. Že mě nikdo nepotřebuje."

Od té doby většinou sedí tady v hostinci, protože být sám ve skřítčí noře je smutné.
Marně se tři přátelé snažili Stanislawa přesvědčit, že teď je ta pravá doba, aby se ke svému poslání vrátil. Že jedině on, vánoční skřítek, může zachránit Vánoce. Bez něj bude spousta lidí a hlavně dětí bez dárku.
Stanislaw byl neoblomný. A taky vysvětlil přátelům, že sobi, kteří se rodí se schopnosti létat, tuto schopnost ztratí, pokud několik let nelétají. Teď tedy mohou létat jen úplně mladí sobi, kteří nemají žádnou zkušenost a nedokážou uvézt těžký náklad dárků.

Z hostince odešli hodně smutní a bezradní. Doktor Proktor a Bulík už to chtěli vzdát, ale Líza rozhodla: "Jestli vánočního skřítka nebude dělat Stanislaw, tak to za něj vezmeme my."
A bylo rozhodnuto, že hned po večeři musí ukout "dobrý plán".
A taky ho vymysleli...

Protože potřebovali skutečně rychlé vozidlo, použili kabriolet doktora Proktora na atomový pohon. Ale jelikož auta na atomový pohon nesmějí (podle "zákona o provozu na pozemních komunikacích") po silnicích jezdit, museli auto přestavět a zamaskovat. K tomu použili žirafu vampýří, která v hostinci U Osamělého náhrobku místo kukačky odkukávala každou celou hodinu. O žirafách vampýřích totiž není v zákoně ani slovo. Vozidlo Bulík nazval Dolores.

Ale ani s tak super rychlým strojem nemůžou stihnout rozvézt dárky po celém světě. Proto musí použít mýdlo času. Když totiž napěníte mýdlo času a ponoříte se do vytvořené pěny, přesunete se do času a na místo, které si určíte. Naštěstí měli mapu s adresami a GPS.

Doufali, že ve Stanislawově skladě je stále dostatek dárků. A jako vánoční skřítek bude vystupovat Bulík, protože je opravdu hodně maličký. Ten se (pomocí správně nadávkovaného "prdícího prášku doktora Proktora") dostane na střechy a skrz komíny do krbů a potom zpátky z krbů skrz komíny na střechy.

Zkouška musela proběhnout hned večer, protože do Štědrého dne už zbýval jen jeden den.
Jenže zkouška nedopadla vůbec dobře. Na první adrese se Bulík sice do komína dostal, ale zasekl se v rouře před kamny a zpět do komína se dostal, až když se svlékl donaha. Další adresu nemohli najít, protože byla hodně hustá mlha a nebylo vidět na čísla domů. Takže se omylem dostali do domu pana Trána, kde probíhal VÁNOČNÍ VEČÍREK, pro ČLENY KLUBU VÁNOC.
Tady byl komín až moc široký. Bulík se v něm neudržel a propadl do krbu přímo před dvojčata Trulse a Trima. Ti ho fakt neměli rádi a hned ho chtěli rozmašírovat na džem. Bulík musel v sebeobraně použít neviditelný bumerang. Dvojčata zavolala tatínka a ten zavolal policii. Bulíkovi se sice podařilo díky prdícímu prášku vystřelit komínem zpět do Dolores, jenže i policisté spolu s panem Tránem stihli vyběhnout ven. Pan Tráne chtěl žirafí vozidlo zastavit pomocí brokovnice, jenže v tu chvíli začala žirafa vampýří odkukávát celou hodinu. Při prvním odkukání svými vampýřími zuby vytrhla a odhodila brokovnici pana Trána a při druhém zachytila čepici jednoho z policistů a mrskla ji na střechu.
Bulík, Líza a doktor Proktor museli opravdu rychle zmizet. Nechtěli ohrozit Julietu ani obtěžovat Bulíkovu mámu, a proto se ukryli v Lízině domě v ložnici rodičů. Rodiče totiž nebyli doma. Policisté jim byli v patách a všechny tři domy (Bulíkův, Lízin i doktora Proktora) v Dělové ulici se rozhodli hlídat a zatknout je, jakmile se budou vracet domů...

Potom se staly dvě věci.
Stanislaw se rozhodl, že přece jen splní svou úlohu vánočního skřítka a povolal mladé tryskosoby z Austrálie. Díky svému vrozenému radaru na hodné děti věděl přesně, kde je Líza a právě zachraňoval své tři přátele oknem v ložnici Líziných rodičů.
V tu stejnou chvíli se vrátil domů tatínek Lízy, velitel pevnosti Akershus, pro čistou košili, a když vešel do ložnice, uslyšel svistot a otevřeným oknem zahlédl něco, co vypadalo jako kometa. Hned ho napadlo, že je to určitě finská stíhačka. Finsko bylo totiž opravdu hodně dotčeno tím, že si norský král myslí, že Vánoce patří Norsku. Poslalo norskému králi stížnost, které sice nikdo nerozuměl, protože nikdo neuměl finsky, ale bylo v ní "yxi, kaxi trixi", což zní výhružně...a taky finský prezident na schůzce mluvil naštvaným tónem a vůbec vypadal dost naštvaně. Bylo tedy jasné, že Finsko určitě chystá útok. Proto spěchal zpět do pevnosti a nechal připravit nejnovější raketu, co nikdy nemine cíl.

Policisté, kteří díky dalekohledu viděli, že to není kometa, ale jsou to saně tažené nějakými zvířaty, co míří do centra, spěchali, aby je dostihli.

Mezitím Bulík, Líza, doktor Proktor a Stanislaw, ukrytí ve skříni a pod postelí, protože malí sobi opravdu nedokázali tolik lidí uvézt, mohli v klidu vylézt a pomocí Dolores se dopravit do skřítčí nory ukryté v nepoužívaném vlakovém tunelu blízko centra města a zároveň blízko osloského fjordu - právě nad ním byla jeskyně, odkud vylétali sobi.

Bulík se velice ochotně naučil řídit saně tažené soby. Líza a doktor Proktor měli na starosti robůtky, kteří vyráběli a balili dárky.

Když se Bulík vracel se soby z první nadílky, začali doktor Proktor s Lízou chystat lázeň s pěnou času, aby se Bulík mohl vrátit o několik hodin zpět a provést druhý let. Jenže v tu chvíli sáně zahlédl vrchní kanonýr na pevnosti Akershus a spustil poplach.

"Hrom a peklo!" zasténal velitel. "To musí být Finové."
...
"Začneme na ně střílet?"
"Samozřejmě na ně začneme střílet! Od toho přece máme pevnost, děla a tyhle prďácké uniformy!"
"Máme použít raketu, co nikdy nemine cíl?"
"Samozřejmě použijeme raketu, co nikdy nemine cíl, jak jinak byste chtěl trefit něco tak zákeřného, jako je finská stíhačka?"

Kanonýr nabil dělo a skutečně vystřelil.
"Líza, doktor Proktor a Stanislaw hleděli na zeleně blikající monitor radaru, kde sáně představovala tečička, která dělala píp, píp, a raketu tečička, která dělala pép, pép."

A Líza, která od tatínka věděla o raketě, co nikdy nemine cíl, vysvětlila ostatním, že pokud nevymyslí něco skutečně nadmíru mazaného, nemá Bulík šanci. Zatím mu poradili, aby letěl co nejrychleji může a začali přemýšlet.
A vymyslela to Líza.

"Bulíku, musíš se zříti k zemi... Do fontány před obchodním centrem národní divadla... A musíš zavřít oči a myslet na skřítčí dílnu. Od teď přesně za šest minut."

Společně s doktorem Proktorem spěchali na Dolores k fontáně, aby v ní rozmíchali mýdlo času a Bulík se mohl (díky pěně) vrátit do skřítčí dílny.

Jenže Bulík přilétl dřív a mýdlo se ještě nenapěnilo. Ale přesně v tu chvíli odbila celá a žirafa vampýří, která vystřelila odkukávat celou, zachytila zuby lahvičku s mýdlem času, zmáčkla ji a mýdlo vyšplíchlo přesně do jednoho tryskajícího proudu fontány a najednou byla pěna všude. V tu chvíli se tam zřítily saně a za chvíli do fontány vletěla i raketa. Bylo to "jako deset silvestrů najednou" a z fontány nezbylo nic.

Na displeji ve skřítčí noře tečička dělající pép, pép úplně překryla tečičku dělající píp, píp. Stanislaw byl zdrcený, nevěřil, že by kdokoli z přátel mohl přežít. Ale v tom uslyšel "Kuku!" a v dílně se objevili, pokrytí pěnou, Líza a Doktor Proktor i s ožehnutými kukačkami s žirafí hlavou. Těsně před výbuchem se stačili ukrýt pod Dolores. Líza plakala, protože výbuch úplně zničil fontánu a našli i úlomky tryskosobích saní. Ale Bulík tam nebyl.

Bulík, který neviděl pěnu, si myslel, že tenhle pád určitě nepřežije. A proto si jako poslední přání nevybral skřítčí noru, ale představení v Moulin Rouge, protože zbožňoval kankánové tanečnice. A tak se i se sobíky ocitl přesně tam - v Paříží v Moulin Rouge...

Líza, doktor Proktor i Stanislaw byli nadšeni, že Bulíka slyší. Jenže Bulík neměl sáně ani peníze na letenku zpět do Osla.
Tohle vyřešil Stanislaw, který kontaktoval své pařížské potomky.

("Je mi dvě stě čtyřicet let. Za čtvrt tisíciletí si člověk musí užít nějakou tu zábavu. Možná nevědí, že jsem jejich otcem, ale ti, kteří už překročili sto padesátku jistě pochopili, že nejsou jako ostatní.")

A tak Stanislaw začal vysílat na vánočněskřítčí frekvenci, kterou slyší jen vánoční skřítci přímo ve své hlavě a poprosil je, aby pomohli Bulíkovi sehnat saně a tak se dostat zpět do Osla.

Zatímco vysílal, šla se Líza s doktorem Proktorem ohřát ke krbu a všimla si prázdného rámečku nad krbem, ve které byl útržek papíru, na němž bylo napsáno: "Osloský městský soud".
Když začali zkoumat fotky nad krbem, našli jednu, kde byl rámeček nad krbem ještě neporušený. Vzala si "megasuperzběsile" zvětšující lupu a četla:

"Oslo, 3. července 1822. Tímto se potvrzuje, že veškerá práva, hmotná i nehmotná, spojená s Vánoci, Štědrým dnem a všemi volnými dny po Štědrém dnu včetně třetího svátku vánočního náleží Stanislawu Hansenovi, dále uváděnému jen jako Vánoční skřítek."

Oba byli nadšení, ale jen do chvíle, kdy zjistili, že Stanislaw doklad nemá, protože ho použil jako balící papír, když ten vánoční robůtkům došel. Naštěstí si každý skřítek pamatuje souřadnice každého místa, kam určitý dárek doručuje a přesně tenhle dárek doručil Líze. A naštěstí Lízina maminka je velice šetrná a balící papíry z dárků vždy přežehlí a schová. A právě do tohoto balícího papíru zabalila Lízina máma dárek pro Bulíka a dala ho Bulíkově mámě.
Když se Bulík vrátil z Paříže, okamžitě běžel domů a papír vrátil Stanislawovi.

Nastal večer před Štědrým dnem a norský král neochotně zahajoval vánoční nákupní finiš. Z davu vystoupili Líza, Bulík, doktor Proktor a Stanislaw a předali králi doklad o skutečném vlastníkovi Vánoc. Král si ho přečetl, dal zatknout pana Trána a všem shromážděným řekl, jak se věci mají, že nemusí nic nakupovat a slavit Vánoce může úplně každý člověk na celém světě bez ohledu na majetek.

Všechno dobře dopadlo, Stanislaw měl po celém světě opravdu spoustu potomků, takže dárky stihli rozvézt včas. A i když nebyl vánoční skřítek, mohl jedny sáně řídit i Bulík...

Na závěr chci přidat ještě jeden citát, něco, co řekla Líza a co dosvědčuje, že je to chytrá a opravdu nejhodnější holka v Norsku:

"Není to zvláštní? Že každé Vánoce myslíme jenom na všechno nové, co dostaneme. Ale zapomínáme na to, že mnohem větším dárkem je, pokud máme takové štěstí, že si smíme ponechat všechno hezké, co už máme."