Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

J.W.Goethe byl jedním z mnoha spisovatelů, kteří zpracovali do literární podoby starou pověst o doktoru Faustovi. První známé zpracování pohází z roku 1587 od neznámého autora. Na to navázalo dílo spisovatele Morlowea z roku 1590. Teprve však až J.W.Goethe dal Faustovi konečnou podobu, takovou, jakou známe dnes. Ovšem v pověsti se píše, že doktora nakonec čert odnesl, od toho díra ve střeše, a Goethe upravil konec do milosrdnější podoby. Faustovi je odpuštěno...

Největším básníkem Německa byl Goethe, který proslul hlavně svým vrcholným dílem, které dokončil krátce před svou smrtí v roce 1831 okolo svých šedesáti let. Faust je filosofická báseň v dramatické podobě. Je rýmovaná a dobře se čte. Skládá se ze dvou dílů. První je světštější s větším dějem, druhý díl je delší a filosoficky zaměřený.
Goethe vyjadřoval hlavně své vlastní myšlenky a pocity. Zdůrazňuje, že sebevědomí a víra v sama sebe má velikou roli v našem žití. S problémem bloudění se setkáváme neustále. Jak v duchovní, tak i ve světské literatuře. Duchovní většinou končí absolutní oddaností Bohu. To sice pomůže vyřešit otázku existence jedné osobě, ale Goethe uvažoval materialisticky. Jeho naplnění tedy spočívá ve službě jedince celku.
Postava Fausta pochází již ze starých pověstí, kde černokněžník v touze po poznání prodal svou duši ďáblu. Tím propadl věčnému zatracení. Goethe Fausta zpracoval do nové umělecké podoby. Klasický souboj mezi dobrem a zlem nekončí tak jednoznačně ve prospěch dobra jako dříve. Jméno Faust pochází z latinského faustus, což znamená příznivý. Už jen z toho je jasné, že Goethe nepodával Fausta jako negativního hrdinu, i když podle dobových konvencí tak měl být chápán. Goethe si nedělal moc hlavu s nějakými pravidly klasicismu, a asi právě proto v jeho tvorbě nenajdeme jednoznačnou náklonnost k jednomu z protipólů "dobro – zlo", "zbožný – světský" život a dalších. Jako by se díval na svět mnohem objektivněji.
Hlavními postavami jsou Faust, Mefistofeles a měšťanka Markéta.

Faust – je skutečná postava, jejíž existenci máme historicky doloženou. V příběhu vystupuje jako lékař, snažící se poznat celý svět a nebojí se udělat pro to i věci, které by si většina tehdejších lidí nedovolila. Sází se s ďáblem, ale věří si, že vyhraje a tudíž se nemá za co stydět.
Mefistofeles – je ďábel. Sází se s Bohem a Fausta využívá jako zástupce lidstva. S ním se spojí pomocí proměny v psa a nechá si upsat Faustovu duši pod podmínkou, že Faust najde uspokojení. Do té doby je volný.
Markéta – chudá, ale velice pěkná dívka, do níž se Faust zamiluje. Lásku opětuje, ale postupem děje v díle se její život mění v utrpení.

DĚJ OD ZAČÁTKU DO KONCE:

Na samém počátku se Bůh nechá vyprovokovat ďáblem – Mefistofelem - sázce o lidskou duši. Lidstvo je v tomto "souboji" zastoupeno doktorem Faustem. Bůh věří, že se Faust nenechá svést stanovými sliby věčné mladosti a zůstane mu věrný. Jenže doktor v této době dochází k poznání, že i když celý život jen střádal informace, studoval všechny možné vědy a získal různé tituly, se vlastně vůbec nic nenaučil a nedozvěděl. A ještě ke všemu tyto zbytečnosti vnucoval všem svým žákům.
V této chvíli se objeví Mefistofeles a slibuje mu splnění všech jeho přání a zjevení věcí, které ostatní lidé nevidí. To vše pod podmínkou, že až najde v něčem uspokojení, bude na oplátku sloužit on Mefistovi. Faust přijímá. A tak si začne užívat života a všech jeho slastí neřestí. To vše za pomoci Mefista.
Při cestě světem potká Faust v jednom malém městečku krásnou Markétku. Nyní je Faustovou jedinou touhou strávit s Markétkou alespoň jednu noc. Díky Mefistovi se mu to podaří. Markétka mu opětuje lásku. Tím ale Markétka upadá v opovržení mezi největší chátru. Zabije svou matku a utopí své a Faustovo dítě. Mezi tím zabije faust v souboji jejího bratra. Markétka je odsouzena k popravě, ale Faust jí nabízí záchranu. Odmítne. Tím je spasena, protože nepodlehne ďáblovu pokušení a odevzdá se Bohu.
Ve druhém díle je Faust nešťastný z Markétčiny smrti. Mefistofeles se ho pokouší rozptýlit a zavede jej na dvůr, kde má doktor zapomenot na tuto tragédii. Je sice zahrnut vděčností za objev papírových peněz a láskou starověké krásky Heleny, ale spokojenost stále nenachází. Nakonec již jako slepý stařec žádá císaře o bažinatý kus mořského břehu, který odvodní a zúrodní. Konečně nachází smysl svého života. Podle úmluvy s Mefistem má nyní jeho duše propadnout ďáblu, ale díky svému ušlechtilému záměru pomáhat druhým lidem je zachráněna před peklem a spasena. Ukazuje se, že není nikdy pozdě obrátit se na pravou cestu, pokud člověk opravdu upřímně lituje svých hříchů.

Čtenářský deník	-	Faust, Faust (2), Faust (3), Faust (4), Faust (5), Faust (6), Faust (7)
	-	Faust (I. díl), Faust (I. díl) (2), Faust (I. díl) (3), Faust (I. díl) (4), Faust (I. díl) (5)
	-	Faust a Markétka
	-	Spříznění volbou, Spříznění volbou (2)
	-	Utrpení mladého Werthera, Utrpení mladého Werthera (2), Utrpení mladého Werthera (3), Utrpení mladého Werthera (4), Utrpení mladého Werthera (5), Utrpení mladého Werthera (6), Utrpení mladého Werthera (7), Utrpení mladého Werthera (8), Utrpení mladého Werthera (9), Utrpení mladého Werthera (10), Utrpení mladého Werthera (11), Utrpení mladého Werthera (12), Utrpení mladého Werthera (13), Utrpení mladého Werthera (14), Utrpení mladého Werthera (15), Utrpení mladého Werthera (16), Utrpení mladého Werthera (17), Utrpení mladého Werthera (18), Utrpení mladého Werthera (19)
	-	Utrpení mladého Werthera (rozbor)
	-	Život slavím

Čítanka	-	Cagliostro
	-	Egmont
	-	Faust, Faust (2), Faust (3), Faust (4), Faust (5)
	-	Král duchů, Král duchů (2), Král duchů (3), Král duchů (4), Král duchů (5), Král duchů (6)
	-	Krysař, Krysař (2)
	-	Proserpina
	-	Růžička
	-	Stejný podíl
	-	Utrpení mladého Werthera, Utrpení mladého Werthera (2), Utrpení mladého Werthera (3), Utrpení mladého Werthera (4)
	-	Viléma Meistera léta tovaryšská aneb Odříkání
	-	Viléma Meistera léta učednická