Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• dramatická veršovaná báseň (2 díly)
• podle pověsti o doktoru Faustovi, který propadl věčnému zatracení
• jedno z myšlenkově nejhlubších děl světové literatury
• komplex různých veršovaných forem - původní severská gotika, pozdější umělá pseudogotika, shakespearovský blankvers, dantovské tercíny
• vyjadřuje jeho názor na svět a na život
• celoživotní dílo (psal 60 let)
• Faust je fenomén evropské i světové literatury. Ve světovém písemnictví není žádný jiný příklad, že by jedno dílo provázelo autora po celou dobu jeho tvůrčího života. Byl na léta odkládán, ale vždy dokázal zachytit Goethovi názory na svět a život. Několikrát ho upravoval, protože jeho názory se během života vyvíjely stejně jako se měnila postava Fausta. Faust se změní z vědce, který měl nenasytnou touhu po vědění, v člověka toužícího po poznání. A tato Faustova proměna je výstižným obrazem Goethova myšlenkového vývoje.
• Koncepce celého Fausta se v něm zrodila už v mládí ve studentských letech (70. léta 18. stol). Faust byl tehdy v jeho mysli jen náznakově. Pomalý růst díla on sám vysvětloval tím, že pracoval vždy jen na tom, co ho právě zajímalo. Pracoval na něm 60 let, během nichž zjistil, že se hodně změnil on i jeho pojetí díla. Takže se autor uchýlil k mětodě přístavků a nástaveb, které měly někdy sloh jiné doby a jiné země. Výsledkem byl komplex veršových forem - původní severská gotika, pozdější umělá pseudogotika i shakespearovský blankvers a dantovské tercíny.

V prvním pojetí z roku 1790, které vyšlo až v roce 1866 pod názvem "Urfaust", byl Faust v duchu konce 18. století postavou, která vášnivě touží po seberealizaci proti ortodoxnímu křesťanskému náboženství, měšťácké morálce a scholastické vědě.
První díl Fausta vyšel roku 1808, druhý dopsal Goethe na sklonku života díky příteli Eckermannovi, který ho přesvědčoval k tvorbě. Po dokončení Fausta si pak do deníku napsal: "Hlavní záležitost uskutečněna."
Zveřejněn byl až rok po jeho smrti - 1833. Svůj námět proměnil v báseň plnou nejzákladnějších problémů celého lidstva jeho doby, ale znovu a znovu vystupují do kteréhokoliv času. Je to především proto, že se z Fausta stal mnohovrstevnatý symbol člověčenství. Na druhé straně lze Faustovo jednání, jeho příčinu i cíl formulovat celkem jednoduše. Je to hledání životního štěstí: okamžiku, kdy člověk plně pocítí, že dosáhl smyslu svého bytí. Goethe do tohoto díla zahrnul dějiny lidstva stejně jako mytologii. V postavě Fausta Goethe dotvořil typ, který se stal interpretací lidského snažení.

POSTAVY:

Faust - lékař, touží po vědění
Mefistofeles - zosobňuje ďábla
Markétka - chudá měšťanská dívka, zamilovaná do Fausta
Helena - nejkrásnější žena antiky, žena Fausta

DĚJ:

1. díl - Faust a Markétka (není rozdělen na dějství)
Faust je lékař, nespokojený a toužící po vědění. Mefistofeles mu nabídne své služby. Faust mu slíbil duši, když dosáhne uspokojení. Aby ho Mefistofeles odvrátil od touhy po vědění, pokouší se ho zlákat svody světa: omladí ho, udělá ho nesmrtelným, uvede do veselé společnosti a pošle mu do cesty krásnou chudou měšťanskou dívku - Markétku, do které se Faust zamiluje a Mefistofeles mu ji pomůže získat.
Když jde Faust s Mefistofelem po ulici, potkají bratra Markétky Valentina, který s jejich vztahem nesouhlasí. Faust a Valentin se dostanou do sporu, Valentin probodnut umírá.
Když se Faust dozví, že je Markétka v žaláři a čeká na popravu, chce ji zachránit. Ale ona se nenechá, protože je nešťastná, že utopila své a Faustovo dítě, odevzdává se Bohu a čeká na trest. Faust ji nechává v žaláři a ona je popravena.

2. díl

PRVNÍ DĚJSTVÍ
Faust je v zoufalství z Markétčiny smrti. Mefistofeles ho proto odvede na dvůr lehkomyslného císaře, aby se rozptýlil. Mefistofeles zaujal místo zmizelého šaška a zachránil zemi z finanční krize vynálezem papírových peněz.
Faust pro dvorskou společnost vyvolá obraz Heleny a Parida (nejkrásnějších lidí starověku). Faust se do Heleny zamiluje.

DRUHÉ DĚJSTVÍ
Mefistofeles se vrátí do bývalého Faustova pokoje, kde potká Wagnera, který chce uměle vytvořit život. Ztvoří Homunkula, ale není skutečný a nemůže existovat na vzduchu, proto je uzavřen ve zkumavce. Touží po svém dotvoření a odchází s Mefistofelem do Řecka.
Klasická Valpuržina noc (v Řecku - slet přízraků z antické mytologie) - proplétají se zde 3 děje:

1. Faust kráčí od postavy k postavě, vyptává se na cestu, která by ho zavedla k Heleně. Chiron mu o Heleně vypráví, ale nemůže ho k ní zavést. Zavede ho k věštkyni Manto, která odvede Fausta do říše mrtvých, kde si má Helenu vyprosit.
2. Mefistofeles vzpomíná na domov, spílá nehostinnému jihu. Setká se s ohyzdnými Forkyadami, přemění svou podobu v jednu z nich a později se objeví u Heleny v podobě ohyzdné Forkyas.
3. Homunkulus jde od filozova k filozofovi a pátrá po možnosti, jak by se mohl organicky dotvořit (zhmotnit). Potká filozofa Thaleta, který se mu stává rádcem. Putují spolu k Egejskému moři, kde jeho osud končí. Roztříští se ve své zkumavce o skály a rozlije se do vln.

TŘETÍ DĚJSTVÍ
Helena a její družky mají být obětovány bohům. Mefistofeles (tady jako Forkyas) je varuje a navrhne záchranu. Helena souhlasí a i se svými družkami se ocitá na Faustově hradě = přesun v čase (ze starověku do středověku). Po příchodu na hrad má Helena odsoudit muže, který měl ohlásit její příchod, ale okouzlen její krásou zapomněl. Helena mu dá milost.
Objevuje se Forkyas a ohlašuje příchod nepřítele - Menelaa (její bývalý manžel, který ji chtěl obětovat).Faust a Helena prchnou do jeskyně. Narodí se jim syn Euforion. Skotačí po jeskyni a vyleze až na vrchol skal. Chce letět, vrhne se do prostoru a spadne rodičům k nohám. Jeho tělo zmizí a duše stoupá k nebesům. Helena naposledy obejme Fausta a odchází za svým synem. Její tělo také zmizí a Faustovi zůstanou v ruce jen její šaty.

ČTVRTÉ DĚJSTVÍ
Mefistofeles zase ve své podobě v hovoru s Faustem. Faust mu svěřuje své přání. Chce zastavit vlny a přetvořit neúrodnou pevninu na pobřeží. Mefistofeles ji pro něj chce získat u císaře tím, že mu pomůžou v bitvě. Nejdřív mu pomáhají jen na oko, a když je v koncích, nechá je velet.
Kouzly vyhrají bitvu. Když je rozdělován lup poraženého císaře, Faust si od císaře vyžádá slíbený břeh.

PÁTÉ DĚJSTVÍ (básnickým i myšlenkovým vyvrcholením Fausta)
Začíná na pobřeží, kde Faust už začal své dílo. Vybudoval hráze, odsunul moře dál a vytvořil lesy, vesnice, louky, ... Poutník přichází na kopec u pobřeží, kde ho před lety zachránila z vln Bauxis a Filemon, přijde k jejich domku, oni mu ukazují, co Faust vytvořil a stěžují si, že je chce odtud vystěhovat.
Pak Faust pošle Mefistofela, aby je odtud odvedli do nového domu. Nechtěli odejít, omdleli hrůzou a i s hostem uhořeli v jejich domku, který se omylem vznítil.
Potom k Faustovi přicházejí 4 šedivé ženy. Bída, Hlad, Strast a Starost. Bída, Hlad a Strast musí odejít, nemají u bohatého muže co pohledávat. Starost jde k němu právě v okamžiku, kdy se odvrací od svého dosavadního počínání a je odhodlán zříci se magie. Starost ho chce zlomit, když se jí to nepodaří, připraví ho o zrak. Ale ani to ho nepodlomí.
Na příkaz Mefistofela kopou Faustovi hrob. On slyší jen zvuk nářadí a je šťastný, že pokračují v jeho díle. Faust sice nedošel vyplnění svých tužeb, ale horuje o slastech dalekých zítřků. Jeho duše má podle smlouvy propadnout Mefistofelovi.
Andělé bojují s ďábli o jeho duši. Mefistofeles jeho duši ztrácí, protože Faust chtěl svými činy pomoci lidem. Faustova duše je zachráněna a dochází povznesení.