Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Faust a Markétka, základní dvojice, od níž mohl Goethe odvodit děj dramatu a celý vývoj hlavních figur.
Rozhodující podnět poskytla Goethovi skutečná událost, jež se stala v jeho rodném Frankfurtu roku 1771. Poprava služky Susanny Brandthové, která ve strachu před veřejnou hanbou, zabila své nemanželské dítě a následně byla odsouzena a sťata.
Už tehdy promýšlel postavu Fausta jako titánského buřiče, jako ducha tíhnoucího k poznání všehomíra. Zatímco na Faustovi pracoval Goethe celý svůj dlouhý život, je líbezná Markétka, jedna z nejjímavějších a nejkrásnějších dívčích postav světové literatury, výtvorem jeho mládí. Již z názvu poznáme, že se nejedná o celé Goethovo dílo. Jádrem I. dílu je právě historie lásky Fausta a Markétky, sledovaná od prvního setkání na ulici, přes vzájemné milostné vzplanutí, Markétčiny pochybnosti o Faustově víře až k tragikomickým důsledkům Markétčina odsouzení za vraždu dítěte, plodu jejich společné lásky. Faust odvedený Mefistem za radovánkami Valpružiny noci si posléze uvědomuje svou vinu a snaží se Markétku vysvobodit z vězení. Jako mnohkrát předtím však nakonec podlehne Mefistofelovu našeptávačství a Markétku, která ho stále miluje, opouští. Ta se odevzdává božímu soudu a hlasem shůry je její duše zachráněna.

CITÁT Z KNIHY:

Noc
Úzký gotický pokoj, vysoko zaklenutý. Faust neklidný, sedí u pulpitu.

FAUST
Moudrosti filozofie,
práva i patologie
a bohužel i bohověd
hltám už pilně řadu let,
a přesto nevím co a jak!
Jsem pošetilý ubožák,
já, doktor, dokonce profesor,
vždyť plných deset let celý sbor
svých žáků za nos vodívám
dál křížem krážem, sem a tam
a možnost poznání? Žádná není!
Srdce mě pálí až k usoužení,
i když mým v hlavě vác nežli tu hlupáci,
kněžouři, učení psavci a tupci
a neznám strach z pekla, pekelníků,
pochyby, rozpaky kajícníků.
Nicméně jsem živ bez radosti,
bez víry v liché vědomosti,
nejsem z těch mudrců, co by chtěli
obracet hříšníky na anděly,
trpím jen bídnými poměry,
bez peněz, bez poct a nádhery.-
I pes, ví bůh, si lépe žije!
Tak jsem se pustil do magie,
abych si u duchovních sil
přemnohým tajům přiučil
a v potu tváře planě dál
neřečnil, pracně neskrýval
své nevědění v rámci věd,
vyzvěděl, čím je v jádru svět,
odkud kam spěje na své dráze
a neomílal plané fráze.