Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Artur v Praze roku 2013 (1. vydání tamtéž). Z německého originálu Faust přeložil Otokar Fischer. Počet stran: 191. ISBN: 978-80-7483-002-0.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Johann Wolfgang Goethe pocházel z německého Frankfurtu nad Mohanem a vystudoval právnickou fakultu. Přestože se na jako právník nedlouho opravdu živil, spíše byl domovním radou a ministrem státní správy. Od mládí tíhl k psaní literárních děl a první verzi příběhu o Faustovi tak sepsal pod jménem Urfaust v roce 1775, tedy ve svých 26 letech. Dílo postupně upravoval a revidoval, takže první tištěná verze vyšla roku 1808. Konečná verze prvního dílu Fausta tak vyšla po revizi až v roce 1829 kvůli vydání druhého dílu (1827). Celé dílo bylo vydáno až posmrtně v roce 1832.

CHARAKTERISTIKA DÍLA, DOBA A MÍSTO DĚJE:

Jedná se o tragédii německého básníka J.W.Goetheho. Děj je zasazen do 16. století a odehrává se v Německu.

STRUČNÝ DĚJ:

Učenec doktor Faust, ovládán touhou poznat vše, se domluví s Mefistofelem, aby mu to ukázal. S jeho pomocí Faust omládne, pozná nové věci a zamiluje se do Markéty i přes Mefistofelův protest. Faustovi a Markétě se narodí potomek. Markéta to ovšem bere jako selhání, dítě zabije a je odsouzena na smrt. Faust se i přes neustálé Mefistofelovy rady a kázaní pokusí Markétu zachránit. Ta se ale odvést nenechá a oddává se božímu soudu. Faust je poté odnesen Mefistofelem pryč.

KOMPOZICE A JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

Veršovaná tragédie má pouze jedno dějství a odehrává se v 25 scénách. Nejčastěji se zde objevuje střídavý rým, který je občas proložen rýmem obkročným nebo sdruženým. Kvůli stáří díla je použit zastaralý jazyk a nemalé množství archaismů, což znesnadňuje pochopení textu. Celé dílo je vyprávěné v ich-formě. Tím pádem se neobjevuje vypravěč a každá postava vyjadřuje své počínání, pocity, názory a myšlenky sama často ve formě zdlouhavých monologů. Pro dokreslení toho, co se právě děje a nedá se vyjádřit promluvou nějaké z postav, jsou v textu uvedeny scénické poznámky.

CHARAKTERISTIKA POSTAV:

Faust - vědec, který se vzpírá typické společnosti jeho doby a pro nové poznatky se neváhá upsat ďáblu; není ale bezcitný a celý život zpytuje svědomí nad tím, že při epidemii moru svými léky zabil nebo nedokázal vyléčit hodně lidí, přestože za toto selhání vlastně nemůže; navíc hluboce miluje Markétku a je jí věrný, i přestože ho od ní Mefistofeles odrazuje
Mefistofeles - stal se Faustovým sluhou, není ztělesněným zlem, jak by se mohlo zdát; Faustovi na jednu stranu svou kouzelnou mocí pomůže k poznání, dokonce mu vrátí mládí a pomůže mu získat Markétku, na stranu druhou ho ale chce odříznout od jakýchkoli závazků a svědomí, chce jej naučit si jen užívat
Markétka - velmi krásná prostá mladá dívka, která žije doma sama s matkou a jedinou útěchou jí je víra; poté co se zamilovala do Jindry (Fausta), ale ze zoufalství utopila jejich dítě, byla odsouzena k smrti; přesto je natolik oddaná bohu a smířená s tím, co udělala, že se nenechá zachránit a vydá se božímu soudu

VLASTNÍ NÁZOR:

V knize mě zaujal moment, kdy Mefistofeles nemůže odejít z Faustova pokoje, protože na prahu je vyrytý pentagram, jenž mám zafixovaný naopak jako ďáblovo znamení. Až později jsem si dohledal, že je to tak pouze pokud je postavený na špičku, v opačném případě nositele ochraňuje. Zaujal mě ještě jeden paradox, a to Faustovo odmítání boha a víry, přestože se celý příběh prolíná s kouzly a nadpřirozenem a jeho společník je sám Mefistofeles - jak by mohl existovat ďábel bez boha? Bohužel nedokážu najít uspokojivé vysvětlení, co tím autor zamýšlel. Přesto mě kniha jako celek nijak moc neoslovila. Určitě za to může jak starý jazyk, kterým je kniha napsaná, tak i styl psaní, kdy se čtenář v dlouhých pasážích často ztrácí a je rád, že pochytil hlavní dějovou linii. Takže bych knihu doporučil jen čtenáři, kterého toto téma opravdu zajímá.

Dílo bych si sám pravděpodobně nevybral, jelikož je docela obtížné na čtení a porozumění. Srozumitelnosti nepřidá veršovaný archaický text a Faustovy monology, které jsem příliš nechápal ani jsem nenacházel smysl většiny alegorií, což se také promítlo do mého spíše negativního hodnocení.