Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tragický milostný příběh, líčící napětí mezi láskou a konvenčním manželstvím, mezi citem a stavovskými normami.
Odehrává se ve šlechtickém prostředí v době po francouzské buržoazní revoluci. Autor svým citem pro psychologii postav a do té doby nezvyklým a protikonvenčním hodnocením vztahů mezi lidmi vytvořil jedno ze základních děl moderního společenského románu.

OBSAH:

Eduard a Charlotte jsou manželé a žijí spolu šťastně, ale Eduardovi je velmi líto svého přítele setníka, kterého nakonec pozve k nim domů, aby žil s nimi, a zde i pracoval. Charlottě se to nelíbí, má z toho špatný pocit, nakonec však svolí.
Za nějakou dobu přibude do domácnosti nová, čtvrtá osoba, Charlottina svěřenkyně Otýlie, s níž trávila mnoho času. Konečně nebyla sama, protože Eduard trávil se setníkem také hodně času a ona se cítila osamělá.
Všichni čtyři se rozhodli, že postaví na panství další dům.

Eduard a Otýlie k sobě začali pociťovat určité sympatie a po Charlottiných narozeninách si vyznali lásku. Setník a Charlotte k sobě také nebyli lhostejní. Charlotta pak začal trpět, když její manžel našel setníkovi lepší místo a on tak měl odjet. Eduardova láska vzrostla takovým způsobem, že se někdy choval trochu nepatřičně a byl by pro Otýlii schopen téměř cokoli koupit, jen aby ji potěšil. Proto se také snažil uspíšit stavbu domu, aby byl dodělán do jejích narozenin. Zároveň si ale zaslepen neuvědomoval, že se jeho počínání značně prodraží. Proto museli zasáhnout setník a Charlotta.
Kvůli vzniklé lásce začalo být v domě značně nepříjemně, Eduard začal být vztahovačný a v mnoha příležitostech mu připadalo, že je Charlotta a setník proti němu.

Po slavnosti měl setník odjet a nechal dopis, v němž byla zmínka o výhodném sňatku. Charlotta to považovala za hotovou věc a chtěla, aby se své lásky vzdal i Eduard a oba mohli žít tak jako předtím. Promluvila si s Eduardem, ale on se své lásky vzdát nechtěl, přesto odjel, aby zkusil zapomenout.

Otýlie v srdci cítila prázdno a s Charlottou si už moc nerozuměla, našla si malou společnici Nanu. Rodinný přítel Mittler chtěl poměr manželů urovnat, ale když se dověděl, že Charlotte čeká dítě, věřil, že se vše urovná samo.
Když se o dítěti dověděl Eduard, rozhodl se vstoupit do armády. Tím končí první část knihy.

Ve druhé části se Charlotta a Otýlie dovídají o Eduardově rozhodnutí. Na zámek přijel architekt, jenž jim pomohl trochu zvelebit kostel a zapůsobila na něj Otýliina osobnost. Před zimou chtěl odjet, jenže přijela na návštěvu se svým četným doprovodem Charlottina dcera Luciana, která si měla brát bohatého muže.

Po dobu, co se Luciana ubytovala na zámku, byl kolem značný chaos a spěch, Luciana stále něco podnikala, zpočátku objížděla okolí, pak se ale snažila zabavit hosty a vymýšlela různý hudební nebo divadelní program. Všichni kromě architekta jí podlehli, proto se ho snažila dostat, ale nepovedlo se. Otýlii zase neměla ráda, protože o ní všichni dobře mluvili a její půvab zastiňoval ten její.

Před Vánoci celé procesí odjelo a zámek si mohl odpočinout. Budoucí manžel Luciany architekta pozval k nim, ale než odjel, uspořádal zvláštní vánoční divadlo. Na Štědrý den přijel vychovatel penzionátu, chtěl, aby tam Otýlie dostudovala. Charlotta doufala, že najde jiného muže a Eduarda nechá na pokoji.
Otýlie ale zůstala na zámku, a když se Charlotte narodil syn Oto, starala se o něj skoro jako matka.

Ze setníka se stal major a Eduard se vrátil z války, ne však ještě na zámek. Přemluvil setníka, aby promluvil s Charlottou, aby se rozvedli. Eduard jej doprovodil, pak chvíli bloumal a u rybníka potkal Otýlii a poprvé spatřil své dítě. Otýlie zapomněla na čas a aby byla co nejrychleji doma, sedla do loďky, jenže uprostřed měla problémy a dítě se utopilo a už mu nebylo pomoci. Setník Charlottě sdělil, co měl a Charlotta si uvědomila svou chybu a chápala smrt dítěte jako osud. Otýlie ovšem s Charlottou nesouhlasila a chtěla odjet a Eduarda již nespatřit. Eduard trpěl a zjistil si, kdy odjíždí a překvapil ji v hostinci. Otýlie se tedy znovu rozmyslela a zůstala na zámku. Nikdo ale netušil, že nic nejí, a den před Eduardovýma narozeninami umřela. Eduard nějakou dobu živořil, ale nakonec umírá také.

ANALÝZA:

Psychologický román, ve kterém proti sobě stojí nenaplněné manželství a přirozená láska. Zatímco Charlotta chce manželství zachovat, Eduard touží po lásce a je ochoten jít proti zavedeným pravidlům.

Ukázka života bohatších lidí - setník a Eduard spolu neustále něco podnikají - obchází pozemek, vyměřují ho a velebí. Vedou spolu dlouhé diskuse, do kterých někdy přiberou i Charlotte. Tak se bavili i o "Spříznění volbou". Pojem je vysvětlen hned na začátku, aby čtenář lépe pochopil titul a více se do děje ponořil. "Spříznění volbou" autor vysvětloval pomocí chemie, poté převedl na člověka. Dvojice je spolu spokojená, ale pak přijdou dva lidé a dvojice se rozpojí a utvoří nové dvě dvojice, je to takové silné nutkání být spolu.

Příběh vyprávěn třetí osobou - vypravěčem, tím pádem se čtenář nemůže do děje více ponořit a vytváří si určitý odstup od děje - je pozorovatel.

Ve druhé části je děj prokládán úryvky z Otýliina deníku, jež lépe vykreslí děj a čtenář lépe pochopí její povahu.

Charlotte - žena praktická, zvyklá skrývat své city, trochu vypjatá, logicky uvažuje o problémech. Řeší, co by měla udělat. Je vdaná žena, přesto miluje jiného muže. Je schopná obětovat svou lásku, aby udržela manželství. Přestože neodsuzuje dva své přátele, kteří každý mají manžela a manželku, nechce, aby tak dopadla i ona. Stále v sobě udržuje určité předsudky. Morálně silná osoba.
Otýlie - dívka schopná řídit domácnost, bázlivá, až naivní. Chápe lásku jako něco dobrého, proto si neuvědomuje možné dopady svého vztahu s Eduardem. Díky lásce a následně i rozluce s Eduardem Otýlie konečně dospěje a na život a svět kolem se dívá více kriticky. Po návštěvě dvou mužů a rozhovoru o pomíjivosti lidského života a majetku se u Otýlie udála změna, rozhodla se Charlotte nezničit její manželství, raději bude svou lásku držet v sobě.
Když chtěla odjet, ale Eduard ji našel, nejspíš si uvědomovala, že se mu napořád vyhne jen tehdy, když umře.
Eduard - má volnější mysl než Charlotte, není tak upjatý, ale nedokáže tak dobře skrývat své pocity, je do Otýlie velmi zamilovaný a chová se skoro jako smyslů zbavený, kdyby na finance nedohlížela Charlotta, vše by utratil. Když se dostal do situace, kdy by měl zničit manželství, protože se Otýlie nechtěl vzdát, raději zvolil armádu, aby zde mohl zemřít. Chápu to jako protest nebo zbabělost, kdy se nechce vědomě vzdát své lásky a raději zvolí smrt.
Luciana - Charlottina dcera, docela rozmazlená, zvyklá na bohatší poměry, poté co získala majetek svého manžela, hýří penězi jako by neznala hodnotu koupených věci. Vyučovala se v penzionátu, ale když odjela za tetou do města, stala se městskou ženou se vším všudy. Přestože je rozmazlená a nestálá jako aprílové počasí, snaží se pomáhat potřebným, to ovšem občas má opačný účinek. Snaží se být neustále středem pozornosti a k tomu jí pomáhá i její půvab a roztomilost.