Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vydáno: Praha, 1968
Žánr: romantický román
Kompozice: ich-forma, veškerý děj probíhá chronologicky
Rozčlenění: Děj je rozčleněn na dvě knihy (Kniha první - dopisy Vilémovi, Vydavatel čtenáři - čtenář je prostřednictvím třetí osoby informován o dalším Wertherově počínání až do jeho sebevraždy) a krátké úseky, které mají formu dopisů. Jejich délka je různá a jsou označeny datem.
Místo, kde se děj odehrává: odehrává se ve Waldheimu, fiktivním místě v Německu » Poznámka pod čarou: "Čtenář nechť se zbytečně nenamáhá a nehledá místa zde jmenovaná, neboť vydavatel byl nucen z pochopitelných důvodů nahradit pravá jména smyšlenými."
Doba, v níž se děj odehrává: Po 30leté válce bylo Německo rozděleno na protestantský sever a katolický jih. Jih chtěl napodobit francouzský dvůr, pořádal okázalé slavnosti a podporoval divadlo. V Německu 18. století byl v rozpuku romantismus, ve velké míře se psaly romány a dramata.
Doba, kdy bylo dílo napsáno: stejná jako doba, v níž se děj odehrává
Téma: Werther se zamiluje do zadané ženy. Po zjištění, že je nemožné ji získat, se zastřelí.
Ústřední konflikt: ztroskotání lásky k Lottě
Motivy: nešťastná láska, smrt, příroda
Jazyk díla: Román je napsán jazykem zastaralým, používá se mnoho dnes již polozapomenutých výrazů. Autor používá hodně přídavných jmen, barvitě líčí prostředí, charaktery postav, až máte pocit, že jste v ději opravdu přítomni. Vše je napsáno velice poeticky, emotivně.

STRUČNÝ DĚJ:

Werther píše dopisy Vilémovi, svému dobrému příteli. Zpočátku mu popisuje krásu míst, kam chodívá, krásu Waldheimu, malé vesničky, kde přebývá. Je nadšen, líčí každý detail, lidi, které potkává. Nedlouho poté, co se nastěhuje, začne být známý a celkem oblíbený. Vše se mu zdá jako z ráje. Má se konat ples, na který má Werther doprovázet jednu mladou dívku. Na tom samém plese potká Chatlottu, slečnu, do níž se zamiluje. Ta je ovšem zasnoubena s Albertem, který je v ten čas na cestách. Werther Charlottu navštěvuje každý den i přes utrpení, kterému se vystavuje. Posléze se seznámí i s Albertem, který si ho oblíbí a ze začátku moc nechápe Wertherův cit k Lottě. Werther dále nesnese pocit, že Charlottu nikdy nemůže mít a odjíždí z Waldheimu. Najde si práci v kanceláři vyslance, avšak stěžuje si Vilémovi na náplň a vlastně i na samotné zaměstnání. Seznámí se s hrabětem, který si ho velice oblíbí, ale společnost, s níž se Werther stýká, si ho nezamiluje, ba ho i nesnáší. A tak Werther pln znechucení, odporu a zklamání odebírá se zpět do Waldheimu, kde zjišťuje otřesnou novinu, a to tu, že Lotta se již za Alberta provdala. I přes tuto skutečnost za Lottou chodí jako dříve, ale Albertovi to již není příjemné. Werther tedy navštěvuje Lottu jen tehdy, když je doma sama. Mladá dívka si ale již uvědomuje jeho city k ní a z toho důvodu se k němu nechová tak vřele jako dříve. Werther propadá ponurým náladám a depresím čím dál častěji a čím dál hůře. Rozhodne se, že již nesnese bytí bez Charlotty a naplánuje si sebevraždu. Píše poslední dopisy. 23. prosince se zastřelí vypůjčenými Albertovými zbraněmi.

CHARAKTERISTIKA POSTAV:

Werther - básník, romantik, pravý poeta, avšak zaslepila ho láska; je citlivý, jemný, bez okolků milující Charlottu; za nejdůležitější považuje city, duši, nenávidí namyšlenost, obzvláště u šlechticů, opovrhuje lidmi řídícími se pouze rozumem
Charlotta - podle Werthera je to to nejkrásnější, nejlaskavější a nejušlechtilejší stvoření s láskou se starající o své mladší sourozence a plně se oddávající svému manželovi Albertovi; všichni lidé v okolí oceňují její osobnost, kvality, Werther je však zaslepen, nevidí sebemenší chybičku, nejniternější vadu, je na ní naprosto závislý a trpí, že ji nemůže mít; Lottin vztah k němu je poněkud nejasný

CITÁT Z KNIHY:

Nedokázal bych teď nakreslit ani jedinou čáru, a přec jsem nikdy nebyl větším malířem než v těchto chvílích.

Proč tento citát: Fascinují mne absolutně neslučitelné představy, protiklady. Krása. Nevím, proč ve mně tato věta o malíři vyvolává tolik pocitů, možná že právě proto, že jich je tolik, nedokážu je popsat.

VLASTNÍ NÁZOR:

Přiznám se, že ještě nikdy jsem nečetla tak zajímavou knihu. Tolik pocitů ve mne vyvolaly snad jen básně od Villona. Navíc 18. a 19. století je mi velmi sympatické. Kdyby se mělo hodnotit, dala bych 10 bodů z 10, jenže hodnotit takovou knihu na body je ohromně necitlivé. U takové knihy je nejlepší řídit se srdcem a nechat myšlenky a pocity jen tak proplouvat, něco zachytit a zbytek pustit dál.