Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v Praze roku 1954 (1. vydání tamtéž). Z německého originálu Leiden des jungen Werthers přeložil Oskar Reindl. Počet stran: 175.

CHARAKTERISTIKA DÍLA:

Jedná se o jakousi kombinaci románu v dopisech a románu-deníku.

DĚJ:

Hlavní postavou provázejícím čtenáře celým dílem je mladý Werther, jenž přijíždí do města Wahlheim, aby zde načerpal inspiraci pro malování svých krajin. Pomalu se seznamuje s obyvateli kraje a objevuje nádherná zákoutí pro malbu obrazů. Spolu se svými novými známými se rozhodne vyrazit na ples a trochu se uvolnit. Cestou se staví ještě pro jednu jejich přítelkyni - Lottu. I když je Werther varován, že je zasnoubená, bezhlavě se do ní zamiluje.

Po plese téměř každodenně vyráží na dlouhou procházku a pokaždé se staví v Lottině domě. Čtenář má tak příležitost seznámit se s rodinou Lotty i jejími sourozenci. Ty si ho postupem času zamilují a nechtějí jej pustit ani na večer z domu. Werther jim čte knížky, vypráví příběhy a příležitostně pomáhá v domácnosti. Jeho denní rutina se omezí na psaní dopisů jeho příteli Vilémovi a pravidelné návštěvy Lottina domu.

Po nějakém čase se vrátí Lottin snoubenec Albert, jehož Werther shledává jako pravého muže. Udržují přátelský vztah a poměrně často se navštěvují. Werther je u nich pravidelným a vítaným hostem, nicméně postupem času mu je Albertova přítomnost na obtíž. Vnitřní rozkol a veškerou situaci řeší odjezdem za hrabětem a začíná opět malovat.

Delší časové odloučení od Lotty ale na Werthera nepůsobí dobře. Vše ho táhne se zase vrátit zpět. Nakonec tak činí. Nalézá milující Lottku již šťastně provdanou za Alberta, s nímž se nyní nemůže vystát. Jejich rozhovory jsou omezeny na nejnutnější všednosti, tedy pokud vůbec. Většinou se snaží jeden druhému vyhýbat. Všeho si všímá i Lotta a viní se za nastalou situaci. Werthera má ráda, ale snaží se být věrná svému muži. Werther se zpovídá svému příteli a prosí jej o radu. Tu nakonec nepotřebuje, na konečné řešení přichází sám. Volí smrt, která se mu jeví jako jediné východisko.

Nejedná neuváženě. Vše má promyšleno a ze svého nápadu je nadšen. V předvečer Štědrého dne naposledy navštěvuje Lottu a zulíbá ji. Ta jeho city opětuje, nicméně snaží se zůstat věrná svému muži. Werther ji dává poslední "sbohem" a odchází. Splácí veškeré dluhy, rozděluje almužny, vrací půjčené knihy. Svému sluhovi nakáže, aby vše připravil k odjezdu a vypůjčil dvě pistole na ochranu. Nechává si je přinést spolu s lahví dobrého vína, posílá sluhu na kutě a píše závěrečné dopisy. Druhého dne ráno je nalezen, jak umírá. Nelze mu pomoci. Umře v pravé poledne s uklidňujícím pocitem, že se s Lottou opět setká v nebi...

UKÁZKA (vybrané části závěrečného dopisu Lottě):

Naposledy, naposledy otvírám oči. Neuvidí už slunce: kalný, mlhavý den je zakrývá. Truchli tedy, přírodo! Tvůj syn, tvůj přítel, tvůj milenec se blíží svému konci. Lotto, je to pocit, který nemá sobě rovného (a přece je nejpodobnější mlžnému snění), řekneš-li si: to je poslední jitro. Poslední! Lotto, nemám dost sil, abych pochopil slovo: poslední! Což tu nestojím ve vší síle, a zítra budu bezvládně natažen na zemi. Zemřít! Co je to? Pohleď, sníme, když mluvíme o smrti. Viděl jsem leckoho umírat, ale tak omezený je člověk, že ani nedovede pochopit začátek konce svého bytí. Teď ještě svůj, tvůj! Tvůj! Ó milovaná! A po chvilce - odloučení, rozvedeni - snad na věky.
(...)
Ach, věděl jsem, že mě miluješ, věděl jsem to hned po prvních oduševnělých pohledech, po prvním stisku ruky. A přece, když jsem tě opustil, když jsem viděl Alberta po tvém boku, tu jsem si opět zoufal v horečných pochybách.
Vzpomínáš si na květiny, kterés mi poslala, kdyžs mi tenkrát v té proklaté společnosti nemohla ani slůvka říci, ani ruky podat! Celou noc jsem před nimi proklečel a byly mi pečetí tvé lásky. Ale ach, tyto dojmy přešly, tak jako z duše věřícího ponenáhlu mizí pocit boží milosti, která mu sytou náplní svatě zjevenými znameními byla udělena.
(...)
Zde Lotto! Bez hrůzy chápu se studeného, strašného kalichu, z něhož se napiji smrtelného opojení. Tys mi jej podala a neotálím. Vše, vše - tak jsou naplněny všechny naděje a všechna přání mého života! Tak chladně, tak neoblomně zabušit do železné brány smrti!
Kéž by se mi bylo dostalo toho štěstí, abych umřel pro tebe, Lotto, abych se směl obětovat pro tebe. Statečně, radostně bych umíral, kdybych mohl znovu vybudovat klid a krásu tvého života; ale ach, je několika málo hrdinům je dáno prolévat krev pro ty, které milují, a vlastní smrtí nový, stonásobný život roznítit přátelům.