Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• rok vydání: 1774
• žánr: milostný román v dopisech

Goethe v knize Utrpení mladého Werthera vystavěl prostřednictvím trojúhelníkového konfliktu konstelaci osob, kdy se 2 muži ucházejí o 1 ženu. Do stabilního a dříve vzniklého vztahu Alberta a Lotty nečekaně vstupuje třetí postava - Werther. Werther je Albertovým přítelem a zároveň se stane objektem Lottiny lásky, respektive se mezi nimi vytvoří silná citová vazba.
Jak je patrné již ze samotného názvu knihy, Werther je hlavním hrdinou a středem celého příběhu. Werther je příkladem typického romantického hrdiny, je produktem paradigmatu romantismu a jeho život je definován několika konflikty, jež se dotýkají následujících polarit: věda X umění, manželství X láska, utrpení X výstřednost, aristokracie X měšťanstvo, odborná literatura X Homér a Ossian, melancholie X zničující vášeň, minulost má zůstat minulostí X užívat si přítomnost. Werther se neustále pohybuje od jednoho extrému k dalšímu, neboť nedokáže najít takzvanou zlatou střední cestu. V souladu s těmito extrémy musí být i Wertherova záchrana (únik od těchto polarit) dalším extrémem - sebevraždou.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Odeon v Praze roku 1968 (4. vydání tamtéž). Z německého originálu Die Leiden des jungen Werther přeložil Erik Adolf Saudek. Počet stran: 305.

DĚJ:

Kniha začíná přistěhováním Werthera do Waldheimu (fiktivní vesnice v Německu). Svému příteli Vilémovi posílá dopisy, ve kterých popisuje místní krásu přírody a líčí své procházky v ní. Poměrně rychle se stane oblíbeným, a to převážně mezi prostými lidmi. Vypozoroval totiž, že kdo je vyššího stavu, udržuje si velmi mrazivý odstup od nižších vrstev.

Chystá se bál, kam má Werther doprovázet mladou, již zadanou dívku Charlottu S. Po celý zbytek knihy se o ní zmiňuje pouze jako o Lottě. Navštěvuje ji v podstatě každý den, a když se její snoubenec Albert vrátí z cest, stýká se i s ním (ten si ze začátku není vědom rozsáhlosti vztahu mezi Wertherem a jeho snoubenkou). Postupně si Werther uvědomuje, že k ní čím dál tím víc a víc přirůstá a že bez ní nedokáže žít. Ovšem nemůže s ní takto žít donekonečna. Lotta, i když má Werthera ráda, s ním nemůže být napořád a Wertherovi začne připadat, že bude lepší, když s ní nebude moci být vůbec. Odjíždí proto do města pracovat v kanceláři vyslance. Na náplň této práce si Vilémovi v dopisech hojně stěžuje a nevydrží zde dlouho.

Seznámí se tu s hrabětem, který si ho velice oblíbí, nicméně společnost okolo něj ho nesnese. Když je pozván na bál, dvě dámy - se kterými chce hrabě vycházet dobře - odmítají být v přítomnosti někoho, jako je on. Hrabě je nucen ho vypovědět ze společnosti a po celém okolí se následně povídají povídačky o znemožnění Wertherovy osoby. To byla jedna z posledních kapek a Werther podává výpověď a vrací se do Waldheimu.

Zde ale zjišťuje pro něj příšernou novinu: Lotta je již za Alberta provdaná. Opět se s ní i přesto schází jako dřív. Tráví s ní a s jejími sourozenci každý den, avšak Albertovi jeho návštěvy už tak příjemné nejsou. Werther se pokouší Lottu navštěvovat, když je doma sama, ale ani Lotta už k němu necítí takovou náklonnost jako dřív. Je jí jasné, jaké city k ní chová a nechce se s ním tolik stýkat.

Werther upadá do zběsilých změn nálad a depresí. Při jeho poslední návštěvě Lotty jí předčítá ze svého překladu zpěvů Ossiana. Tíha slov napsaných v knize na něho padla a políbil ji proti její vůli. Utekla od něho a zamkla se ve druhém pokoji. Již na něj nepromluvila. Je rozhodnutý, že nemůže žít dál. Následujícího rána požádá Alberta, aby mu půjčil své pistole. Později se jimi zastřelí.

(Myslím, že zde je vidět jakýsi symbolismus v použití zbraní, které patřily Albertovi. Jako kdyby tím chtěl ukázat, že muž, který ho po celou dobu příběhu obrazně ubíjel, bude částečně zodpovědný za jeho smrt.)

POSTAVY:

Charlotta S., Wertherem oslovována jako Lotta, je životní láska hlavního protagonisty. Je zasnoubená - a později vdaná - za Alberta. Je popisována jako andělská a bezchybná. Po smrti své matky se ujme "mateřství" nad jejími osmi sourozenci. Ve druhém díle - z pohledu editora - se dozvídáme, že je ze vztahu s Wertherem stejně zmatená a zdrcená jako on sám, i když to zvládá víc vyspěle než on. Její postava je založená na reálné přítelkyni J. W. Goetha - Charlotte Buffové, do které byl autor knihy velmi zamilovaný. Avšak stejně jako v knize neustále svému "obdivovateli" připomíná, že s ní nemůže doufat v lásku a jejich přátelství se rozpadne.

Už ze samého začátku je vidět, že Wertherova láska k ní není podmíněná názorem Lotty. V podstatě v tom, komu bude svou pozornost Werther dávat, nemá slovo. Werther nevidí Lottu jako komplexní bytost, což se dá ukázat například na dopisu z 16. června 1771, kde Vilémovi píše, jak má "skvělý charakter" a jak je "kouzelná". Otevřeně přiznává, že si nepamatuje ani slovo z toho, co mu řekla. Ve stejném dopise zmiňuje cestu kočárem, při které se objeví její láska pro literaturu. Její znalosti ji řadí do stejné třídy, jako je ta Wertherova, a je tedy někdo, kdo je "hoden jeho lásky". Zatímco ostatní přítomní, ne tak zapálení do konverzace, nejsou.

Je zajímavé pozorovat, že v knížce se vlastně nikdy nedozvídáme (až na posledních pár stránek) o Lottiných pravých citech k Wertherovi, vše, co víme, je od Werthera. Popisuje, co by si mohla myslet. Nikdy nenaznačí, že by se jí zeptal nebo že by mu něco ona sama řekla. Po celou dobu se snaží z neracionálních úvah přesvědčit sám sebe, že Lotta ho doopravdy miluje.

Jakmile vidíme Werthera prát se s uměním představujícím Lottu, je zde velmi dobře vidět, že v knize existují Lotty dvě. První - reálná z masa a kostí, manželka Alberta, a druhá - Wertherova imaginární, která je do něho bezmezně zamilována. Má problémy tu druhou vtělit do jakékoliv reálné podoby ženy. Až v pohledu editora získáme pravý náhled na věc.

Lottě se překvapivě dobře dařilo respektovat Alberta a zároveň udržovat přátelství s Wertherem, ačkoliv jeho pohled na věc a chyby dopadnou tragicky.

HLAVNÍ TÉMA:

Wertherova láska ke vdané ženě

VEDLEJŠÍ TÉMA:

"Souboj" srdce a mysli - racionalita a city; rozdíly mezi vyššími a nižšími vrstvami společnosti; sebevražda

ČASOPROSTOR:

Malá klidná vesnička Waldheim v Německu v letech 1771 a 1772.

KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA:

Kniha je rozdělena na dva díly. První obsahuje dopisy Vilémovi, druhý jsou poznámky editora; doplněné útržky dopisů. Vše je seřazeno chronologicky.
Napsáno ich-formou.

OHLAS NA DÍLO:

Kniha vyvolala světový ohlas a také pobouření kvůli sebevraždě hlavního hrdiny. V některých regionech byla na popud církve zakázána, jinde byly dávány pokuty za její prodej. Dlouho platil také zákal nošení "Wertherova oděvu", tedy kontrastu modré a žluté.

Tento román dokázal vynést autora na "výsluní" tehdejší literární scény. I přes tuto všechnu popularitu a různým úpravám textu se od díla Goethe později distancoval.

DOBOVÝ KONTEXT:

Utrpení mladého Werthera je ukázkou preromantického důrazu na cit před rozumem.

NÁZOR:

Konec knihy byl očekávaný, protože po celou dobu čtení jsem věděla, co se na konci stane. Takže to nemůžu hodnotit. Ale co můžu hodnotit, je to, jakým způsobem byl konec napsaný.

Celé to na mě působí dojmem, že v postavě Werthera byl už takový nepořádek, že se to autor pokusil na poslední chvíli zachránit postavou "editora". Nepůsobilo to úplně přirozeně, a i když chápu, že jsme museli nějakým způsobem získat pohled ostatních, mohlo to být provedeno i jinak.

Jestli má smysl tuto knihu číst, je upřímně složitá otázka. Já bych se bez ní asi obešla. Na druhou stranu to bylo docela užitečné okénko do světa osmnáctého století, i když místy nebylo příjemné.

Můj pohled na sebevraždu. I přestože se děj odehrává dávno před dostatečným vyvinutím psychiatrie, po celý proces čtení jsem se pozastavovala nad jednotlivými věcmi, které byly v dopisech řečeny a pokaždé jsem dospěla k tomu, že Werther potřebuje okamžitou pomoc. Líbilo se mi, jak na to skoro přišel sám. Jak mluvil o tom, že smutek je jako nemoc, protože dle mého názoru to, co prožíval, už nemoc rozhodně byla. Ke konci ale začal představu sebevraždy "glorifikovat", přičemž svou neopětovanou lásku přirovnává k antickým příběhům a poté hledá omluvy pro své činy v náboženství. A ačkoliv kniha prezentuje sebevraždu jako "osvobození", můj názor stále je, že sebevražda rozhodně není řešení, a kdo tvrdí opak, měl by zvážit, jestli by nestálo za to se podívat na svoje psychické zdraví.

CITACE:

"Mějte se na pozoru," dodala sestřenice, "ať se nezamilujete!"
"Jak to?" řekl jsem.
"Je už zadána," odpověděla, "velmi hodnému člověku, který odcestoval, aby po smrti svého otce urovnal své záležitosti a aby se ucházel o výnosné místo."
Celá věc mi byla dost lhostejná.

Tohle je vše rázem zapomenuto, jakmile Lottu uvidí. Rychlost, jakou jí bude posedlý, je až neuvěřitelná. Propadne tomu nehledě na to, jak se ostatní - včetně Lotty - cítí. Od teď už to bude pouze o něm.

Ne, neklamu se! Čtu v jejích černých očích (...) - Ó, smím a mohu v těchto slovech vyslovit celé nebe? - že mě miluje. Že mě miluje! Jak si sám sebe hned vážím!

Zde už je vidět, jak Werther ve skutečnosti neví, jestli ho miluje, nebo ne. Všechno jsou to jeho domněnky o nepatrných "náznacích". Ale je tak zoufalý, že by si nedovedl přiznat, že by ho jeho "anděl" nemiloval.

JAZYK:

V textu je použito hodně polozapomenutých výrazů a je psán zastarale. Trvalo mi asi tak tři dopisy, než jsem dokázala odstavec pochopit na první přečtení a nemusela se několikrát vracet.