Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Melodie
Petermann u sebe neustále nosí krabičku po rodinných předcích, v níž po jejím otevření slyší melodii, která ho vždy zahřeje na duši. Petermann velmi miluje Andreu, proto ho potěší, že dívka slyší onu melodii také. Andreina matka je bohužel těžce nemocná a Petermann velmi těžce nese její třítýdenní odjezd. Na jednom z večírků se opije a dá svou krabičku k dispozici ostatním. Nikdo ale melodii z krabičky neslyší a co hůře - neslyší ji ani sám Petermann. Nabyde dojmu, že mu melodii někdo ukradl a dostává se do blázince. Díky telegrafickým urgencím Andrea přijede a Petermanna uklidní, protože ona melodii slyší. Podá krabičku zpět Petermannovi a ten se opět rozzáří, má svou melodii zpět.

"Štěstí není ve věcech, které máme, ale ve věcech, o nichž si myslíme, že je máme."

Setkání v mlze
Válka je téměř u konce, porážka je jistá, a přesto generál vysílá skupinu vojáků na prohlídku terénu. Fortescue se díky nezvykle husté mlze ztratí a zabloudí. Naráží na vojáka druhé strany, který též zabloudil a kupodivu zná jeho řeč. Nezbývá jim nic jiného než spolupracovat, jedou spolu mlhou. Poznávají, že si mohou důvěřovat i přes odlišnou příslušnost. Přenocují v opuštěné chatě a ráno se vrací na silnici, kde se každý vydá jiným směrem.

"Tady se naše cesty dělí," řekl Fortescue. "Jeďtě, kam chcete. Jste volný."
Cizinec svlékl rukavici a podal Fortescuovi ruku.
"Nejsem svobodnější, než jsem byl předtím," odpověděl. "Zato vy jste o to víc. Mějte se dobře."

Nekrolog za vraha Pierra Lamuira
Při cestě vlakem si k výpravčímu přísedne zvláštní muž a začne mu povídat příběh o svém příteli. Jeho přítel, Pierre Lemuire, byl smolař co se týče práce, dokud nedostal zakázku natočit film o Michelangelovi. Bohužel Pierre onemocní a všechny oslavné kritiky a ocenění jeho filmu jdou mimo něj. Po svém uzdravení začne najednou o svém díle pochybovat - toto měl udělat takto, tohle onak... Rozhodne se, že se půjde na svůj film podívat, aby viděl sám, jak na něj reagují obyčejní lidé. Je v šoku, protože film je nepochopen, návštěvníci kina během něj nejdou daleko pro nadávky a kritizují, co mohou. Lamuire to nevydrží a nejhlasitějšího diváka v předsálí kina ubije pěstmi. Je odsouzen na 10 let žaláře.

"A přesto...není to snad tak, že ti, jimž je dopřáno vidět, nevidí a ti, již by možná viděli, vidět nemohou? ... Asi bych byl Lamuirově filmu rozuměl a mohl mu poskytnout útěchu, jež mu zůstala odepřena. Já ale jeho film nikdy neuvidím. Protože jsem slepý."