Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Soubor díla tohoto předního anglického básníka renesance se skládá z Elegií, Veršovaných dopisů - Svatební píseň, ze skladby Paradoxy a problémy, Písně a sonety I., II., z Anatomie světa a Duchovních písní.

ELEGIE:

Básnická sbírka na oslavu ženy a lásky jak duševní tak tělesné. Jedná se o milostnou poezii plnou nejen erotiky, ale i humoru a vlídného pohledu na svět. V tomto díle je naprosto markantně vidět naprosto rozdílný pohled dvou renesančních básníků na ženu - Donne viděl ženu jako živou bytost, Petrarca oslavuje ženu jako symbol.

Parfém je báseň o pátrání rodiny po následcích hříchu dcery. Každý z rodiny pátrá jiným způsobem, nejlepší je ovšem matka:
"a hlídá v noci, kdy zpět ráčíš jít,
a když tě hladí, v dobré náladě,
jen slídí, jestli prsten nenajde,
a když tě líbá, tvář ti prozkoumá
a objímá, zda nejsi těhotná,
číhá, zda o lahůdkách, nemluvíš,
zda vzdycháš, bledneš, potíš se či rdíš,
a svěří se ti – což je vrchol lsti –
s hříchy své vlastní mladé chlípnosti –"
Nakonec je ale vše prozrazeno, neboť otec cítí v pokoji dcery mužský parfém.

Žárlivost je další velmi silná báseň o nevěrné manželce a jejím milenci, který se jí diví, proč žárlí na svého manžela, když jej sama podvádí.
"Ty hloupá, co máš muže dost
a přitom vyčítáš mu žárlivost –
kdyby ho nadmul jed a v rubáši
začal už v loži lapat po duši."
"ty neplakala bys – snad nadšením
jak otrok večer před propuštěním –"
Dál milenec líčí, jak se musí milenci chovat, aby na ně manžel nepřišel:
"Jako dřív nebudem se nahlas smát,
v posměšných narážkách ho snižovat
až k stolu pozve nás, už rukama
nesmíme smilnit, slovy, očima.
Až nadýmat se bude z přecpání
a z křesla rozlehne se chrápání,
postel mu okupovat nesmíme
a jako dřív laškovat po domě"

Lekce - v této básni učí milenec svou milenku lásce, ale ona ho nevyslyší, to co ji naučil, učí ona zase jiného.

Odchod na lože - básnické vyznání, jaké cítí muž při pohledu na ženu, která si svléká jednotlivé kusy oděvu před odchodem na lože.
"Příkladem jdu ti, sám jsem nahý už;
přikrýt tě přece může jenom muž!"

Láska na postupu - básník opěvuje postupně všechny části ženského těla - nos, vlasy, oči, ústa, bradu, prsa, pupík, nohy, kolena, atd.

Změna je báseň vystihující rozdíl mezi svobodným životem a manželstvím. Nejlépe to asi vystihnou tyto verše:
"Žít v jedné zemi, to je otroctví,
po všech se tlouct, zas zvrhlé vandráctví."

Na svou milenku - rozdíl mezi milenci, jsou-li to Francouzi, Angličané, Italové, Holanďané.

Jeho portrét - pokud z lásky dvou lidí zbyl portrét - myšleno jako medailonek, který stále milenka nosí u sebe, potom taková láska, i když již není, nemohla být špatná.

VERŠOVANÉ DOPISY:

Svatební píseň se skládá z básně Bouře, Klid a Svatební píseň.

Bouře je lyrická báseň popisující, co člověk cítí při bouři na moři, co přichází, když bouře ustává.

Klid je dějově navazující báseň na tu předchozí. Popisuje co zbylo z ráhen, plachet, luceren lodi.

Svatební píseň popisuje svatební den bohaté anglické nevěsty, jejich nastávající jsou mladí patricijové. Popisuje chrám, kde se svatba koná a dál svatební noc, při které se nevěsta mění v ženu.

PARADOXY A PROBLÉMY:

Prozaická díla, spíše články na určité téma, které jsou však velmi ironické, velmi moderně pojaté. Lehce si lze představit tato pojednání jako glosy v nedělním sloupku novin.

Obrana ženské nestálosti - pojednání o tom, že svět není stálý, ale mění se stejně jako postavení Měsíce, příliv a odliv moře, mění se i člověk a bylo by velmi pošetilé požadovat po ženě, aby byla stálá svému manželovi nebo milenci. Vědci dokáží prozkoumat všechno, ale ještě se nenašel vědec, který by dokázal zjistit, co žena udělá v příští chvíli a proč to udělala, a který by dokázal určit, kdy "žena chce zahnout". Muži, ať jsou sebevětšími vojevůdci či tyrany, nikdy nedokáží ovládnout a zkrotit ženu, vždy si bude dělat, co sama chce. Podle básníka je žena "nejkrásnější hračka na světě".

O tom, že se mají ženy malovat - úlohou ženy ve světě je se líbit, k tomu potřebuje se malovat, aby zakryla své chyby a vady. Není horší pohled než pohled na ošklivost. Pokud se žena namaluje a skryje tak své vady, potom ze sebe udělá umělecké dílo, které také vždy vypadá lépe než skutečnost. Žena chce, aby byla hodna lásky, a proto udělá vše, aby byla pomilováníhodná.

O tom, že dary těla jsou lepší než dary mysli - básník to pojal zcela racionálně, zatímco tělo přijímá rozkoš, duše přijímá rozkoš až prostřednictvím těla.

O tom, že panenství je přednost - výklad o tom, co je to panenství. Panenství je nepochybně ctnost, ale pokud je uchované navždy, je ztracené. Lakota je hřích a ztracené panenství je hřích největší, proto radí dívkám chránit panenství a včas jej vyměnit za titul vyšší - manželství.

Proč francouzská nemoc tolik rozleptává nos - první otázkou je, co je francouzská nemoc, odpověď zní syfilis – a potom básník pojednává o příčině nemoci – jsou jí údy z těla vyčnívající. Velmi vtipné pojednání.

PÍSNĚ A SONETY:

Básník je vytvořil v letech 1593-6, v době, kdy byl sukničkářem a kavalírem par exellence. Básně odpovídají té době – renesance jako oslava ženy. Jedná se pozvání milence na schůzku, ale on v době, kdy píše dopis, je již podvedeným, protože milenka mezitím stihla dva až tři jiné milence.
Básník nikterak nehoruje proti nevěře, naopak tvrdí, že nelze mít jen jednu lásku, jako svit měsíce nedopadá jen jedním směrem, ani ptáci nemají jen jednoho druha a loď, než dopluje do svého přístavu, objevila nové břehy, kde také obchodovala.
Jednoznačně básník preferuje lásku mileneckou před láskou manželskou, když říká, že po noci plné milování, je třeba jít do práce, neboť "Kdo miluje, ač má svá jednání, je manžel, který jinou uhání".
V této sbírce musí čtenář obdivovat velkou zpěvnost a obrazotvornost básníků tehdejší doby, např. v básni Čarování obrazem se milenec rozhodne rozejít s milou a říká jí, že ji sice opouští, ale jeho obraz navždy zůstane v jejím oku, i když na jeho lásku milenka časem zapomene.
Mladý milenec chce všechny ženy, nedělá rozdíl mezi chudou a bohatou, z města nebo venkovankou, blondýnou nebo brunetou. Tak jako ona nebude jí věrný ani on, neboť jen věrného vždycky podvedou.
Další básně vytváří atmosféru milenecké hádky ze žárlivosti, kdy milenec vyvádí, protože milenka ho přehlíží, a on nic nemůže vystát víc než toto ponížení.
Milenec v jedné básni umírá na lásku a chce své srdce na způsob Villona odkázat své milé a tak mu žádné nezůstane. Nemůže mít ani její srdce, protože to už dávno rozdala mezi jiné kavalíry.
Báseň Zlomené srdce je zase o tom, že milý přišel za milou se srdcem na dlani, ona ho odmítla, srdce se rozbilo na sto kousků, ale v žádném z nich už láska k ní není.

ANATOMIE SVĚTA (1611):

Básník napsal oslavnou báseň na dívku, kterou dává za vzor zkaženému světu. Jedná se o báseň, kterou napsal při příležitosti úmrtí dcery jeho přítele Elizabethy Druryové. Původně měl pokračovat v dalších výročích úmrtí dalšími básněmi, ale přátelé mu další pokračování rozmluvili, když dílo vzbudilo velký ohlas, a to v negativním slova smyslu v církevních kruzích. Zesnulou dívku totiž autor přirovnává k Panně Marii. Jedná se o filosofické dílo, naprosto odlišné od lehké poezie sonetu.