Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Euromedia Group (Knižní klub) v Praze roku 2013 (1. vydání). Z anglického originálu Looking for Alaska přeložila Veronika Volhejnová. Počet stran: 255. ISBN: 978-80-242-4188-3.

OBSAH:

Kniha je rozdělena do kapitol, značených počtem dní předtím a poté. Toto členění jasně naznačuje dějový zvrat, zásadní událost, která má ovlivnit všechny účastníky příběhu (smrt Aljašky).

Na prvních stranách knihy jsme seznámeni s 16letým Milesem, jenž odjíždí na internátní školu v Creeku. Dozvídáme se o něm, že na původní škole nebyl příliš oblíben, lépe řečeno, nezískal si žádné přátele. Zato v Creeku téměř okamžitě zapadne do party, jež mu odkrývá taje nezávislého studentského života. Jeho spolubydlící Chip, zvaný Plukovník, mu kvůli výšce a štíhlosti udělí přezdívku Váleček. Chip jej okamžitě zasvětí do neoficiálních pravidel školy, která zahrnují pokyny, jako kde sehnat cigarety, kam si zajít zakouřit, aby nebyl přistižen dozorem, nebo jak maskovat alkohol, aby nebyl v pokoji nalezen. Váleček také záhy pozná místní iniciační tradici, při níž je nováček v noci odvlečen k rybníku a vhozen do vody. Jenže Válečkovi členové jiné party, zvané Bojovníci, navíc svážou nohy a ruce, takže ve vodě musí vybojovat holý život, což popudí Plukovníka natolik, aby naplánoval krutou odplatu. K tomu se nabízí jako vhodná forma kanadského žertu, což je další ze slavných školních tradic, takže taková pomsta nabízí zároveň možnost získání jakési prestiže a slávy.

Mozkem i hnacím motorem Válečkovy party je ale Aljaška Youngová, prudká a impulzivní, přímá a sebevědomá dívka, která otevřeně mluví o sexu a o vztazích. Válečkovi se líbí, ale ještě více je zaujat jejími nápady i úvahami, jež zahrnují také otázky samotného smyslu života a smrti. Aljaška je záhadná a nevyrovnaná, její výkyvy nálad napovídají, že něco vážného v sobě dusí a skrývá před světem. Jméno si prý vybrala jako dárek k sedmým narozeninám sama - Aljaška je prý v překladu "zemí, o kterou se tříští voda". A Váleček má být jejím vábením i nedostupností navždy poznamenán.
Aljaška s Válečkem flirtuje, ale přitom nadšeně mluví o svém chlapci Jakeovi. S Válečkem rozebírá otázky uskutečnitelnosti "velkého Možná" a diskutuje o tom, zda je možno uniknout z labyrintu života, chápaného po buddhisticku jako utrpení: "Celý život strávíš v labyrintu a myslíš na to, jak z něj jednou unikneš a jak to bude skvělý, a protože si představuješ budoucnost, dokážeš jít pořád dál, ale nikdy neunikneš. Budoucnost prostě používáš tomu, abys utekl před dneškem."

Velká odplata za útok na Válečka, ale také za zničení Aljaščiny knihovny, se má uskutečnit v době díkuvzdání, kdy většina studentů odjíždí domů. Aljaška, Chip, Váleček, Takumi a Lara tajně vnikají do pokojů Bojovníků a do lahviček od šampónů a gelů jim přidávají nesmývatelné modré barvivo.

Zbytek prázdnin tráví poflakováním se, popíjením a povídáním si. Při hře Můj nejlepší a nejhorší den se o sobě všichni navzájem mnohé dozvídají. Podnapilost uvolňuje zábrany, takže se dozvídáme, jak se Lara přistěhovala z Rumunska, jaké ponížení na předchozí škole zažil Váleček nebo z jak chudého zázemí pochází Plukovník. Triumfuje opět Aljaška: její vzpomínky na nejlepší den líčí obyčejný výlet s mámou do ZOO, její nejhorší den následoval hned poté, když její maminka zkolabovala a osmiletá Aljaška jí nebyla schopna pomoci. Maminka jí před očima zemřela na aneurysma. Proto si Aljaška nerada připomíná otce a dětství, proto bývá přáteli občas přistižena při záchvatech pláče, proto vede pesimistické úvahy. "Mám strach z duchů, Válečku. A doma je jich plno," odpovídá Aljaška na otázku, proč nejede na prázdniny za otcem. Tímto momentem se nám propojují symboly skryté v promluvách postav i v samotném názvu ("hledání Aljašky", motiv labyrintu, velké "Možná").

Dochází k dějovému zvratu. Opilá Aljaška se pokouší svést Válečka, pak telefonuje Jakeovi, ale najednou se splaší a prosí chlapce o pomoc, aby mohla tajně odjet z areálu školy. Chlapci se neptají po důvodech a snaží se upoutat pozornost Orla (dohlížejícího učitele), aby mohla odjet. V příštích dnech je studentům oznámena šokující zpráva: Aljaška zemřela při autonehodě, kdy silně podnapilá ve velké rychlosti narazila do policejního auta, které stálo na silnici kvůli jiné autonehodě. Všichni jsou zdrceni a chlapci nejvíce. Vyčítají si přímou spoluúčast na tomto neštěstí, ale zdá se jim divné, proč se nesnažila situaci zvládnout. Podle slov policisty, jenž byl svědkem nehody, měla možnost strhnout volant. Váleček přemýšlí o možnosti sebevraždy, ale nechápe, jaký důvod by k ní takto náhle mohl vést. Malá nevěra a výčitky svědomí vůči Jakeovi? To se nezdá být dost silným důvodem. Podle Jakea byl prý hovor neutrální, pohodový, až na to, že jej Aljaška náhle ukončila.
Chlapci se dokonce rozhodli otestovat míru její opilosti sami na sobě, aby dokázali poznat, jestli mohla dopravní situaci řešit jinak. V autě byly nalezeny bílé květy.
Právě tato indicie nakonec přivedla Válečka k hypotéze o možném vývoji událostí v onen osudný den. Aljaška si asi při hovoru s Jakeem uvědomila, že zapomněla na výročí úmrtí své matky. To jí připomněla kresba bílé květiny v telefonní budce, proto hovor předčasně ukončila a odjela pryč. Mířila skutečně směrem k domovu, byla ale opilá a příliš rozrušená...

Studenti se nakonec spojí k uskutečnění dalšího kanadského fórku, kterým chtějí uctít Aljaščinu památku. Na den řečníků, kdy se sejdou všichni studenti v tělocvičně, aby vyslechli projev dvou osobností, pozvaných studenty samými, je pozván coby profesor sexuologie striptér. Žertík se vydaří a studenti se tímto s Aljaškou rozloučí navždy.

Váleček čte s oblibou biografie slavných a hledá jejich poslední slova před smrtí. Mluvil o nich také s Aljaškou. "Jdu hledat velké Možná." To byla poslední slova Françoise Rabelaise, která se stala Válečkovým mottem - lépe je jít velké Možná hledat, nežli jen čekat na smrt.
Co velké Možná znamenalo pro Aljašku?
"Jak se kdy dostanu z tohoto labyrintu?" Tak zněla prý poslední slova Simona Bolívara, o kterého se Aljaška zajímala. Do notesu si napsala poznámku, ke které se nyní Váleček vrací: "přímo a rychle". Po všech prožitých zkušenostech dochází k podobnému závěru také Váleček, dokáže se s ním však vyrovnat: "I po té době mi pořád připadá, že jediná cesta ven je přímo a rychle - ale labyrint si volím já. Labyrint je děsný, ale já si ho vybírám."