Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Euromedia Group (Knižní klub) v Praze roku 2014 (1. vydání). Z anglického originálu Paper Towns přeložila Veronika Volhejnová. Počet stran: 285. ISBN: 978-80-242-4588-1.

OBSAH:

Příběh maturanta Quentina (Q) a jeho přátel zahajuje vzpomínka na událost z dětství - devítiletý Q tehdy při vyjížďce na kole se svou sousedkou a kamarádkou Margo našel v parku mrtvého muže. Reakce Margo byla tehdy trochu zvláštní, muže si dlouze prohlížela a později po příčině jeho sebevraždy dokonce pátrala. "Možná se mu popraskaly všechny provázky," řekla tehdy.

Provázky (jmenuje se tak první část textu) by mohly být vztahy s blízkými a právě ty se Margo pokusí narušit sama s Quentinovou pomocí. Quentin je spíše mírný, přemýšlivý typ, zatímco Margo je školní celebritou. Divoká a nespoutaná, vždy krásná a s hlavou plnou bláznivých nápadů - tuto pověst si vysloužila akcemi, jako když omotala některé budovy ve městě toaletním papírem nebo když se pokusila utéct z domova za dobrodružstvím. Nechala tehdy rodičům indicie, podle nichž ji měli vystopovat - písmenka MSSP, která zůstala v nedojedené polévce. Margo milovala hádanky a sama se jednou měla stát. Znenadání se v noci objevila v Quentinově okně a žádala ho o pomoc, aniž by se zdržovala jakýmkoliv vysvětlováním. Q měl posloužit hlavně jako řidič, trochu také jako komplic při vyřizování jejích účtů. Nevěrného přítele Margo a její bývalou kamarádku přistihnou rodiče in flagranti, když jim Margo v noci zavolá, nahého Jase se dokonce podaří vyfotit, když utíká z domu Bekky. Falešní přátelé dostávají navíc vzkaz v podobě ryby, kterou jim Margo vhodila do pokojů. Quentin s Margo takto vnikají ještě do auta Lacey, kamarádky Margo, jež prý o Jasově nevěře věděla, ale nic jí o ní neřekla. Quentin se nechává Margo ovládat a plní její povely, třebaže se bojí přistižení, vždyť se vkrádají na cizí pozemky, rozbíjejí okna domů. Postupně ale v noční výpravě nalezne zalíbení. Margo jej zve do výškové budovy, ze které lze shlédnout celé město, a také do Mořského světa, kam se opět vkrádají, ale odkud jsou vyhozeni nočním hlídačem. Tím jejich noční výprava končí. Margo ale během vyhlídky z budovy Sun Trust stihne Quentinovi poskytnout důležitou nápovědu pro budoucí dny, když přirovnává neupřímné nudné město k městu z papíru, které se má každou chvíli rozpadnout. A lidé v něm jsou stejní: "...bydlí v papírových domech a pálí budoucnost, aby jim nebylo zima. Papíroví kluci a holky, co pijí pivo, které jim koupil nějaký idiot v papírové samoobsluze. Všichni jsou úplně vyšinutí tou mánií vlastnit věci. A všechny ty věci jsou tenké a křehké jako papír. A lidi taky." (str. 58)

Pro název druhé části knihy - Tráva - je použit symbol z Whitmanovy sbírky Stébla trávy, ve které Q hledá indicie k nalezení Margo. Ta se totiž vypařila a nedává o sobě vědět. Rodiče Margo jsou spíše naštvaní než smutní, policie útěk nemíní řešit, protože Margo je už plnoletá. Quentin se ale rozhodne po Margo pátrat, v čemž mu pomáhají kamarádi Ben a Radar, později také Lacey, která by se s Margo chtěla usmířit, protože prý o Jasově nevěře vůbec nevěděla. Quentin si všimne nejdříve plakátu na žaluzii pokoje Margo, jenž jakoby pohledem zve dovnitř, v pokoji Margo pak nachází Whitmanovu sbírku poezie s podtrženými verši. Ty jej mají přivést na další stopu - verš o odšroubování dveří z veřejí je přímým návodem, jak objevit papírek s adresou. Když se na místo chlapci vypraví, zjišťují, že se jedná o vybydlenou čtvrť, tzv. pseudoměsto neboli papírové město, ponechané svému osudu ve stavu, v němž jej před desetiletími lidé opustili. V kancelářské budově najdou další stopy, nejděsivější z nich je ale nápis na zdi: Půjdeš do papírových měst a nikdy se už nevrátíš. Quentin se začne obávat o život Margo. Zatímco spolužáci se chystají na závěrečný ples a zkoušky, Quentin tráví čas pátráním, objížděním dalších pseudoměst a přemýšlením o Margo. Dozvěděl se o ní nové informace a začal o ní uvažovat jinak - rozhodná, silná a sebevědomá Margo se najednou v jeho očích proměnila v osamělou a nepřístupnou bytost: "Zásadní chyba, kterou jsem vždycky dělal - a upřímně řečeno, ke které mě ona sama naváděla -, byla tohle: Neviděl jsem, že Margo není zázrak. Není dobrodružství. Není křehká a drahocenná věc. Že je to holka." (str. 188)
Quentin se pokouší vcítit do Margo, aby ji lépe pochopil. Při vyklízení skříňky, v momentu loučení s jednou životní etapou, kterou představovala střední škola, jej napadá, jak se nejlépe vyrovnat s odchodem: "Je hrozně těžké odejít - dokud neodejdete. A pak je to ta nejsnadnější věc na světě." (str. 215)
Q si je jistý, Margo odešla z Orlanda nadobro a nemá v úmyslu se vracet.
Quentin se dále pokouší na internetu pátrat po místech, kam by mohla Margo odjet - začíná tušit, že její útěk má být spíše cestou za dobrodružstvím nežli snahou o nalezení nového útočiště. Vyhledáváním zajímavých míst kolem bodu, jenž byl označen na mapě Margo, se Quentin dopátral k informaci o Agloe, fiktivní vesnici, kterou ve 30. letech vymysleli tvůrci map jako copyrightovou past. Podobným fiktivním místům se říká také legendové či papírové ulice, města. V Agloe prý později byla vystavěna jediná budova - koloniál, místo se tak na mapách dále uvádí jako obec, ale s nulovým počtem obyvatel. K této poznámce o Agloe v Omnislovníku však bylo formou komentáře připsáno, že od 29. května se počet obyvatel zvýší na jednoho. Což Quentinovi stačí, aby se vydal najít Margo na tomto místě, vzdáleném celý den jízdy autem.

Poslední část knihy, nazvaná Plavidlo, líčí zběsilou jízdu čtveřice, která obětovala účast na závěrečném ceremoniálu maturantů, aby zastihla Margo v Agloe včas, než se vydá na další cesty.
Kapitoly jsou číslovány hodinami šílené, únavné a nebezpečné jízdy přes celé státy. A skutečně, kamarádi zastihnou Margo v polorozpadlé budově. Její reakce je nejdříve prudká, Margo je návštěvou nemile překvapena, dokonce se zdá, že stopy, které nechávala Quentinovi, neměly být objeveny. Margo navíc uráží Bena a Lacey, takže přátelé raději odjíždějí do motelu a nechávají Margo s Quentinem o samotě.
Margo se uklidní, omluví se a poslouchá, jakým způsobem se Quentinovi podařilo ji objevit. Vůbec v to nespoléhala, ale je ráda, že projevil odvahu a důvtip, obětoval své pohodlí a nebál se riskovat. Rozmlouvají o metaforách: zpřetrhané provázky loutek, trhliny v lodi, která se dříve či později musí potopit, whitmanovská tráva, představující vzájemné propojení všeho. Takto nyní Margo a Quentin uvažují jeden o druhém - trhlinami lze nahlédnout do duše druhého, ale nelze se s ní spojit; ze stejného základu jako tráva rostou dvě různé osobnosti, jež jsou si blízké, ale svou rozdílnost si uvědomují. Quentin by rád studoval, jednou založil rodinu, stál na svých nohou. Pro Margo je tohle smrt. Margo budoucnost nezajímá, bude dál cestovat, ale slibuje, že o sobě dá občas vědět Quentinovi i rodině. Quentin si díky Margo utřídil hodnoty, dospěl. Margo se díky němu začala dívat na svět i z jiných úhlů pohledu. Mohl by to být začátek dobrého a plnohodnotného vztahu. Aby si ale oba zachovali svou vlastní upřímnou podstatu, je jasné, že se budou muset rozloučit. Rozloučit navždy...