Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Hlavní hrdinkou tohoto románu je Rút Coleová a příběh začíná v době, kdy jí byly čtyři roky. Žila se svými rodiči Marion a Tedem Coleovými ve velkém domě v americkém Sagaponacku, jehož zdi zdobily stovky fotografií jejích bratrů Timothyho a Thomase, kteří se ještě před jejím narozením zabili při autonehodě ve věku 14ti a 16ti let. Marion se s jejich smrtí nemohla ani po letech vyrovnat a její manželství se spisovatelem a věčným sukničkářem Tedem procházelo velkou krizí. Ona po smrti svých synů nechtěla třetí dítě, protože další ztrátu by už nepřežila. Byl to Teddův nápad, že začnou žít znovu, s novým dítětem a úplně jinak.

Rút měla pocit, že Toma a Timothyho také znala, protože jí rodiče vyprávěli všechny příběhy a okolnosti, za kterých fotografie na zdech vznikly. Dokonce je uměla celé nazpaměť.

Jednoho léta si Ted najal jako svého tajemníka 16tiletého Eddieho O'Harrea a také doufal, že bude mít poměr s Marion, aby přestala na mrtvé syny myslet. Skutečně se nemýlil, protože Eddie a Marion, i když byli od sebe o tolik let věkově vzdálení, spolu začali spát. Na konci léta se Marion rozhodla, že jí Eddie pomůže zařídit všechno tak, aby její plánovaný odchod od Teda proběhl bez problémů a hlavně tak, aby její muž nic netušil. Vzala si všechny fotografie, pár osobních věcí a odjela neznámo kam. Ani Eddiemu se nesvěřila. Rút nechala v sagaponackém domě také, protože nechtěla být špatnou matkou (nevytvořila si k ní záměrně téměř žádný citový vztah) a věděla, že Ted se o ni dobře postará.

Eddie i Rút se časem oba stali spisovateli, ale Rút byla mnohem úspěšnější. Dlouhé roky se spolu neviděli, ale spojovalo je to, že celý svůj život čekali, až se Marion zase objeví, až se konečně vrátí. Jejich literární tvorbu Marionina nepřítomnost poznamenala také – Eddie stále psal knihy o vztazích mezi výrazně mladším mužem a starou ženou, v knihách Rút se nikdy neobjevila matka.

Uběhla dlouhá desetiletí a minulo hodně událostí, u kterých Rút i Eddie, kteří se potkali na jednom čtení z Rútina nového románu, čekali, že se Marion objeví – při Rútině první svatbě, při narození jejího syna Grahama, při pohřbu Teda Colea, ... marně. Zjistili ale, že i Marion se stala spisovatelkou, i když psala pod pseudonymem. Poznali z jejích knih, že se stále ještě nevyrovnala se smrtí svých chlapců.

Když se Rút po pár letech od propagačního turné svojí poslední knihy v Evropě vrátila do Amsterodamu, kde kdysi zažila hrozný zážitek ve čtvrti červených luceren (stala se svědkyní vraždy prostitutky Rooi), potkala tam policistu Harryho Hoekstra a zamilovali se do sebe. Rozhodli se, že se po pár týdnech vezmou a skutečně svůj slib v Americe dodrželi. Rút byla vážně šťastná...

...a tehdy se to stalo. Po téměř 40ti letech se u dveří Eddieho domu nedaleko sagaponackého domu, kde bydlela Rút, objevila Marion. Bylo jí 76, ale Eddiemu stále připadala krásná. Vždycky měl slabost pro starší i vyloženě staré ženy a jeho vrstevnice pro něj nebyly přitažlivé (i když měl jeden čas pocit, že miluje o 12 let mladší Rút).

VLASTNÍ NÁZOR:

Rok vdovou je velmi zvláštní knížka, ale i tak se mi moc líbila. Objevilo se v ní několik žánrových prvků, které jsou klasické pro milostný román, detektivku ale i psychologický román. Irving zvládnul všechny žánry na výbornou. Dokonale například popisoval, co cítila Rút ke svojí matce, když jí opustila a stále se nevracela. Zajímavý také bylo citové pouto mezi hlavní hrdinkou a jejím otcem. Všechny postavy byly charakterově dobře propracované a vykreslené.

Objevila jsem několik klasických irvingovských detailů v tomto románu, kdy například postava Eddieho otce byla usazena do prostředí Exeterské střední školy a byl profesorem. Co bylo neklasické pro Irvingovu tvorbu, bylo zaměření důležitých postav na jiný sport než zápas – totiž na squash. Sportovní vztah Rút a jejího otce vyjadřoval jejich tvrdý boj nejen na squashovém dvorci, i když se měli navzájem hodně rádi. Rút byla odhodlaná hrát do té doby, dokud otce neporazí.

Moc se mi nelíbilo to, že se autor snažil vkládat do svého románu texty, které byly jakoby z pera jeho postav - spisovatelů. Vkládání textů je asi Irvnigovou slabostí, protože se to objevilo i např. v jeho díle Svět podle Garpa.

Název románu Rok vdovou je podle toho, že když se Rút poprvé vdala a za pár let ovdověla, trvalo to ani ne rok, než se znovu zamilovala a vdala se podruhé.

Čtenářský deník	-	158 librová svatba
	-	Čtvrtá ruka
	-	Hotel New Hampshire, Hotel New Hampshire (2), Hotel New Hampshire (3)
	-	Imaginární přítelkyně
	-	Modlitba za Owena Meanyho, Modlitba za Owena Meanyho (2)
	-	Pravidla moštárny, Pravidla moštárny (2), Pravidla moštárny (3), Pravidla moštárny (4), Pravidla moštárny (5), Pravidla moštárny (6)
	-	Rok vdovou, Rok vdovou (2)
	-	Svět podle Garpa, Svět podle Garpa (2), Svět podle Garpa (3), Svět podle Garpa (4), Svět podle Garpa (5), Svět podle Garpa (6), Svět podle Garpa (7)
	-	Svět podle Garpa (rozbor)

Čítanka

-

Svět podle Garpa