Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Odeon v Praze roku 1979. Z anglického originálu The Hobbit, or There and Back Again přeložil Lubomír Dorůžka (ve skutečnosti dílo přeložil František Vrba, ale jelikož ten měl tehdy zákaz publikování, byl místo něj v knize uveden jeho přítel Lubomír Dorůžka). Ilustroval, obálku i vazbu navrhl a graficky upravil Jiří Šalamoun. Počet stran: 379.

CHARAKTERISTIKA POSTAV:

Bilbo Pytlík ze Dna pytle pod Kopcem v Hobitíně - hobit malého vzrůstu; velké chlupaté nohy, dobromyslný obličej; syn Beladony Bralové a Bunga Pytlíka; rád hostí návštěvy a rád si i několikrát denně pochutnává na dobrém jídle; probudí se v něm dobrodružný duch z matčiny strany
Thorin Pavéza - trpaslík s válečným duchem; syn Thraina a vnuk Throra
elfové - žijí v údolí Roklinka; rádi si zpívají pošetilé písně; s trpaslíky nevychází nejlépe; vládce elfů je Elrond
skřeti - krutí, plní zloby, dělají jen špatné věci; nesnáší slunce; zruční na výrobu pracovních náčiní
Glum - slizký tvor s velkýma očima; vyzáblý obličej; na jezeře ve skřetí hoře se živil rybami, občas zabil a snědl nějakého skřeta, bydlel na skalním ostrůvku uprostřed jezera; po staletí vlastnil kouzelný prsten
Medděd - vlídný, ale velmi popudlivý; kožoměnec = mění svoji kůži - někdy je člověkem, někdy černým medvědem; živí se smetanou a medem; žije v domě v dubovém lese

OBSAH:

Bilba Pytlíka navštíví čaroděj Gandalf, který za ním dovede 13 trpaslíků. Ti shánějí na svou cestu lupiče jako 14. člena výpravy za dobrodružstvím na Horu. Bilbo byl zvyklý na poklidný život v Kraji, ale přeci jen se v něm probudí dobrodružný duch předka Brala. Vydává se tedy těsně před prvním májem s trpaslíky a čarodějem pryč.

Po několika dnech cesty narazí na tři zlobry Toma, Vildu a Bertu, kteří chytí Bilba a postupně všechny trpaslíky. Trojice zlých obrů by si trpaslíky ráda dala k večeři, ale v tu chvíli přichází Gandalf, jenž chycené oběti zachrání a mohou pokračovat v cestě.

Po dalších několika dnech došli pod vedením Gandalfa k údolí nazývanému Roklinka, kde žil elf Elrond se svými druhy. Elfové se o hosty dobře starali a návštěvníci zde pobyli celých 14 dní, než se vydali dále. Bilbo s trpaslíky dostali cenné rady na cestu i dýku, která v přítomnosti skřetů zmodrá. Elrond jim pomohl přečíst měsíční runové písmo z Thorinovy mapy. Přečetl, že klíčová dírka do vchodu skály se ukáže pouze se zapadajícím sluncem Durinova dne, což je den posledního východu měsíce na podzim před prahem zimy.

Vydali se dál cestou úpatími přes nebezpečnou Velkou divočinu. Během bouře, která je zastihla na vrcholu hory, se schovali do první, na pohled prázdné jeskyně. Uložili se ke spánku, ovšem v noci je překvapili skřeti, kteří celou posádku kromě Gandalfa zajali. Odvedli si je do své skřetí jeskyně před Velkého skřeta. Při prohledávání věcí našli u Thorina Orkrist, který skřeti ze srdce nenáviděli. Za dávných časů právě tento meč zabil v bitvách mnoho jejich předchůdců. Rozzuřený Velký skřet chtěl zajatce nemilosrdně pobít. Z této šlamastiky je zachránil opět Gandalf.
Rozzuření skřeti je však po delší době opět dohnali. Povalili Doriho, jenž šel poslední v zástupu, a Bilbo, který se nesl na Doriho zádech, spadl z hřebenu skály a uhodil se do hlavy. Když se probral, nevěděl, kde je a kudy jít. Nic neviděl. Začal se tedy plazit a přitom nahmatal na zemi prstýnek z chladného kovu. Strčil jej bezmyšlenkovitě do kapsy.

Putoval středem hory dál skrze temný tunel ve tmě hodně dlouho, až došel k jezeru. Zde narazil na Gluma, který pádloval na jezeře. Bilbo udělal s Glumem dohodu, že pokud Bilbo uhádne Glumovu hádanku, musí ho Glum dostat z tohoto temného místa ven. Když naopak prohraje, Glum ho sní. Hádanek si navzájem dali několik, až nakonec Bilbo vyhrál, ovšem jeho protivník měl nekalé úmysly. Chtěl využít onen prsten, který po staletí vlastnil a který jej po nasazení činil neviditelným. Nyní však ležel v Bilbově kapse a neviditelností mu pomohl zachránit se před jistou smrtí, jež ho čekala u Gluma a také od střetů v hoře. Podařilo se mu dostat skřetími tunely ven z hory, kde naštěstí našel své ztracené přátele i s Gandalfem.

Vydali se dál, dokud světlo svítilo. Za svitu měsíce dorazili na planinu, kde se schovali na stromy před stovkou zlých vlků. Nazývali se Vrci a jednalo se o zlé vlky za hranicemi Velké divočiny. Nyní jim ze šlamastiky pomohl opět čaroděj, jenž zapálil šišky ze stromů a začal je házet na rozzuřené vlky pod nimi. Pán orlů z Mlžných hor uslyšel vlčí vytí a plný zvědavosti se letěl povídat, co se děje. Mohl tak pomoci zachránit Gandalfa s ostatními z hořícího pekla. Vlci a nyní i skřeti totiž oheň rozšířili i na stromy, na nichž se výprava nacházela. Gandalf poprosil Pána orlů, zda by je mohli přiblížit o kus cesty dále. Takto se dostali z Mlžných hor.

Odtud putovali dále pěšky, až je Gandalf dovedl k Meddědovi. Ten si vyslechl jejich příběh, všechny své návštěvníky pohostil, nechal přespat přes dvě noci a dal jim cenné rady na cestu.
Čtvrtého dne, kdy odešli od Medděda, dorazili do Temného hvozdu, kde Gandalf výpravu opustil. Temným hvozdem museli projít chtě nechtě, pokud nechtěli jít oklikou o stovky kilometrů.

V pralese nesměli sejít ze stezky. Šli už mnoho dní, opouštěli je síly a docházelo jídlo. Několik dní putovali s ponurou náladou hustým černým lesem. Jednoho dne spatřili mimo stezku světlo. Ve vidině nějakého pohoštění sešli ze stezky, jednalo se však o hodokvas lesních elfů, kteří vždy zmizeli dřív, než k nim trpaslíci doběhli. Nyní byli ztraceni, v černočerné tmě nešla stezka znovu najít.

V noci během spánku napadl Bilba obrovitý pavouk, který jej omotával pavučinou. Bilbo se ubránil a probodl ho svým mečíkem. Vzápětí zjistil, že kolonie pavouků pochytala všechny trpaslíky a chystala se je sníst. Nasadil si tedy prsten, pavouky přemohl a trpaslíky zachránil. Vysvobozeným přátelům prozradil své tajemství prstenu.

Všichni mu děkovali za záchranu, ale uvědomili si, že chybí Thorin. Toho zajali lesní elfové, kteří v lese pořádali hodokvas. Jejich král žil ve veliké jeskyni v Temném hvozdu. Thorin nechtěl králi říct, proč přechází přes Temný hvozd, tak jej uvěznili do žaláře.

Následujícího dne zajali i zbytek trpaslíků, Bilba však nikoli, jelikož si stihl nasadit prsten. Každý trpaslík včetně Thorina byl uvězněn v jiné kobce a neviditelný hobit jim mohl předávat vzkazy od Thorina. Nechtěli králi elfů, který je zajal, prozradit účel jejich cesty ani zmínky o pokladu.

Bilbo při svých neviditelných cestách po elfím paláci objevil možnost útěku. Hluboko ve sklepení byl sklad sudů od vína, a právě tyto prázdné sudy se pouštěly po řece protékající podzemím do Jezerního města. Od velitele stráže se mu podařilo získat klíč od cel ve sklepení a kamarády osvobodit.
Hobit pomohl všem 13 trpaslíkům do prázdných sudů a zanedlouho je nic netušící elfí sluhové pouštěli padacími dveřmi po vodě dolů, až dopluli na místo určení, odkud je elfí voraři poslali po proudu dále do Jezerního města.

Starosta je pod svou střechu příliš přijmout nechtěl, protože se bál krále lesních elfů, jemuž zajatci utekli, ale lid města rozhodl sám a výpravu s nadšením přijal. Trpaslíci si nyní Bilba vážili zase o něco více.

Byl podzim, v Jezerním městě pobyli týden a vydali se na cestu dál. Na sklonku roku dorazili přes Dračí poušť k úpatí Hory. Vylezli po skále k Přední bráně, kde se snažili přijít na tajný vchod do Hory. Nemohli jej však najít, už ztráceli naději a byli mrzutí.

Bilbo však jedné noci nespal. Z náhody zaťukal drozd, Bilbo si vzpomněl na výklad run z mapy. S posledním paprskem Durinova dne se tak dostali do Hory, opět díky Bilbovi. Trpaslíci jej vyslali jako svého lupiče s kouzelným prstenem, aby se vydal jako první objevenou tajnou chodbou a prozkoumal ji.

Ve sklepení Hory, kam se dostal, uviděl kolosálního draka Šmaka, který ležel na obrovském pokladu. Bilbo vzal na důkaz pokladu zlatý pohár a odnesl jej trpaslíkům. Ti jásali, ovšem drak se mezitím probudil, ucítil závan čistého vzduchu a zjistil, že jeden pohár z jeho pokladu chybí. Šmak nyní zatoužil zabít onoho zloděje a vydal se ho hledat. Vystrašení trpaslíci se schovali do tunelu do Hory a Bilbo se za dne vydal do sklepení znovu, aby zjistil, co má drak za lubem. Šmak ale nespal a lupiče zavětřil.
Dal se s ním do řeči. Chtěl zjistit, co je zač, než zloděje sní. Bilbo na něj mluvil v hádankách a díky tomu ho drak hned nezabil. Vychytralý Bilbo vychválil drakovo brnění na zádech i hrudníku a Šmak mu jeho chvály uvěřil. Vychloubal se svým brněním, když najednou Bilbo zahlédl holou lysinu. Drakovi utekl a veškeré získané informace sdělil trpaslíkům. Litoval však, že i on sám řekl drakovi příliš informací. Šmak si totiž domyslel, že přišli z Jezerního města a chtěl město napadnout. Thorin pomalu začal snít nad pokladem, a především nad obrovským čirým drahokamem - Thrainovým Arcikamem, který se ukrýval kdesi v pokladu v srdci Hory. Šmak se nyní chtěl mstít Jezerním lidem za pomoc výpravě.

Trpaslíci uvěznění s Bilbem v Hoře se vydali do jejího nitra. Šmak zde naštěstí nebyl, a tak se mohli porozhlédnout po sklepení. Všichni kromě Bilba obdivovali poklad, Thorin v něm hledal Arcikam. Díky Thorinovi, který si cesty v Hoře ještě dobře pamatoval, vyšli hlavní branou na denní světlo. Ušli kus cesty od Hory a utábořili se přes noc ve vytesané jeskyni ve skále.

Drak mezitím předchozí noci opravdu napadl Jezerní město. Odvážný muž jménem Bard nabádal lučištníky, aby po drakovi stříleli. Drak podpálil město. Muži skákali do vody, ženy s dětmi do člunů, aby se zachránily. Bard na draka neúspěšně vystřílel veškeré šípy, až na jeden. V tu chvíli k němu dosedl onen drozd, díky kterému se Bilbo dostal do Hory a který s výpravou seděl celou dobu v tábořišti u Hory. Drozd tak vyposlechl veškeré informace, jež Bilbo svým přátelům řekl, a nyní právě drozd předával informaci o lysině na těle draka Bardovi. Bard rozuměl drozdí řeči, protože byl potomek Dolských obyvatel, kteří takovou schopnost dříve měli. Bard se trefil posledním šípem do drakovy slabiny a zabil jej. Tím byl Šmak mrtev a Jezerní město padlo popelem. Bard s přeživšími se chystali obnovit své město, tentokrát na bezpečnějším místě.

Po třech dnech se trpaslíci dozvěděli od havrana, že je Šmak mrtev. Trpaslíci se radovali nad osvobozeným pokladem, ale neradi slyšeli, když havran radil, aby se o poklad podělili s lesními elfy a obyvateli zničeného města. Thorin nesouhlasil, hodlal poklad bránit. Armády elfů a lidí se spojily. Bard se s Thorinem snažil chvíli vyjednávat po dobrém, ale Thorin byl neoblomný.

V noci se Bilbo s nasazeným prstenem vykradl z Hory do tábora elfů a lidí, kde se snažil vyjednat příměří tím, že dal lidem a elfům jako náhradu podíl Arcikamu, který našel a potají vzal ve sklepení s pokladem. V té chvíli se zjevil Gandalf, který Bilba za jeho činy pochválil.

Trpaslíkům mezitím dorazily posily v podobě Daina a 500 trpaslíků. Dorazili také skřeti pod vedením Bolga. Započala bitva pěti armád: skřeti a divocí vlci proti lidem, trpaslíkům a elfům. V jednu chvíli vítězili trpaslíci na straně lidí a elfů, jindy měli navrch zase skřeti s vlky. Boj se pro naši výpravu zdál prohraný, když v tu chvíli přilétli orlové na pomoc. Bilba udeřil protivník do hlavy a maličký hobit tak strávil zbytek bitvy v bezvědomí. Když jej našli, donesli ho do tábora do Thorinova stanu. Trpaslík v boji utrpěl četná zranění a na smrtelné posteli se chtěl omluvit a rozloučit s milým lupičem.

Bilbo se později dozvěděl zbytek boje z vyprávění. Orlové přiletěli ze své vlastní vůle, protože měli podezření na zbrojení skřetů. Také se znenadání objevil Medděd ve své medvědí podobě, který našel zraněného Thorina a roztrhal skřeta Bolga. Králem pod Horou se po Thorinově smrti stal jeho bratranec Dain. Trpaslíci Fili a Kili svého strýce v bitvě bránili vlastním tělem, ale také padli. Zbylí trpaslíci zůstali s Dainem. Bilbo se vydal zpět na cestu k domovu spolu s Gandalfem a Meddědem v lidské podobě.

Veselé Vánoce strávil Bilbo s Gandalfem v Meddědových síních. Odjížděli odsud, když už bylo jaro. Na prvního máje dorazili do Roklinky.

Po dlouhé cestě Bilbo konečně dorazil domů. Dorazil přímo do dražby konající se u něj doma. Všichni jej po tak dlouhé době pokládali za mrtvého. Už nikdy nebyl u svých sousedů tak vážený, jako býval před výpravou. Dvě truhly zlata, které si odnesl od Barda jako svůj podíl, využil na koupi darů pro své synovce a neteře. Ti jej totiž jediní měli upřímně rádi.