Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří roku 2006. Počet stran: 175. ISBN: 80-7195-018-1.

STRUČNĚ O AUTORCE:

Jolanta Sąsiadeková je novinářka z polské Wroclawi. Vystudovala práva a téměř dvacet let psala do novin o problémech ve společnosti. Od roku 1996 pracuje v katolickém časopisu Gosc Niedzielny, do nějž píše mimo jiné právě o svatých.

OBSAH:

Eva - nebo též Evelína, jak jí každý říká - je studentkou na vysoké škole a je zachumlaná v posteli s úmyslem pospat si trochu déle, když je ta neděle. Usíná a zdá se jí podivný sen, ve kterém putuje na vrchol spolu s mnoha poutníky až k poutnímu kostelu. Tu v davu uvidí černý hábit. Ano, je to sestra Faustyna. I když ji nedohoní a v kostele ji pak již nemůže najít, najednou procitá ze snu a nemůže uvěřit, že byl tak živý. Od té chvíle začíná náš příběh nabírat na otáčkách. Evelína už nezabere a je plná myšlenek, co měl tento sen asi znamenat. Vstává a jako by ji jakási síla vedla ke knihovničce, kde hledá životopis této významné polské světice.
Rozžíhá si noční lampičku a čte.

O tom, jak se Mariana a Stanislav Kowalští poznali, jak se starali o svůj dům, zahradu i přilehlé polnosti a louky. Oba si jeden druhého vážili a milovali se. Mariana byla mírnější povahy a Stanislav byl pracant. Sice velmi přísný, ale nikdy to nemyslel zle, oba chtěli pro své děti jen to nejlepší. Stanislav byl jeden z mála, který uměl číst a psát, a to se snažil předat i svým dětem. Nejstarší byla Joža, pak Gieňa, Helenka - nejhodnější ze všech dětí, pak nevím přesně, jak to šlo dál, ale měla i bratry Staška a Měčislava, také malou Evičku atd... Myslím, že po Helence měli ještě sedm nebo osm dětí. A uživit je všechny dalo otci rodiny velkou námahu a často pracoval nad rámec svých možností. Starší sestry se musely ohánět - pomáhat v kuchyni, vyvádět krávy na pastvu nebo pomáhat mamince hlídat menší děti. Když byly dcery dospělejší, šly na službu.

Ještě k Helenčinu dětství. Ta už od raného dětství projevovala znaky zbožnosti. Nejraději chodila do kostela a jedinou zasvěcenou osobou, kterou znala, byl pan farář ve Swinici, což bylo dva kilometry od jejich vesnice, jež se jmenovala Glogowec. Každou volnou chvilku chtěla být s Bohem, a proto se neustále modlila a snažila se dělat dobro všem lidem. Jednou se převlékla za žebračku, aby si vyzkoušela, jak to tito lidé mají těžké. Od té doby prodávala své vyrobené panenky dětem a utržené peníze nosila pro potřeby nemocných a chudých do kostela.
V devíti letech byla poprvé u prvního svatého přijímání. Ten den šla cestou domů dlouho, protože se nemohla nasytit pocitu, že je v jejím srdci sama Láska - Pán Ježíš. Ten den celá zářila.
Helenka už v dětství věděla, že chce sloužit Bohu i lidem a říkávala, že bude chodit s poutníky - myslela tím poustevníky v lesích. Jinak byla Hela nesmírně hodné a přívětivé děvče, které se neustále modlilo nebo si četlo v modlitebních knihách, pro každého měla svůj úsměv a vlídné slovo. Vždy ctila své rodiče a poslouchala je na slovo, aby jim nepůsobila starosti a aby se nemusel tatínek rozčilovat a trestat, což on uměl náramně - ale opět to myslel jen v dobrém.

To všechno, co jsem zde popsala, je v knize proloženo Evelíninými poznámkami a úvahami, dokonce o tom diskutuje se svou maminkou, jež má sestru Faustýnu ze všech světic nejraději.
Jednou se s maminkou doslova chytly, ale to bylo ještě dřív, než Evelka začala číst tento životopis světice. Dokonce ji matka označila za hloupou a namyšlenou, když chce zavrhnout knihu, kterou ani pořádně nepřečetla.

Evelína musí z postele, aby stihla nedělní mši svatou. Tam v kostele potkává svou nejlepší kamarádku z dětství (MŠ a ZŠ) Katku, která byla rok v Londýně, kde pracovala jako au-pair u jedné rodiny a připadala si tam jako služka. Evelína ji hned začne přirovnávat ke svaté Faustýně. Musí spolu probrat tolik věcí, a tak se Evelína vrací domů až okolo druhé hodiny, kdy na ni její rodiče čekají s obědem. Poté si s maminkou Evelína chvíli sedne do velkého pokoje plného knih a povídají si o podobnosti Katky a Faustýny. Matka říká, že Faustýna dělala vše, aby byla za jedno s Bohem, aby vždy plnila jeho vůli. Evelína si to bere k srdci a jde rovnou do svého pokoje číst a číst. Je svatou Faustýnou doslova pohlcena, a když přijde uplakaná Katka, že má doma peklo a že jí rodiče vyčítají, že neví, co chce, vydávají se spolu s knihou do parku. Tam čtou a diskutují - o nikom jiném než o Faustýnce. Nyní probírají její cestu po polských domácnostech, kde sloužila, aby si vydělala jednak na věno pro vstup do kláštera a jednak poslala nějaké peníze domů. Její rodiče dvakrát kategoricky odmítli, aby Helena vstoupila do kláštera. Prostě pro ni viděli jinou budoucnost a opět chtěli pro ni to nejlepší, jenže Helenka viděla své štěstí jedině v Ježíši Kristu.

Když už je plně rozhodnuta, obchází celou Varšavu a prosí o vstup do kláštera. Všichni ji však odmítají už jen podle toho, jaké má chudé šaty a vzezření. Až poslední klášter, Dům Kongregace sester Matky Božího milosrdenství ve Varšavě, ji přijímá pod podmínkou, že od chvíle schválení vstupu bude šetřit na věno, aby se mohla stát řeholnicí.

V klášteře podstupuje postulát, noviciát, obláčku, časné sliby a pak i ty věčné. V klášteře to nemá jednoduché, ale všichni ji mají rádi pro její milou povahu, ochotu pomoci, moudrost, zbožnost, odříkání, naprostou poslušnost atd. Vypovídají o tom sestry, které s ní přišly do styku, s nikým neměla větší problémy a všichni si jí vážili, jak se dozvídáme z kapitolek o jejím životě v klauzuře.
Nutno podotknout, že již v dětství mívala různá vidění, povídala si s Pánem Ježíšem a vždy, když bylo nejhůře, prosila a on jí pomohl. Procházela si také duchovní temnotou, ale nechtěla to na sobě nechat znát, vždy se usmívala a žila pro druhé a hlavně pro Boha, jenž její nitro naplňoval odvahou a mnohými milostmi.

V klášteře většinou sloužila v kuchyni nebo ve skleníku a na zahradě. Žádné práce se nezalekla a její poslušnost byla až taková, že nechávala sebou házet z jednoho místa na druhé a vůbec jí to nevadilo, protože věděla, že je to Boží vůle. Její hlavní představenou byla matka Michaela Moraczewská a jejím hlavním zpovědníkem P. Michael Sopóck. S těmito dvěma lidmi se nejvíce radila o věcech, které ji potkávaly a oni jí rozuměli a drželi nad ní ochrannou ruku.

Sestra Faustýna měla mnoho vidění, ale jedno se stalo doslova celosvětovým - to když jednou v noci uviděla Ježíše, který jí přikázal namalovat obraz tak, jak jej viděla s paprsky vycházejícími z jeho srdce, a aby tento obraz byl posvěcen a vystaven na veřejném místě v kostele. První neděli po Velikonocích měl být rovněž ustanoven svátek Božího milosrdenství. Obraz byl namalován, ještě než zemřela.

Tato významná polská světice, apoštolka Božího milosrdenství a šiřitelka jeho vůle zemřela na tuberkulózu plic, střev a krku, posilněna svátostmi, dne 5. října 1938 ve věku 33 let.

A jak to dopadlo s našimi hrdinkami Evelínou a Katkou? Katka úpěnlivě prosila Eviny rodiče, aby se co nejdříve vydali do Lagiewniku, kde je bazilika Božího milosrdenství posvěcená svatým otcem Janem Pavlem II. a rovněž hrob svaté sestry Faustyny. Katka prožívá svou životní proměnu. Je zasažena životem světice a chce se stát řeholnicí jako ona. Konečně má v životě jasno - bude sloužit Bohu a lidem jako ona v nedalekém kraji, kde Helenka Kowalská vyrůstala a kde nyní vyrůstá nový klášter, který se teprve buduje: "Tady jednou budu bydlet," ukončuje vyprávění Katka.

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha je velice dobře napsaná, momenty ze života Heleny Kowalské (coby svaté sestry Marie Faustyny) se prolínají s příběhem dvou vysokoškolaček, jež hledají své místo ve světě. Kniha pěkně ukazuje, jak je důležité mít hodnoty (jako je rodina) a na druhé straně milosrdnou Boží lásku, která když si najde místo v srdci člověka, tak ho jen stěží pustí, a to není násilná, nezávidí, ale co více - je pokorná a dokáže hory přenášet. Je až s podivem, jak Katka rychle v tuto nezměrnou Boží lásku dokázala odpovědět a vrhá se do ní po hlavě. Myslím, že cesta každého člověka je právě jen a jen na něm. A když uslyší hlas Božího povolání, a to v jakémkoliv věku, je jen těžko jej přehlušit.