Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• nejvýznamnějším dílem, nedokončená románová kronika, rozsáhlá epopej jihočeského lidu
• vyšla v deseti knihách v letech 1888 – 1930
• vedle partií vypravěčských a vzpomínkových obsahuje i pasáže úvahové
• v jihočeském sedlákovi hledá ideál národní české povahy a dobrého křesťana – představitelem rolník Kojan
• harmonický obraz jihočeského venkova a selské moudrosti
• obrazy života a práce na jihočeské vsi, originální postavy, folklórní materiál (písně, pověsti, zvyky, lidová mluva)
• sleduje události na Vodňansku a Písecku od zrušení roboty po prusko-rakouskou válku – vytvořil zbeletrizovanou historii jihočeského regionu

• Holeček vytvořil obraz patriarchálního života na jihočeské vesnici
• zachytil i jeho postupný rozpad způsobený rozmachem kapitalistického podnikání kolem poloviny 19. stol.

I. - dva svazky:
1) Jak u nás žijou i umírají – zprvu koncipované jako obrázek harmonického soužití jihočeských vesničanů s přírodou
2) Frantík a Bartoň
Otec Frantíka Skoby a otec Bartoně Kojana bývali v mládí dobří kamarádi, z Jana Kojana se stal hluboce věřící člověk, v očích hospodáře Skoby "pámbíčkář", a začal se vyhýbat všem světským radovánkám. Nemluvil moc nahlas, přestože to byl chlap jako hora, neveselil se příliš, do kostela chodil pravidelně. Skoba jej měl za pokrytce, ale ukazuje se, že Kojan je opravdu upřímným křesťanem a dostojí všem svým slibům i povinnostem. Frantík, jakoby z otce jeho postoj vycítil, nemá rád staršího Bartoně Kojana. Je to jeho úhlavní nepřítel. Potají pozoruje jeho babičku, která se v sadě stará o "včály", poslouchá rozhovor otce Kojana s matkou a zdá se mu, že "Kojanouc" mají vše lepší a hezčí. Jednou se Frantík s Bartoněm setká u Skobovic růžového keře, zrovna když jim chce Bartoň růži ukrást. Frantík jej chytí za ruku a vše končí uzavřením klukovského přátelství na život a na smrt.
Tato hlavní dějová linie je propletena epizodami ze života Frantíka, který je v tomto svazku hlavní postavou. Autor ani Frantík nepromlouvají ke čtenáři, ale sledujeme každý Frantíkův krok a svět je nám předkládán z dětské perspektivy.

Epizody:

• Frantík pobíhá na sadě a mluví se zvířaty, ta mu odpovídají – dětská představivost si přetváří zvuky vydávané zvířaty (husy, kuřátka, slepice). Lehne si do trávy a pozoruje mušku, která vleze do kvítku.
• plynule tak přecházíme k vyprávění o synovi pastýře z Újezda, který byl do zlaté hory zavřen a ven si přinesl pouze zlaté bláto na botách
• v sadě Frantíka pak bodla včela a on strávil noc v horečce a blouznil – opět je nám předkládán sen jako skutečnost
• se sestrou si na zemi hrají se špalíčky, ona má stádo krav, on koně
• Otec Skoba vypráví o svém vztahu k sousedu Janu Kojanovi
• se Skobou se pře jeho žena, brání Kojana, že je to poctivý člověk – připomíná mu příběhy, jak pomohl mnoha lidem, dále pak historku se zlodějem, atd.
• Frantík poslouchá potají rozhovor Kojana se svou matkou – Kojan se svěřuje se svým hříchem, který ho stále trápí – zastřelil svého věrného psa Cikána, když skočil na žebračku, ale nic jí neudělal. Vyznává se z lásky ke všem Božím tvorům, pročež ho matka varuje, aby se nerouhal. Jeho víra sice přesně neodpovídá tomu, o čem mluví pan farář, ale ani se nevylučuje.
• babička vypravuje o babičce Žejdlouc, jenž měla společnou duši s lípou, která rostla před jejím domem. To tajemství svěřila babičce, která tehdy byla děvčetem. Žejdlová radila babičce, aby včeličkám vyvoněla úly bylinkami.
• U Kojanů se čeká, až se budou rojit včely. Velké události přihlíží i Frantík.
• další velkou událostí je sečení sena. Frantík "pomáhá" otci. Skobovi mají najmuté sekáče, maminka jim vaří. Popis senoseče, autority hospodáře.

II. Bartoň
Z knihy druhé: Sypaná
Popis lidových tradic. Každoročně na svatého Martina obec vyplácela obecní slouhy, což byl pastýř a kovář. Ti sloužili zájmům celé vsi, pastýř pásl a pečoval o dobytek, dovedl jej i léčit, kovář se staral o koně. Tato událost je dopodrobna popsána v knize druhé. Bezzubý pastýř byl chudý, kdežto kovář si žil lépe. Bydleli oba v obecním dvojdomku. Jejich ženy se hádaly, muži spíše jen na sypané. Sousedé se sešli a posedali v místnosti (sedláci, chalupníci, obecní rada), pak začal obvyklý neměnný rituál, kterému z pece přihlíželi i kluci Frantík, Bartoň a pastýřovic Honza. Sousedé se se slouhy přeli o odměnu, která jim bude vyplacena. Dohodli se, každý si řekl to své, co opakoval každý rok, a pak se odsypávalo z úrody. Z přebytků se napekli koláče, pastýř i kovář darovali obci pivo a konala se slavnost.

→ tyto části jsou silně poetizovány, humorná naivita dětského vnímání v první knize zdůrazňuje autorův subjektivní prožitek
→ na základě vzpomínek zobrazuje ideální vesnický kolektiv, založený na vzájemné mravní i hmotné závislosti a důvěře

III. Výprava
Postupně rozšiřoval představu domova a přecházel k životu obce.

IV. Boubín

V. Adamova svatba

VI. Rok smrti
Vystupují i postavy, které se z vesnického života vytrhly (majitelé velkostatku, kníže Egon, kněžna Ada, lichvář).
Drsně realistické obrazy ukazují bezohlednost kapitalistického podnikání i naivní důvěřivost venkovanů.
Vnitřní rozkladné síly venkova: touha po pohodlném životě ve městě, opilství, snaha vyrovnat se aristokratické společnosti.

VII. Mraky

VIII. Emisaři
Život obce za prusko-rakouské války 1866.
Příchod pruských emisarů představuje nové nebezpečí v podobě orientace českého národa na německou kulturu.

IX. Máje
Naznačuje přijetí Kojanových idejí vesnickým lidem (společenství půdy a komunita založená na křesťanské lásce – z Chelčického)

Holeček aplikoval postupy lidového vypravěčství, jež spočívaly v plynulém přiřazování nových tematických celků vznikajících z drobných podnětů uvnitř vyprávěných příběhů.