Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• 1920
• první sbírka české proletářské poezie

Básnická sbírka, se kterou se Josef Hora dočasně zařadil do proudu takzvané proletářské poezie. Obsahuje verše, reagující na sociální rozpory, jež se ve společnosti objevily krátce po roce 1918.
Básně této sbírky si uchovávají jistý odstup od propagandistické proletářské literatury. Podobně jako ve svých předchozích básnických sbírkách Básně (1915) a Strom v květu (1920) pokračuje Hora v introspekci vnitřních a morálních problémů člověka. U něj je chudoba více tvůrčí a více etická než bohatství. Lze to dobře pozorovat kupříkladu v básni Demonstrace. Hora v ní objevuje budoucnost světa v chudých dělnících a proletářské třídě, jež usiluje o dosažení štěstí svého i ostatních, místo aby se hnala pouze za svým štěstím za cenu něčí oběti...

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydala knihovna Holubice v Praze roku 1920. Knižní úprava: Slavoboj Tusar. Počet stran: 53.

OBSAH:

Básník zobrazil v řadě básní (povětšinou popisného charakteru) nahou, zoufalou bídu živořících chuďasů, bídu tesknou a rezignovanou... Hrozné je prostředí, ve kterém žijí.

"My, z oken se dívajíce, zříme: Dlažbu, plesnivou střechu..., květy vlhkosti na zdech." (Chudí)
"Kdybys tam byl, vlhké zdivo bys viděl, špinavé šero podsklepí, lůžko a v něm ženu, jež porodila z člověka." (Dělnická madonna)

Jejich zdraví je zničeno.

"Hlad, nemoc a kořalka...zoraly jeho tělo tupým pluhem." (Mrzák)

Smutný je i jejich duševní život.

"Co slyším? Koní cval, kočár, smích za závojem... A co se ti zdává? Zahrady, plné jablek, pokoje, plné slunce... Kouzlo dostatku... A neptej se, co cítím." (Chudí)

Za těchto poměrů si vytvořili svůj pojem vlasti.

"Vlast, co je vlast? Tam, kde všecko náleží všem, ...kde je jen jediná zrada: Míti to, po čem touží tvůj bratr nadarmo." (Vlast)

Bolestně cítí nespravedlivý řád, který je vyřadil z podílu na vlastní práci.

"Neznámé tváře u našich stolů sedí, krev naši pijí a tělo naše jedí." (Práce)

Ale již si počínají uvědomovat svůj význam.

"Je nás sto tisíc, je nás milion, máme jediné srdce, zní jako zvon." (Demonstrace)

Básník je vyzývá, aby učinili vše pro blaho svých dětí.

"Jděte, zpívejte rudý, nezmarný zpěv. Pro čas, jenž, pohnuv se, odvážně letí, pro vaše mocnější, moudřejší děti mozek, ramena, krev, všecko dejte!" (Zpěv svobody)