Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V této knize se autor zaměřuje na literaturu kriminální, zvláště detektivní, a dobrodružnou.
Pro upřesnění - kriminální literatura obsahuje téma zločinu, odhalování tajemství, hrůzostrašnost a v podstatě líčí pocity člověka, který se něčeho dopustil. Detektivní literatura je jedna z odrůd krimi literatury, jejím specifickým znakem je pátrání po zločinci a v časovém průběhu se stalo pravidlem, že detektivka není možná bez mrtvoly (pozn.: u nás se kriminální literatura zařazuje pod detektivky).
Něco z historie - tzv. prakrimiliteratura - kriminální literatura měla původně podobu reportáže a románu společenského. Řadu reportáží zahajuje francouzský právník Francois Gayot De Pitaval Slavnými a zajímavými případy a rozsudky, jimiž byly rozhodnuty (vydávané od r.1734). Typem společenského románu jsou Tajnosti pařížské vydané r.1842 od Eugen Sue - v něm autor zobrazuje soudobé velkoměsto a jeho spodinu, ale zobrazuje také svou představu jakéhosi nadčlověka, který zjednává spravedlnost na vlastní pěst.
Za největšího klasika 19. století je považován americký básník a prozaik Edgar Alan Poe (1809-1849), který je zároveň považován za zakladatele jak typické detektivky, tak i hororové, dobrodružné a sci-fy povídky. E.A.Poe vytvořil prototyp detektiva, který se stal v obměnách produktivním typem pro dobu delší než století, a to Williama Legranda (vystupujícího např. v románu Zlatý brouk) a především C.Augusta Dupina (známého např. z románu Vraždy v ulici Morgue), jemuž je vlastní exaktní způsob myšlení a deduktivní metoda.
Dalším významným spisovatelem je Émile Gaboriau (1835-1873). Jeho význam spočívá v tom, že pod Poeovým vlivem uvedl do detektivní literatury řešení záhadného zločinu na základě logické dedukce, která se nespokojí s pouhým pečlivým sbíráním faktů, na němž se zakládala práce rutinované policie. E.Gaboriau vytvořil postavu detektiva Lecoqa objevivšího se např. v novele Zločin v Orcivalu, jemuž je vlastní motiv neustálého převlékání, jež se později bude stále opakovat a v brakové literatuře se stane pravou mánií. Gaboriau také vytvořil charakteristické gesto pro detektiva, v tomto případě cucání lékořicových bonbónů, a také charakter. Rekvizity - u Lecoqua jsou to lupa a paklíče. Dalším jeho významným činem bylo vytvoření protihráče, bez něhož se později neobejde většina detektivek.
Jsme v roce 1887 a anglický tvůrce literárních románů sir Conan Doyle vytváří postavu detektiva Sherlocka Holmese (např. v Psu Baskervilském), tím dává vzniknout nepochybně nejpopulárnější postavě detektiva ve světové literatuře. A i když je Holmes postava vytvořená, je brán jako symbol ochránce spravedlnosti a zároveň jako symbol schopnosti rozumově vyřešit všechno tajemné. Holmes je vlastně stroj na myšlení, zločin je pro něj problém čistě logický, jeho řešení ho zajímá asi tak jako šachistu zajímavá partie, proto se také dopuje morfiem a kokainem, když nemá k rozlousknutí zajímavý problém. Je také silně morální, a proto není divu, když občas pustí zločince (třeba když je těžce nemocen), protože mu jde pouze o vyřešení případu, nikoliv o společenský dopad. Prvky jež přešly do pozdějších detektivek: psáno z pohledu zúčastněné osoby, ale nikoliv detektivem, v tomto případě Holmesovým pomocníkem Watsonem; velké detektivovo sebevědomí; dopování morfiem a kokainem, které později přechází ve whisky u detektivů americké "drsné školy"; snobismus; detektiv se nemění a nevyvíjí, z důvodu přesvědčení o stálosti společenského řádu.
V době, kdy sir C.D. vytváří S.Holmese, vzniká ve Francii jeho protiklad, je jím lupič-gentleman Arsen Lupin od Maurice Leblanc (např. dílo Dutá jehla). A.L. je postava, která vyniká v maskování a pro niž je krádež zábavou i uměním. Je to postava věčně veselá, ironická a bohatá na překvapení. Z prvků přecházejících dál do krimi-literatury jsou to: stupňující se supermanské rysy; zesilující žensky živel; zametání stop zločincem a také velmi primitivní prostředek stále se opakující v brakové literatuře, a to otisk dopisu na pijáku.
Dalšími významnými autory jsou Pierre Souvestre a Marcel Allain, kteří roku 1911 stvořili postavu Fantomase, coby protikladu Arsena Lupina. Jejich díla (např. Červená vosa) jsou vlastně série vyprávěnek o králi lupičů a vrahů, v nichž se projevuje anarchistický individualismus a protispolečenský postoj jedince, beztrestné a provokující pohrdání všemi sociálními konvencemi, a také oslava násilí, zla, destrukce a účinné evokace hrůzy.
Vedle kvalitní krimi literatury vzniká i literatura braková vyznačující se hlavně tím, že všechny hlavní postavy se představují již v první kapitole a že je známo, jakým směrem se bude odvíjet příběh. Literatura braková vznikala hlavně v podobě sešitových románů, tzv. šestákových, jedná se třeba o americké romány Nick Carter a León Clifton a evropský román Tom Shark. Romány mají děje chatrné, primitivní sloh, poučují čtenáře, obsahují mnoho zbytečného, jen aby autor získal potřebný počet stránek.
Po této odbočce k brakové literatuře se vracíme zpět ke kvalitní krimi literatuře. Jedním z dědiců Doylovy slávy se stává Edgar Wallace (1875-1932), který rychle dochází světového ohlasu. Tento spisovatel napsal za svůj život přes 170 svazků (co se týče krimi literatury tak například Černý opat nebo Zelený lučištník a další) a napsal i předlohu k filmu King Kong. Jeho díla jsou spíše dobrodružné romány o zločinu s postavou cudné dívky, kterou hrdina osvobodí z nebezpečí. Romány zobrazují společnost jako uspořádaný organismus, vždycky vítězí dobro nad zlem, neschází v nich milenecká dvojice, velkou roli hraje náhoda, také obsahují motivy tajných chodeb a ukryté poklady. Autor je nadšenec pro moderní vynálezy. V románech je snaha po co největší senzačnosti a ostrých zvratech. Počínaje Wallacem je velkoměsto bráno jako pařeniště zločinu. Největším ideálem jeho románů je, aby hrdina získal co největší majetek. Wallacovy romány jsou brány jako zvláštní žánr tzv. Wallaceovky.
Roku 1929 vstupuje na literární scénu Willard Huntington Wright alias Van Dine s Philem Vancem objevivším se například v románu Případ vraždy Greenů. Phil Vance je postava finančně nezávislá a Van Dine je podobně jako Watson svědkem jeho pátrání. Samotné pátrání je podáváno jako pravdivý referát, dost primitivně stylizovaný, zdání dokumentárnosti je ještě podtrhováno četnými odkazy pod čarou, schématy a plánky. Autor si libuje v hromadění vražd. Van Dinův obraz americké společnosti je falešný, protože si vybírá jen jednu její vrstvu a lidi nenormální.
Za jednu z nejvýznamnějších autorek krimi románů psaných v období 1. světové války je beze sporu považována angličanka Agatha Christie (1891-1976), ta roku 1920 vydává románovou prvotinu Záhadná usedlost ve Styles, jehož hlavní postavou je komická figurka policejního agenta v penzi Hercule Poirota. H.Poirota lze charakterizovat asi takto: má vybraný způsob odívání a vystupování, vyjadřování má zdvořilé, mluvu má vybranou, k ženám je galantní, je celý vždy vymydlený, bezvadně oblečený, boty má stále naleštěné, knír navoskován a vlasy mu nikdy nešedivějí. Sám Hercule Poirot nikdy nestárne. Zločiny ho přitahují jako med, pohrdá kamufláží a jde na problém z hlediska psychologického, že sleduje psychologii podezřelých. Co se týče jeho povahy, tak určitě si potrpí na efekty, je domýšlivý a chlubí se úspěchy. Agatha Christie vytvořila ještě jednu zajímavou postavu a to starou slečnu Marplovou, ta dokáže rozluštit zločin proto, že zná dobře mentalitu lidí a doslova jim vidí do žaludku. Slečna Marplová je považována za nejzajímavější a nejlidštější z ženských představitelek (vystupuje třeba v románu Vražda na faře). O Agathě Christie lze říct, že dosáhla mezní hranice v zápletce a jejím řešení.
V meziválečném a válečném období dochází k pokusům o zreálnění detektiva, a tak vzniká například měšťácký komisař Maigret od francouzského spisovatele Simeona a detektiv Steve Carrella od američana Eda McBaina, u nás stojí za zmínku detektiv Klubíčko od Emila Vachka. Poté nastávají zlatá léta šíření braku.
Po válce (v období socialismu) roku 1964 se na naší literární scéně objevují romány (např. Poklad byzantského kupce) Václava Erbena s kapitánem Exnerem, jež je ironický obraz tradičního Holmese, a je z hlediska realistického dost nepravděpodobný. V románech autor podržuje pojetí detektivky jako hry s pravidly šachové partie. Jeho díla byla mnohokrát zfilmována. Dále ještě významným pro čes. literaturu byl malíř Horác - detektiv - amatér a poručík Vašátko od Hany Proškové (dílo: Měsíc s dýmkou, ...).