Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• činohra v pěti jednáních

Jedno z našich prvních sociálních dramat. Kreslí konflikty městského patriciátu s havíři (motivované sociálně i národnostně) a střetávání sobeckého měšťanstva s královskou mocí.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

TYL, Josef Kajetán. Kutnohorští havíři aneb Krvavý soud: činohra v pěti jednáních. In Historická dramata. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954, s. 7-104 (celkem 595 stran)

FORMA:

Pět jednání.
Jednání první - čtyři výstupy
Jednání druhé - sedm výstupů
Jednání třetí - jedenáct výstupů
Jednání čtvrté - šest výstupů
Jednání páté - deset výstupů

OBSAH:

Jednání první
Havíři sedí v chatrči u dolu a obávají se, že jim opět uberou na platech. Šimon a Vít nadhazují, že by se měli proti panské nespravedlnosti bránit, a tak si vyšší platy vysloužit. Začíná šichta a havíři odchází. Opat (starší havířů) mluví s Vítem a doporučuje mu obrnit se trpělivostí. Vít na něj doráží, aby se postavil do jejich čela. Zároveň ho obviňuje, že si chce přízeň pánů zachovat, protože jeho dcera má mezi nimi milého - mladého Vaitminara Hynka, syna mincmistra. Vít přiznává, že sám miluje Anežku. Poté má ohnivou řeč, že bude bojovat proti pánům, kteří i samotného krále "zdírají", i kdyby za to měl život položit.
Opat zakazuje Anežce vídat se s Hynkem. Aby si lidé nemysleli, že chce dosáhnout přízně jeho otce, jenž je morduje. Anežka tomu rozumí, ale Vaitminara hájí, že nemá účast na skutcích svého otce. Opat zamítá diskuzi a nařizuje dceři, aby na něj zapomněla. To zase odmítá ona - poslechne a nebude se s ním stýkat, avšak zapomenout nechce.
Přichází Hynek a Anežka mu tlumočí otcovo přání. Opat s ním pak mluví sám a vysvětluje, že jsou s jeho otcem dlouholetí nepřátelé rovněž kvůli víře. Obviňuje Hynkova otce, že okrádá horníky i krále. Hynek ho napřed brání, ale pak se odhodlává s ním promluvit.

Jednání druhé
Beneš z Vaitmile (Vaitminar) mluví s Rekordatem (písař). Ten ho popichuje, že by se horníci mohli vzbouřit, až jim opět srazí mzdu, protože mají záštitu v Hynkovi. Rovněž vysvětluje, že Hynek Anežce prokázal službu, když od ní zahnal dotěrného muže.
Vejde Hynek. Otec se na něj velmi zlobí, protože Opata nenávidí. Pak ale chce Hynka využít jako nástroj pomsty. Nabádá ho, aby Anežku svedl a opustil. Hynek odmítá a přemlouvá otce, aby se napravil. On jeho řeč přerušuje otázkami (Jsi hotov?). Jakmile domluví, řekne synovi, aby si hleděl svého. Hynka jeho chování odpuzuje.
Přiběhne písař, že horníci vzali zkrácení mzdy špatně a hrnou se do města. Beneš zaúkoluje písaře i Hynka, aby sehnali vojenské posily.
Vít a Šimon povzbuzují dav havířů, aby necouvli od svých protestů. Přijde obecní starší Kroupa v doprovodu drábů a trochu hloupě a bázlivě se snaží havířům domluvit. Ti ho však málo poslouchají. Dorazí i Opat a snaží se mladé zkrotit, aby se proti pánům nebouřili. Vít si stěžuje, že ani bída ho tak netíží jako "hanebné otročení nelidským nátiskům".
Objeví se Hynek a nabízí se jako zprostředkovatel vyjednávání. Opat, Šimon a Lana se rozhodují (přes Vítovo varování), že s ním půjdou a zkusí s Benešem promluvit.

Jednání třetí
Anežka a stará havířka Dorota (matka Šimonova) se střídavě strachují o Opata a Šimona a pak se zase utěšují, že se jim nic nemůže stát. Na "Vlaském dvoře" si je nechali přes noc. Za Anežkou přijde Vít a potvrzuje, že poslové jsou stále ještě na dvoře, a to ve vězení. Anežka se za ně chce jít přimlouvat, ale Vít ji nechce pustit. Nakonec svolí a Anežka ho prosí, jako přítele, o doprovod.
Krajský hejtman Oněk se umlouvá s Benešem, že s vojskem zůstane, jak jen to bude potřeba. Beneš však musí za takovou pomoc řádně zaplatit. Písař se trochu přimlouvá za Opata, byl by rád, kdyby ho Beneš pustil, protože nic zlého neudělal. Beneš odmítá a plánuje horší věci.
Vchází Hynek a ptá se, zda otec konečně posly vyslechne. Za otcovo jednání se stydí a žádá propuštění vězňů, neboť se svou ctí zaručil za to, že se jim nic nestane. Otec je neoblomný a Hynek roztrpčeně odchází.
Vrátný Kostka uvádí Anežku. Ta Beneše prosí, aby otce propustil. Dokonce si před ním kleká, ale Beneš toho nic nedbá. Opět se objevuje Hynek a Anežka u něj hledá záštitu. Hynek jí oznamuje, že proti otcově vůli sám nakázal jménem svého otce vězně propustit.
Beneš je vzteky bez sebe a nařizuje, aby Anežku vedli domů drábové a rozhlašovali, že takhle dopadne každá, která bude za pány běhat. Hynek ji chce bránit s mečem v ruce, ale Anežka ho zadrží. Odchází s biřici.
Vít vítá propuštěné posly. Opatovi pak sděluje, že Anežka šla za něj prosit. Opat se chce pro ni vrátit, ale Vít mu v tom brání. Z brány vychází Anežka v režné kytli mezi dráby (kytle je lživá - má naznačit, že už není počestná). Havíři strážce odeženou a z Anežky kytli strhnou.
Písař lid varuje, že nikde nenajdou zastání. Mincmistr o každém jejich kroku bude vědět dřív a uplatí potřebná místa, aby nic neslyšela. Dodává, že si musí jinak pomoct. Opat se omlouvá své zemi, ale rozhoduje se, že odejde jinam, nové pány hledat.

Jednání čtvrté
Písař vyjednává s Oňkem, aby zkrotil havíře, kteří odešli na nedaleký kopec. Věc se má tak, že chtějí havíře přimět, aby vydali deset rukojmí, jež pak plánují v tichosti popravit.
Havíři mají zatím na kopci prázdné žaludky a začínají reptat na vůdce, že je to takové záležitosti zapletli. Chtějí se raději vrátit "domů" ke své dřívější bídě. Opat to vyjednává s pány. Vít mu vyčítá, že nestál na svém dosti pevně. Opat mu říká o rukojmích, sám chce být jedním z nich, věří, že jim nic zlého neudělají. Anežka přichází k otci a mluví s ním. Vít odchází. Havíři zpívají a Opat objímá svou dceru.

Jednání páté
Benešovi je zle. Zdá se, že ho trápí svědomí. Písař mu zlomyslně přidává trápení, nechává si tedy zavolat Hynka. Ten přichází a prosí za rukojmí. Beneš zdrceně odpovídá, že ti budou brzy svobodni. Pak žádá syna, aby mu řekl, že ho nenávidí. Dále zmateně vypráví o tom, co provedl, Hynek je zhrozen a utíká od něho. Beneš za ním volá, zoufale nechce být sám a venku začíná zuřit bouřka.
Vchází Opat, ale není jasné, je-li to mámení nebo živý člověk. Napomíná Beneše, aby si vše urovnal s nebem, protože za ním přichází spravedlnost. Pak odchází.
Beneš je vyděšený, volá sluhu a písaře. Ti říkají, že seděli přede dveřmi a nic neslyšeli. Docela určitě kolem nich nikdo neprošel. Beneš upadá do mdlob.
Vchází pražský hejtman Jaroš se zbrojnoši. Když uvidí, že Beneš není při sobě, volá lékaře. Pak bere písaře do vazby a zbrojnoši ho odvádí.
Dovnitř vtrhávají havíři a v jejich čele Vít. Jaroš ho jako zástupce královské spravedlnosti uklidňuje s tím, že Beneš již odešel k jinému soudci. Král jim pak chce lepší časy navrátit, oběť havířů tedy nebyla zbytečná.
Hynek navštěvuje Anežku a prosí ji za odpuštění. Sám jí sděluje, že chce odejít do ciziny. Ona sama se chystá k sestrám bekvinkám (něco jako řeholnice). Oba ví, že se mají rádi, avšak mezi nimi stojí duchové otců jejich.
Vít vchází a líčí Anežce popravu. Vyřizuje jí také pozdravy od jejího otce, který jako by něco předem tušil. Vít unikl, běžel do Prahy a padl na krále vracejícího se z Uher. Tomu vše vypověděl a on poslal pomoc do Poděbrad. Přišli však pozdě. Popravy byly vykonány.
Vít nabízí Anežce bratrskou útěchu a ochranu. Je ochoten vybudovat pro ni nový domov. Ona je ale rozhodnuta odejít k sestrám. Zní umíráček, Anežka se modlí a Vít prosí, aby ho Bůh povolal k přátelům.

ZNAKY:

Ve hře figuruje konflikt ekonomický, národnostní (havíři jsou Češi, vrchnost je německá) a konfesní - Kutná Hora jako klasické katolické město versus protestantské vyznání Opata.
V celém ději se střetávají biedermeierovské hodnoty (rodina - důležitý vztah otce a dítěte, víra) a postava jako vystřižená ze subjektivního romantismu - osamělý, rozervaný Vít bez rodiny. Jelikož Tyl byl zastánce romantismu tzv. kolektivního, vychází z toho postava Víta špatně - přichází o přátele i o svou lásku.

CITÁT Z KNIHY:

ANEŽKA
Já mluvila s tvým otcem jenom jednou, ale tu jsem ho poznala až na dno duše. Spíše zchudnou naše doly až do poslední stříbrolesklé žíly, nežli se v jeho srdci outrpnost usadí.
HYNEK
A nebudeš památce jeho syna zlořečit?
ANEŽKA
Tvé památce?
HYNEK
Já potáhnu do daleké ciziny, kde válka burácí, abych pověst jména svého očistil.
ANEŽKA
Jdi, pane, s Bohem! Já se uchýlím v tichou samotu - uteku se k našim nábožným pannám -, dokud mne Bůh udrží.
HYNEK
A mohu vzíti s sebou myšlénku - ptám se tě na to ponejprv, drahá Anežko, - mohu se těšit vědomím, žes mi - přála? Že jsem se neklamal, když jsem ve tvém oku čítal, co jsem měl ve vlastním srdci napsáno?
ANEŽKA (tiše)
O můj Hynku! (Skloní hlavu na jeho ramena.)
HYNEK
O sladcehořká číše milosti, že musím na tebe jen zdálí hleděti a nesmím tě k prahnoucím ústúm přiložiti!
ANEŽKA
Ne, pane, - na to nemysli! Mezi náma stojí dva duchové a hledí hněvivě na sebe. Jdi s Bohem!
HYNEK
Sbohem, můj anděli! (Odkvapí)
ANEŽKA (zůstane tiše státi)
Lupen upadá po lupenu, až zůstane pustá ratolest.
(str. 91-92; Jednání páté, výstup osmý)