Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dílo Strakonický dudák mělo premiéru roku 1847 v Královském stavovském divadle v Praze.

Dudák Švanda byl vždy chudý a nevěděl, jak by si on, pouhý muzikant, mohl vydělat tolik peněz, aby mu hajný Trnka dal svoji dceru Dorotku za manželku. Když slyší od vojáka Šavličky, že se muzikou dá ve světe zbohatnout poměrně lehko, rozhodně se, že půjde do světa a vydělá si tisíce. Dorotka mu v tom brání a říká, že to bez něho nevydrží a má strach, že se mu něco stane. Švanda se ale stejně vydá na cestu.
Téhož dne usne v lese a nad ním se slezou lesní panny. Mezi nimi je i polednice Rosava. Má o Švandu strach. Je to její syn, jehož se musela vzdát, protože se jako lesní pana zamilovala do člověka. Její trest byl ten, že se z ní stala polednice. Rosava prosí lesní panny, aby Švandovi pomohly a očarovaly jeho dudy. Ony tak učiní a dají dudám krásný zvuk, který potěší každé smutné srdce. Avšak je tu jedna podmínka: Dudy budou tak dlouho kouzelné, dokud na ně Švanda nezakleje.

Švanda se probudí a vydá se na cestu. Rosava prosí vládkyni nad lesními vílami, Lesanu, aby naposledy mohla mít jejich čarovné schopnosti a mohla Švandu na cestách doprovázet a ochraňovat. Lesana souhlasí pod podmínkou, že se Rosava pak stane divou ženou. Švanda zatím cestuje cizími zeměmi a valí se mu peníze. Avšak stejně rychle jak se přikutálejí, tak odcházejí neznámo kam a neznámo komu. Dorotka zatím doma pláče a o Švandu se strachuje. Ten slíbil, že se to třech týdnů vrátí a přitom již sedmý týden uplynul... Švandův kamarád Kalafuna ji utěšuje a společně se dohodnou, že vyjdou do světa za ním.

Potkají Švandu ve vzdálené zemi a je to opravdu vřelé shledání. Švanda vidí Dorotku rád a omlouvá se jí, že nedal o sobě dlouho žádnou zprávu. Další den má v plánu jít za princeznou Zulikou. Říká se, že je velmi zesmutnělá a hledá se člověk, jenž by ji rozveselil. Švanda jí zahraje na svoje čarotvorné dudy. Princezna Zulika hned rozkvete a má opět radost ze života. Rozhodne se, že si vezme Švandu za muže. Švanda ani nic namítat nemůže, protože by se princezna urazila. Než se k ní vydal, seznámil se s Vocilkou. Vocilka se stal jeho sekretářem a všechno za něj zařizuje, ale plete se mu i do osobního života. Stráže odvádějí Dorotku i Kalafunu a Švanda se nezmůže na slovo, protože je omráčen z rychlosti, s jakou jim princezna dokázala zařídit svatbu. Princeznin snoubenec vyzve Švandu na souboj a poté ho uvrhne do vězení. Zde se mu zjeví Rosava a prozradí mu, že je jeho matka. Když to Lesana zjistí, uvrhne ji mezi divé ženy za to, že prozradila své tajemství.

Švanda se opět vrací do své vesnice a setkává se s Vocilkou, jenž od něho v nouzi utekl. Usmiřují se a podávají si ruce, avšak s Dorotkou se nemůže jaksi smířit. Vyčítá mu, že ji nechal marně na něj volat a prosit, když je stráže odváděli a že si málem vzal princeznu Zuliku. Švanda odchází a Dorotce se zjeví Rosava. Varuje ji, že je Švanda ve velkém nebezpečí a že mu musí jít na pomoc. Švandu zatím unesly lesní panny a poručily mu hrát na své dudy. On hrál a hrál, div duši nevypustil v tom kole tančících lesních panen. Dorotka rychle přiběhla a vytáhla ho z jejich víru. Švanda zahodil zpropadené dudy a zaklel na ně přísně. Ztratily svou kouzelnou moc. To však nevěděl Vocilka, který si na ně již delší dobu dělal zálusk. Rosava nakonec dostane milost a může se vrátit zpět mezi lesní víly. Švanda a Dorotka se vezmou a jeho matka Rosava mu k tomu dává požehnání.

V tomto díle se střetávají různé povahy lidí. Dorotka je poctivá, věrná osoba, stejně jako Kalafuna. Vocilka je člověk, který se snaží ze všeho pro sebe vzít něco výhodného. Švanda je dobrý člověk, avšak dá se lehko zmást a ovlivnit.