Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• pohádková hra; vyskytují se v ní nadpřirozené bytosti (polednice, lesní panny), není udán čas ani místo děje, dobrý konec, zlo (Vocilka) nezavrženo

Dílo vzniklo v době národního obrození - snaží se vést lidi k vlastenectví, upozorňuje, že nejlépe se budou mít doma, svět že by je kazil (Švanda sice vydělává ve světě tisíce, rozhodně ale není šťastný, utrácí), autor si cení lásky (mezi lidmi i vlastenecké).

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Dramatické báchorky (vydáno společně s Tvrdohlavou ženou, Jiříkovým viděním, Čertem na zemi a Lesní pannou), Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha, 1953

NÁMĚT:

Láska, touha po bohatství

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Švanda dudák se vypraví do světa, aby vydělal peníze a mohl si vzít Dorotku.

DĚJ:

Otec Dorotky brání Švandovi si ji vzít, neboť je Švanda chudý a on by si přál, aby byla jeho dcera dobře zaopatřená. Ve strakonické hospodě se jednoho dne objeví voják Šavlička, který vypráví, jak ve světě muzikanti vydělávají tisíce. Švanda je z jeho povídání unesen, rozhodne se vydat se do světa také a jako bohatý by si mohl vzít Dorotku. Dorotka ho nechce pustit, pláče, Švanda jí vysvětluje, že ji miluje, že to bude pro něj bez ní těžké. Nicméně nakonec se rozhodne do světa odejít. Švanda nikdy nepoznal své rodiče, jeho matkou je polednice Rosava. Když vidí, že její syn chce vyrazit do světa, rozhodne se mu pomoci. Poprosí lesní panny, aby mu očarovaly dudy, které by potom hrály překrásně, nutily by každého tančit. Rosava Švandu ve světě doprovází. Strakonický dudák se seznamuje s Vocilkou, což je bývalý student, který si různě snaží přivydělat, přetvářka mu rozhodně není cizí. Přesvědčí Švandu, že s ním mu bude daleko lépe a stane se tak jeho sekretářem. Jelikož již dávno uplynul čas, kdy Švanda slíbil Dorotce, že se vrátí, vydává se za ním společně s muzikantem Kalafunou, venkovským muzikantem. Rosava jim pomáhá dudáka najít. Švanda má právě jít obveselit princeznu Zuliku. Zulice se jeho hra velice libí, chce se stát Švandovou ženou. Švanda neříká ani slovo, Dorotka se na něj zlobí. Vocilka se rozhodne z Dorotky a Kalafuny udělat blázny, aby mu nakazili jeho plány se Švandou. Dorotka i Kalafuna jsou tedy uvězněni. Na scéně se objevuje Alamir, princeznin ženich, kterému se dudák ze Strakonic vůbec nelíbí. I Švanda se ocitá ve vězení. Zde potkává poprvé svou matku. Všichni se nakonec ale z vězení dostávají. Rosava je za pomoc Švandovi potrestána tím, že se z ní stává divá žena. Švanda poznává, že ve světě není zdaleka tak krásně, jak si myslel, vydělal sice tisíce, ale naučil se hýřit a všechny peníze, co ve dne vydělal, v noci utratí. Dorotka se na něj za to zlobí. Od Rosavy se však dozvídá, že mu hrozí veliké nebezpečí, že jen čistá láska ho může zachránit. Dorotka se má o půlnoci dostavit na popraviště. Zde Švanda tančí s duchy, Dorotka ho ale z kola vytáhne. Na popravišti je i Vocilka, který zjistil, že dudy jsou očarované a chce je získat. Švanda však na své dudy začne nadávat, a tím očarování z nich zmizí. V závěru se Rosava opět stává polednicí, Vocilka je Švandou a Dorotkou vyhnán pryč.

CHARAKTERISTIKA POSTAV:

Švanda - dudák ze Strakonic, miluje Dorotku; naivní, neví o svých rodičích; o matce, která je polednicí, se dozvídá až v průběhu děje
Dorotka - dobrosrdečná, hodná; miluje Švandu, je ochotná se za ním vydat do světa
Kalafuna - má čtyři děti, poměrně chudý; se svou ženou se hádá, i když se oba velice milují
Rosava - polednice, stýská se jí po synovi, chrání ho, snaží se mu pomáhat
Vocilka - bývalý student, vychytralý, podlézavý, nespolehlivý, přetvařuje se

KOMPOZICE:

• psáno v podobě dramatu - tři jednání, každé několik výstupů
• nadpřirozené osoby (lesní panny aj.) promlouvají ve verších, ostatní v próze
• děj je řazen chronologicky

JAZYK:

Objevují se nespisovné výrazy (ňáký, nynčko, ousilí, mejlíme). Vocilka poměrně často používá cizí slova (Servitore, signor musicanto!, koštýř, jurista, bonžúr).