Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Adonai v Praze roku 2002. Doslov napsal Jiří Bartůšek. Počet stran: 71. ISBN: 80-86500-69-1.

O DÍLE:

Sirotek je nenáviděn svou macechou, upne se na kuře mrzáčka. Zemře kvůli nemoci ve stodole na slámě. To je ve dvou větách celý děj.

Tato novela má jen něco kolem 70 stran. "Neděj" doplňuje chování postav, jejich zlobu, lhostejnost, nenávist. Šlejhar popisuje, jak se malé dítě snaží vypořádat se špatnými vlastnostmi dospělých. Neozve se, to se nehodí, proto jen trpí a skomírá, až nakonec zemře. Vzpomíná na svou matku, která byla hodná, přívětivá a milá. V příběhu se vyskytuje už jen její mrtvola.

Šlejhar byl český naturalista. Chtěl ukázat lidem, jací doopravdy jsou. Nechtěl je zlepšovat, vést je ke zlepšení, povznesení. Chtěl jim jen ukázat, co se děje a čeho si oni sami ani nevšimnou. Myslím, že i tím, jak je novela napsaná, chce autor něco naznačit - nejsou v ní jména, kromě tří: Katla, Barča a Pepka (služebné). Nedozvíme se ani, jak se chlapeček jmenuje (a zpočátku není jasné ani to, zda se jedná opravdu o chlapečka). Tato neurčitost má značit, že všichni lidé v té době, kdy Šlejhar tvořil, byli stejní. Ne jen ti, kteří se jmenují Anna, Marie nebo Jan...

Předchozí generace českých spisovatelů dávají za vzor venkov a poukazují na úpadek měst. Mně ale přijde, že Šlejhar chtěl ukázat, že i krásný, rodinný, vznešený venkov Němcové a spol. je již také zkažený. Nejsou takoví jenom lidé, ale i zvířata. Slepičí rodina vystrnadí ze svého kruhu kuře melancholika. Je malé, šedivé, s kalnýma očima. Chlapeček a kuře si k sobě najdou cestu, jsou na tom chudáci oba stejně, každý však z trochu jiného důvodu.

Šlejhar popisoval skutečnost taková, jaká byla. Zelené hleny na roztřesených dětských prsíčkách. Prostě, jasně, srozumitelně. Jen na posledních stránkách při umírání chlapečka mi přišlo, že trochu zjemněl.

VLASTNÍ NÁZOR:

Rozhodně to není odpočinkové čtení, v některých chvílích jsem musela knihu odložit. Nelíbilo se mi to. Proč někdo týrá malého kluka? Nakonec jsem Kuře melancholik přece jen dočetla, smířila jsem se s tím, že někteří lidé jsou od přírody zlí a takoví zůstanou. V příběhu vlastně nikdo nezmění svůj postoj, všichni zůstanou stejní, přestože okolí se mění.

Líbil se mi jazyk, jímž bylo dílo napsáno. Plný přechodníků a čisté češtiny, ze začátku se mi to hůře četlo, ale po pěti stránkách jsem si zvykla. Zdálo se mi, že - na rozdíl od francouzských naturalistů, kteří v hnusu hledají krásu - český naturalismus v zastoupení Šlejharem jen ukazuje ten hnus a říká, že to je hnus. Nevidí na něm nic krásného, nic, co by se mělo umělecky ztvárnit. Myslím, že Šlejhar napsal Kuře melancholik proto, aby opravdu ukázal, co je hnus - čistě a jasně, bez hodnocení...